"Se svou babičkou máme jedno společné. Zamilovaly jsme se do stejného muže," popisuje netradiční situaci Jana

Rodinné vztahy bývají spletité samy o sobě. Každá rodina si nese své příběhy, tajemství i tichá nedorozumění, která se předávají mezi generacemi. Stačí malý podnět a rovnováha se může narušit. Když do toho vstoupí emoce, navíc tak silné, jako je zamilovanost, vzniká situace, která by se zdála spíš jako zápletka románu než realita. A právě takovým románem, ještě nevíme, s jakým koncem, si prochází paní Jana (38 let). 

Zamilovaly jsme se do stejného muže

Jenže život někdy píše scénáře, které bychom si sami nikdy netroufli vymyslet. A tak se může stát, že dvě ženy z jedné rodiny zjistí, že je spojuje nejen krevní pouto, ale i muž, který zasáhl jejich srdce. Vztahy se pak začnou zrcadlit v úplně novém světle a hledání odpovědí na otázky, co je správné, a co ne, se stává bolestivou zkouškou. Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do tak zvláštní situace. Měla jsem babičku vždy za svou oporu, člověka, který stál na mé straně, a který mi radil v lásce i životě. Byla jsem ta, kdo jí vyprávěl o svých vztazích, o snech i o pádech. Jenže tentokrát je všechno jinak. Do našeho života vstoupil muž, který změnil obě.

Znaly jsme ho obě

Seznámila jsem se s ním přes práci. Na první pohled to nebylo nic osudového, spíš obyčejné setkání. Jenže postupem času jsem si začala uvědomovat, že mě na něm něco přitahuje. Jeho jistota, způsob, jakým mluvil, a pocit, že mu mohu věřit. Když jsem pak zjistila, že ho zná i moje babička, překvapilo mě to. Byli přátelé už dlouhou dobu. Zpočátku mi to připadalo jako příjemná náhoda. Babička byla nadšená, že se s ním vídám, a já měla radost, že máme něco společného. Jenže pak jsem začala vnímat drobné náznaky. Jak se o něm zmiňovala, jak se jí rozzářily oči, když o něm mluvila. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost, dokud jsem sama nepocítila, že se do něj začínám skutečně zamilovávat i já.

Ten okamžik, kdy mi došlo, že cit není jen jednostranný, byl pro mě šok. Viděla jsem, že mezi mnou a jím vzniká něco víc než přátelství. Ale zároveň jsem věděla, že moje babička k němu také něco cítí. Začala jsem se cítit rozpolcená. Milovat ho znamenalo jít proti člověku, který mě vychoval a který mi obětoval tolik. Přestat znamenalo popřít samu sebe. Nevím, jestli existuje správná cesta. Možná žádná není.

Když jsme spolu já a babička o něm jednou otevřeně mluvily, bylo to těžké a bolavé. Přiznaly jsme si, co cítíme, ale zároveň jsme věděly, že to nemůže dopadnout dobře. V takové situaci nelze zvítězit, protože vždy někdo zůstane zraněný. Od té doby se snažím hledat rovnováhu. Vím, že čas možná některé věci vyřeší, ale nejsem si jistá, zda dokáže utišit bolest, kterou to všechno přineslo. Vztah s ním visí ve vzduchu, nevyřčený a plný otazníků. A vztah s babičkou? Ten se změnil. Pořád se máme rády, ale mezi námi stojí tajemství, které se těžko přehlíží. Říká se, že láska je dar. Ale někdy se zdá spíš jako zkouška. A já nevím, zda ji dokážu ustát, aniž bych přišla o část sebe nebo o člověka, který pro mě tolik znamená.

K situaci paní Jany se vyjadřuje psycholožka Lenka Klimešová

„Takové situace jsou citově nesmírně složité, protože se střetává láska, loajalita i mezigenerační respekt. Z psychologického hlediska není problém samotný fakt, že se dvě ženy z různých generací zamilují do stejného muže – city jsou spontánní, těžko se dají kontrolovat. Klíčové je, jak s nimi naložíme. Mladší partnerka by měla brát ohled na to, že babička může prožívat ztrátu či ponížení nejen jako ženu, ale i jako členku rodiny, jejíž autorita se otřásla. Otevřenost, empatie a upřímný rozhovor jsou tu zásadní. Mlčení nebo skrývání vztahu může bolest jen prohloubit.“

Podle Klimešové by měla vnučka i babička především oddělit city od vztahové reality. „Láska není soutěž, ale často se tak začne jevit. Babička by měla mít možnost své pocity ventilovat, aniž by ji rodina shazovala nebo se jí vysmívala. Naopak vnučka má právo svůj vztah prožít, pokud je skutečně založený na lásce a respektu. Důležité je, aby mezi nimi nevzniklo ticho, protože právě ticho bývá v rodinách nejničivější,“ dodává psycholožka.

3 znamení, která na podzim snadno podléhají depresi. Zádumčivý Štír je mezi nimi