„Maminka odmítá nosit tísňové tlačítko, ještě prý není tak stará, aby to sama nezvládla,“ svěřuje se Lenka

Právě kvůli tomu dnes Lenka (47) prožívá velké dilema. Její maminka žije sama od smrti manžela. Přestože je jí sedmasedmdesát let, je stále aktivní a chce si co nejdéle zachovat nezávislost. Lenka ji obdivuje, zároveň má ale strach, že jednou přijde pozdě.

Maminka říká, že tísňové tlačítko nepotřebuje

Moje maminka je neuvěřitelně samostatná. Sama nakupuje, vaří, chodí na procházky a několikrát týdně jezdí autobusem do města. Před půl rokem ale uklouzla na zahradě. Naštěstí si jen pohmoždila kyčel a po chvíli se sama zvedla. Přesto mě to vyděsilo. Začala jsem přemýšlet, co by se stalo, kdyby příště vstát nedokázala. Proto jsem jí navrhla tísňové tlačítko. Řekla jsem jí, že ho nemusí používat každý den. Stačí, když ho bude mít u sebe pro jistotu.

Jen se zasmála. Prý ještě není stará, aby chodila s nějakým tlačítkem na krku. Od té doby jsme se o tom bavili několikrát. Vždycky odpoví stejně. Že nechce vypadat jako nemocná babička. Že kdyby se něco stalo, určitě by si nějak poradila. Jenže já si tím nejsem jistá. Kdykoliv mi zazvoní telefon večer nebo brzy ráno, první, co mě napadne, je, že se něco stalo právě jí. Možná přeháním. Možná jsem jen obyčejná dcera, která má o svou maminku strach.

Není tak stará

Jenže ona můj strach vůbec nechápe. Nedávno mi řekla větu, která mě zamrzela. „Až si jednou pořídím to tlačítko, budu mít pocit, že už čekám jen na konec.“ V tu chvíli jsem pochopila, že pro ni není problém samotné zařízení. Pro ni je to symbol stáří. Nechci mamince poroučet. Nechci jí říkat, jak má žít. Jen bych si přála, aby pochopila, že mi nejde o kontrolu.

Jde mi o to, abych jednou nemusela žít s pocitem, že jsem mohla udělat víc. Myslíte si, že bych měla maminku dál přesvědčovat, aby si tísňové tlačítko pořídila? Nebo bych měla respektovat její rozhodnutí, i když se o ni každý den bojím? Co byste na mém místě udělali vy?

Mohlo by se vám líbit

“Moje máma se zbláznila a na staré roky se chová jako zamilovaná puberťačka,” je v šoku Milena

Ke komentáři na situaci paní Lenky nás inspirují odborníci z Arosa

Paní Lenko,

děkuji, že jste se podělila o situaci, ve které se mísí péče, strach i respekt k maminčině samostatnosti. Zdá se, že pro ni tísňové tlačítko nepředstavuje jen praktickou pomůcku, ale především symbol stáří, závislosti a ztráty kontroly nad vlastním životem. Právě proto může vaše dobře míněné přesvědčování vnímat jako zprávu, že už jí nevěříte.

Zkuste proto změnit způsob, jakým o zařízení mluvíte. Ne jako o důkazu, že něco nezvládá, ale jako o prostředku, který jí může naopak pomoci zůstat déle samostatná. Můžete společně hledat i méně nápadnou variantu, například hodinky nebo jiné zařízení, které nebude působit jako „tlačítko pro seniory“. Důležité ale je zapojit maminku do rozhodování a dát jí prostor říct, čeho se na této změně skutečně bojí.

Mohlo by se vám líbit

“Vdala jsem se, ale nyní neumím mít svou tchyni ráda,” stěžuje si Viktorie

Pokud je vaše maminka jinak soběstačná a schopná rozhodovat o svém životě, její odmítnutí je potřeba respektovat, i když je to pro vás nepříjemné. Váš strach je pochopitelný, ale nemůže být jediným důvodem, proč by měla přijmout opatření, které sama nechce. Paní Lenko, zkuste hledat dohodu místo přesvědčování – už tím jí můžete ukázat, že vám nejde o kontrolu, ale o to, aby si svou nezávislost mohla bezpečně užívat co nejdéle.

Jak má paní Lenka zajistit pro svou maminku bezpečí ve chvíli, kdy s ní nemůže být nikdo z rodiny a maminka každou nabídku odmítá? Přečtěte si také příběh Věry, které její vlastní děti vyčetly, že se znovu zamilovala.

Zdroj: arosacare.com, příběh poslala Lenka A.