Vyjmenovaná slova se učí každý školák, přesto dokážou potrápit i dospělé. Zvlášť u dvojic slov, která znějí stejně, a přitom každé z nich znamená něco úplně jiného. Otestujte, jak moc znáte základy češtiny.
Psaní i a y patří k prvním velkým pravopisným zkouškám, kterými si projde každý školák. U většiny souhlásek je to jednoduché: po h, ch, k, r, d, t a n se píše y, po ž, š, č, ř, c, j, ď, ť a ň zase i. S obojetnými souhláskami b, l, m, p, s, v a z je to složitější, protože se po nich píše někdy i, jindy y, a podle výslovnosti se to poznat nedá. Pomoci musí paměť, a proto se děti ve třetí třídě učí vyjmenovaná slova nazpaměť, často s říkankami. Mnohým se seznamy vryjí do hlavy na celý život.
Kvíz z vyjmenovaných slov
Nejzajímavější kapitolou jsou dvojice slov, která znějí úplně stejně a liší se jen v psané podobě. Odborně se jim říká homofony. Být a bít se vyslovují stejně, přesto každý znamená něco jiného.Pravopis tak není jen formalita, protože jediné písmeno rozhoduje o tom, co věta vlastně říká.
Opakování vyjmenovaných slov vás nevrací jen do školních lavic. Procvičuje paměť i pozornost a hodí se každému, kdo píše e-maily, zprávy nebo příspěvky na sociálních sítích. Chyba v i/y je vidět na první pohled, a to i v textu, který je jinak v pořádku.
Pomůckou může být obecná čeština. Dlouhé ý se v ní vyslovuje jako ej, kdežto dlouhé í zůstává beze změny: mýdlo se řekne mejdlo, býk bejk, výlet vejlet. Kdo si slovo zkusí říct tak, jak se běžně mluví, často pozná, že se píše s ý. U krátkého y pomůže příbuzné slovo s dlouhým ý: obyvatel se píše s y, protože obývák je v obecné češtině obejvák. Pojďte si tedy vyzkoušet, zda byste ve škole dostali jedničku.
Zdroje: umimecesky.cz, skolakov.eu, autorský článek
