"Chtěla bych se víc starat o dědu, ale nemám na to čas. Bojím se, že už to nestihnu," svěřila se Jitka

Jitka, které je pětačtyřicet let, přiznává, že právě tento pocit ji poslední měsíce trápí stále víc. Její děda žije sám na vesnici a zdravotně už na tom není nejlépe. „Pořád si říkám, že za ním pojedu častěji. Jenže pak přijde práce, děti, únava a já to zase odložím,“ říká. S dědou měla od dětství krásný vztah. „Když jsem byla malá, trávila jsem u něj skoro každé prázdniny. Učil mě jezdit na kole, brával mě na ryby a měl se mnou obrovskou trpělivost.“ Dnes ale žijí každý jinde a času je podle Jitky stále méně.

Mohlo by se vám líbit

"Opustil mě kvůli jiné, dnes prosí, abych se vrátila," vypráví svůj příběh Ivana

Přijde mi osamělý

„Voláme si, ale vím, že to není ono. Vždycky říká, že je všechno v pořádku, ale slyším na něm, že je osamělý.“ Nejvíc ji bolí, když při návštěvě vidí, jak moc zestárl. „Najednou si uvědomíte, že ten člověk tu nebude navždy.“ Jitka pracuje na plný úvazek a zároveň se stará o rodinu. „Často večer padnu úplně vyčerpaná a mám pocit, že už nemám energii vůbec na nic.“ Přesto ji trápí výčitky. „Mám strach, že jednou bude pozdě a já si budu vyčítat, že jsem s ním netrávila víc času.“

Nejsilnější moment

Nejsilnější moment přišel před několika týdny. „Seděli jsme spolu u něj doma a děda najednou řekl, že je rád, když někdo přijde, protože je tam jinak ticho.“ Jitka přiznává, že jí v tu chvíli bylo do breku. „Došlo mi, jak strašně moc může být starý člověk sám.“ Přestože se snaží jezdit častěji, pořád má pocit, že to nestačí. „Vždycky odjíždím s tím, že příště přijedu dřív. Jenže pak utečou další dva týdny.“ Uvědomuje si, že podobný problém má mnoho lidí. „Pořád máme pocit, že všechno stihneme později.“ Jitka říká, že ji děsí hlavně myšlenka na lítost. „Bojím se dne, kdy už za ním nepřijedu vůbec. A že si pak budu přehrávat všechny chvíle, kdy jsem mohla být s ním místo toho, abych řešila nepodstatné věci.“

Mohlo by se vám líbit

“Můj otec mě a mámu opustil. Teď škemrá, aby ho vzala zpátky. A ona chce!” Nechápe Adéla

Poslední dobou

Poslední dobou se proto snaží některé věci změnit. „Začala jsem si schválně blokovat čas jen pro něj. I kdyby to měla být jen krátká návštěva nebo společný oběd.“ Uvědomila si totiž, že nejde o dokonalost ani o množství času. „Jde hlavně o to být přítomná.“ „Příběh Jitky je připomínkou, jak snadno mohou důležití lidé zapadnout mezi každodenní povinnosti. A také to, že čas s nimi nejde odložit na neurčito. Někdy stačí obyčejná návštěva, telefonát nebo chvíle ticha u společného čaje. Právě tyto momenty totiž často znamenají mnohem víc, než si uvědomujeme. Je ale potřeba stihnout to včas, protože čas je v tomto ohledu skutečně neúprosný,“ uvedla psycholožka Yan Lei z Faculty of Teacher Education.

„Manžel odešel do důchodu a je na mě až moc závislý. Pořád mě kontroluje.“ Je nesvá Lenka