Místo šetření dětem létá Pavla (49) na dovolené. Její matka má jasno, co by správná máma nikdy neudělala

Pavla (49) má dvě dospělé děti, které pracují a finančně se o sebe dokážou postarat. Po letech, kdy většinu peněz investovala do rodiny, začala víc cestovat. Její matka jí ale opakovaně připomíná, že by peníze mohla raději odkládat dětem.

Matka mi vyčítá, že utrácím za cestování

Když byly děti malé, přemýšlela jsem o penězích hlavně podle toho, co potřebovaly ony. Kroužky, školy, oblečení, později řidičák nebo pomoc při studiu. Nevadilo mi to, byla to přirozená součást rodičovství. Teď už ale oba pracují, mají vlastní příjem a dokážou se o sebe postarat. Poprvé po mnoha letech mám pocit, že si můžu něco dopřát i sama, a začala jsem víc cestovat.

Nejde o žádný luxus, spíš pár kratších cest během roku. Moje máma ale pokaždé spočítá, kolik mě dovolená asi stála, a poznamená, že za ty peníze jsem mohla dětem něco odložit. Jednou mi dokonce řekla, že správná máma myslí na budoucnost svých dětí pořád. Od té chvíle se přistihnu, že každou letenku kupuju s pocitem viny.

Všichni řeší peníze

Nejzvláštnější je, že moje děti po mně nic takového nechtějí. Když jsem jim o tom řekla, obě se spíš divily a tvrdily, že mám svoje peníze utrácet za sebe. Přesto ve mně maminčiny věty zůstávají. Asi i proto, že jsem vyrůstala v prostředí, kde se hodně mluvilo o obětování pro vlastní rodinu a kde utratit něco jen za sebe působilo skoro sobecky.

Někdy se po návratu z dovolené ani nechci pochlubit fotkami, protože už předem slyším, kolik to muselo stát. Přitom vím, že dětem pomůžu, když to jednou opravdu budou potřebovat. Jen nechci celý život odkládat svoje přání pro případ, že by se peníze mohly hodit jim. Nevím, proč je pro mě tak těžké přijmout, že být dobrou matkou nemusí znamenat dávat sebe vždycky až na poslední místo. Musím i v době, kdy jsou moje děti dospělé a samostatné, pořád dávat jejich budoucnost před svoje vlastní radosti a plány?

Mohlo by se vám líbit

“Moje matka dává dětem prošlé jídlo. Nechci, aby u ní jedly, ale ona mi to vyčítá,” je rozčilená Radka. Radí psycholog Pavel Pařízek

Ke komentáři na situaci paní Pavly nás inspiruje psychoterapeutka Joyce Marter

Milá Pavlo,

z vašeho příběhu je znát, že jste dlouhé roky dávala dětem přednost úplně přirozeně a nepočítala, co vás to stojí. Teď, když jsou dospělé a samostatné, se jen učíte naložit část energie i peněz zase podle sebe. Pocit viny přitom nemusí znamenat, že děláte něco špatně – může být spíš ozvěnou pravidel, se kterými jste sama vyrůstala.

Pokud máte své finance v pořádku a neutíkáte před povinnostmi, nemusíte každou cestu poměřovat tím, co by za stejné peníze jednou mohly dostat děti. Pomoci jim v důležité chvíli je něco jiného než preventivně odkládat vlastní život pro všechny možné budoucí potřeby. Možná také nemusíte mamince své výdaje vysvětlovat ani obhajovat pokaždé, když její představa dobrého rodičovství narazí na tu vaši.

Mohlo by se vám líbit

„Matka mi v devětapadesáti řekla, že muž, kterému jsem říkala táto, nebyl můj otec,“ říká Iveta

Dobrou matkou jste nebyla jen tehdy, když jste něco platila, odkládala nebo si sama odpírala. Vaše děti vám navíc samy říkají, že po vás takovou oběť nechtějí, a to stojí za to vzít vážně stejně jako hlas vlastní matky. Dospělé děti mohou mít svou budoucnost a vy současně svoje plány, radosti i peníze, které smíte použít také pro sebe. Přeji vám, aby se z každé další letenky postupně vytrácel pocit viny a zůstávala hlavně radost z toho, že si po letech dovolujete žít i svůj vlastní život.

Proč se může pocit rodičovské povinnosti držet i ve chvíli, kdy děti pomoc nepotřebují? A jak si může Pavla dovolit utrácet za sebe, aniž by měla pocit, že tím své děti o něco připravuje? Přečtěte si také příběh Lenky, která zjistila, že její manžel má tajný účet a roky jí o tom nic neřekl.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Pavla N.