44 Kč
Láska si prý nevybírá věk. Přesto může být pro děti překvapením, když jejich rodič najde nového partnera a začne plánovat další život. Milena se snaží pochopit rozhodnutí své matky, která se kolem sedmdesátky zamilovala a chová se v jejích očích jako puberťačka. Mileně se to ale zatím příliš nedaří a mámu vůbec nechápe a připadá si za ni dokonce trapně.
Milena (46) měla vždy pocit, že její maminka je spíš klidný typ, který si užívá svůj život bez velkých změn. Když se ale před rokem přidala do klubu seniorů, všechno se obrátilo naruby. Maminka si tam našla nového partnera – a dnes dokonce plánuje svatbu.
Moje maminka má skoro 70 let a ještě donedávna žila úplně normální klidný život. Chodila na procházky, hlídala vnoučata, občas jsme spolu zašly na kávu nebo do divadla. Všechno bylo tak nějak v pořádku. Pak se přihlásila do klubu seniorů, aby si užívala života a přišla do kontaktu mezi jiné a nové lidi. Nejdřív jsem byla ráda. Říkala jsem si, že aspoň nebude pořád sama doma. Pomohla jsem jí s výběrem toho správného, vzala jí tam, vyřídila vše potřebné. Jenže asi po dvou měsících mi nadšeně oznámila, že tam potkala „úžasného muže“.
A já jsem zůstala v šoku. Neschopná slova. Začala chodit domů pozdě večer, pořád si s někým psala na telefonu a najednou řešila, co si vezme na tanec nebo na výlet. Připadala mi jako zamilovaná holka. Jednou jsem k ní přišla na návštěvu a na stole stála váza s růžemi. Hned mi začala vyprávět, jak jí je přinesl ten její nový přítel. Byla úplně rozzářená, jako bych ji snad ani nepoznávala. Pak přišel další šok. Jednoho dne mi oznámila, že se k ní ten pán stěhuje. Prý je to praktičtější, protože spolu stejně tráví skoro všechen čas.
A minulý týden mi úplně samozřejmě řekla, že uvažují o svatbě. Zůstala jsem na ni koukat s otevřenou pusou. Nechápu to. Vždyť jim je skoro sedmdesát. Nemůžou prostě zůstat spolu, chodit na procházky nebo na kávu? Proč se musí hned vdávat? Když o tom mluví, úplně září. Plánuje, jaké bude mít šaty, kde by mohla být malá svatba a kdo všechno by měl přijít. A já se u toho cítím strašně trapně. Nedávno jsem ji potkala ve městě. Šla ruku v ruce s tím svým novým partnerem, smáli se a vypadali jako zamilovaní puberťáci. A já měla pocit, že se na ně všichni dívají. Možná bych měla být ráda, že je šťastná. Jenže já mám spíš pocit, že se moje máma na stará kolena úplně zbláznila. Nevím, jestli jsem jen přecitlivělá, nebo jestli je opravdu normální, aby se člověk v pětašedesáti choval takhle. Jen vím, že pokaždé, když začne o svatbě mluvit, je mi za ni trochu trapně.
Dobrý den, Mileno,
nejprve bych chtěla vyjádřit pochopení, že pro Vás musí být taková změna s maminkou šokující a překvapující. Nejspíše jste byla zvyklá, že jste spolu trávily čas, hlídala vnoučata a její pozornost byla směřována hlavně k Vám, měla jste ji pro sebe. Nyní nastala změna – vaše maminka začala žít svůj vlastní život, má svoje zájmy a ambice, také jste ji v tom podpořila. Chtěla bych Vám dát i druhý pohled – že je to v něčem obdivuhodné, že i v tolika letech to dokáže a její život nezávisí jen na Vás, na Vaší pozornosti a péči o ní, že pro Vás není jen břímě. Píšete, že jí je 60 let, to není pořád tak stará, aby nezačala „znovu žít“. Chtěla bych Vás podpořit, abyste jí to přála, byla jí také oporou, jako ona je pro Vás, ačkoliv Vám připadá, že se chová jak blázen. Je možné, že její vztah a představy po nějaké době nevyjdou, to nemůžeme vědět, nicméně i tak je pro ni určitě důležité a ocení, když při ní budete stát za každých okolností, v dobrém i ve zlém, sdílet s ní její radosti a strasti. To by Váš vztah mohlo naopak posílit.
Zároveň píšete, že se za její projevy chování stydíte, cítíte se trapně. Chtěla bych Vám navrhnout, abyste tyto Vaše pocity více prozkoumala (ať už sama, nebo s pomocí odborníka), o čem doopravdy jsou – například že se na Vás okolí bude dívat špatně a soudit Vás, nebo že Vám připadá nepatřičné, aby se v tomto věku máma chovala takto? Nebo že Vám vadí, že už ji nemáte pro sebe a nevěnuje Vám tolik pozornosti? Možná Vám to pomůže odhalit něco, na čem můžete i Vy více pracovat a pomohlo by Vám to v této situaci k větší úlevě, pochopení a posílení vztahu mezi Vámi a mámou. Také mě napadá, jestli Vy sama žijete svůj vlastní život – máte kamarádky, přátele, zájmy, prostě další stabilní pilíře kromě mámy, o které se můžete v životě opřít a které Vám dělají radost. Mohlo by Vám to pak totiž pomoci v tom, že nebudete žít jen mámy život, trávit čas jen s ní, prostě si čas s ní nahradit a vykompenzovat jinak.
Držím palce, abyste to s maminkou obě zvládly!
Zdravím, Iva Šulcová
Mgr. Iva Šulcová je psychoterapeutka a adiktoložka, která ve své praxi propojuje odborné vzdělání s empatickým přístupem. Vystudovala adiktologii na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a absolvovala psychoterapeutický výcvik v Gestalt terapii. Klienty provází tématy úzkostí, depresí, závislostí i náročných životních změn, zkušenost má také s prací s lidmi s osobnostní poruchou. Sezení jsou zaměřená na uvědomování vlastního vnímání, prožívání a jednání s důrazem na práci „tady a teď“ – umožňuje klientům zpřítomnit zkušenosti a vzorce reagování z jejich osobní historie a bezpečně si vyzkoušet nové, vhodnější způsoby fungování ve vztahu k okolí i k sobě samým. Terapie u ní jsou o prostoru, z něhož mohou lidé odcházet s úlevou, novým náhledem a posíleným pocitem, že mají kompetence svou situaci měnit. Působí v soukromé praxi a také na platformě Terapie.cz.
Pokud potřebujete psychologickou pomoc, hledejte na webu www.terapie.cz.
Příběh poslala paní Milena A.
