"Opustil mě kvůli stejně staré ženě, navíc ošklivé. Život s ní je prý jednoduchý," svěřila se Jitka

Někdy nezáleží na tom, jak moc se snažíte. Můžete být hezká, inteligentní, pracovitá a láskyplná. Můžete mít energii, která dokáže rozzářit celý byt, když projdete dveřmi. A stejně se může stát, že si partner najde někoho jiného. Ne proto, že by byl někdo lepší. Ale protože hledá jednodušší cestu. Někteří lidé mají strach ze síly, kterou druzí vyzařují. A když narazí na protějšek, který je náročnější, hlubší a vyžaduje opravdové partnerství, utečou k někomu, kdo takový není.

Opustil mě kvůli ošklivce

To, že vám někdo dá sbohem, není odrazem vaší hodnoty. Je to odrazem jeho limitů a smýšlení. Žena, která má svůj svět, ambice, emoce a očekávání, může být pro některé muže příliš velkým zrcadlem. Zrcadlem, ve kterém vidí to, co je z velké části musí děsit, protože jim to dnes a denně připomíná, v čem oni sami pokulhávají. Tak se raději otočí a jdou jinam. Je to bolestné, ale není to o vás. Je to o jejich neschopnosti růst. A to je přesně situace, kterou zažila Jitka.

Jitka, čtyřicetiletá žena plná energie, se kterou dokázala strhnout i motivovat všechny kolem sebe. Jitka žila v přesvědčení, že její vztah je pevný. Měli společné zážitky, plány a lásku, která se zdála skutečná. Jenže pak přišel den, kdy jí partner oznámil, že odchází. Důvodem ale nebyla mladší žena, jak to u mužů většinou bývá. Nebylo to tedy na první dobrou o egu. Její partner si našel stejně starou partnerku. To bylo pro Jitku možná horší, než kdyby odešel na někým, kdo vypadá jako modelka. Nová přítelkyně jejího partnera ale nebyla mladší a nebyla ani hezčí. Což je vlastně absurditou celého tohoto příběhu, protože to on sám přiznal.

Jitka nechápala, ač se snažila sebevíc. Rychle zjistila, co za ženu to je a opravdu ji její fyzická „krása“ nijak neublížila. Přesto to Jitku strašně ničilo. V hlavě se jí honila slova, která by si žádná žena neměla říkat. Nesrovnávala jen sebe a tu druhou, ale začala pochybovat úplně o všem.

Hledala důvody proč, a nenacházela žádnou odpověď. Než došlo na moment, kdy si uvědomila, že jediným problémem jejího vztahu byla její vlastní vnitřní síla. On chtěl pohodlí, zázemí. Nechtěl se snažit něco budovat, zatímco ona vedle něj rostla. Nechtěl partnerku, která se ptá, která řeší, která se chce posouvat. Chtěl někoho, u koho se nebude muset snažit. A to je přesně to, co našel ve své nové přítelkyni. „Hodně mužů se bojí úspěšným a emancipovaných žen. Vedle nich se totiž ti, kteří nechtějí růst, cítí méněcenní. Cítí, že ztrácí na mužnosti, že své ženě nestíhají, a tak jdou tam, kde nově nabydou svou ztracenou mužnost,“ uvedl kouč mezilidských vztahů, James Michael Sama.

Vyměnil ji za pohodlí

Jitka říká, že když slyší, jak jednoduše s ní údajně žije, cítí zvláštní směs emocí. Na jednu stranu ji stále mrzí, že ji někdo vyměnil za pohodlí. Na druhou stranu ale ví, že takový muž by vedle ní stejně nevydržel. Její život má tempo, hloubku a směr. A vedle ní má být někdo, kdo to unese, ne někdo, kdo před tím uteče.

Dnes je Jitka silnější. Přestala se trápit tím, jak ta druhá vypadá nebo co mu dává, ačkoliv vzhled ji trápit ani nemohl. Začala přemýšlet o tom, co chce ona sama. Uvědomila si, že žena, která je příliš silná na to, aby ji někdo ignoroval, nikdy nesmí snižovat svou vlastní hodnotu jen proto, aby zapadla do cizích představ. A už vůbec by neměla litovat toho, že byla sama sebou. Kdo to neustojí, není ztrátou.

Jitčin příběh není o ošklivé soupeřce ani o tom, že by něco pokazila. Je o tom, že některé vztahy skončí, protože se dva lidé prostě rozcházejí v pohledu na svět. Ona má dnes jasno. Nechce muže, který utíká k jednoduššímu životu. Chce někoho, kdo unese její svět. A to je vědomí, které je nakonec větší vítězství než jakákoliv lítost nad rozlitým mlékem v podobě zničeného vztahu.

“Mé minulé já, neboj se, všechno bude v pořádku, budeš šťastná,” píše Veronika dopis sama sobě