Životní příběh průkopnice rudé rtěnky Elizabeth Arden: V salonech s červenými dveřmi učila ženy, jak být krásné a nezávislé

Jméno, díky němuž se stala slavnou, bylo pseudonymem. Narodila se jako Florence Nightingale Graham v kanadském Ontariu a o svém datu narození celý život úspěšně mlžila. Pravděpodobně přišla na svět v roce 1881, do chudé farmářské rodiny s pěti dětmi, z nichž Florence byla nejmladší. Když jí bylo šest, zemřela jí maminka. Brzy na to se při práci na farmě zranila, což ji navždy poznamenalo. Vykloubila si a naštípla kyčel, což způsobilo, že celý život kulhala a chodila mírně nakloněná do strany. Na farmě už po úrazu pracovat nemohla, a tak byla bystrá Florence poslána na studia. Měla se stát ošetřovatelkou. Osud ale rozhodl jinak.

Salón s červenými dveřmi

Z pohledu na krev se Florence dělalo špatně, zato ji ve škole bavily práce v laboratoři., kde pronikla do tajů výroby krémů. I když školu záhy opustila, někde tady se zrodil sen o kosmetickém království. Přestěhovala se do New Yorku, kde žila několik let pod křídly svého staršího bratra. Díky svým zkušenostem se uchytila v kosmetické firmě Eleanor Adair, kde začala pracovat na místě vývojářky krémů a také jako „treatment girl“. Právě na jejím obličeji majitelka zákaznicím demonstrovala účinky některých svých výrobků. V roce 1910 si Florence od bratra půjčila 6 tisíc dolarů, změnila si jméno (Florence jí připadalo příliš provinční) a už jako Elizabeth Arden si otevřela na Páté avenue svůj první kosmetický salón s červenými dveřmi, které byly na ulici nepřehlédnutelné a evokovaly lásku a život. Dodnes jsou takové dveře poznávacím znamením značky.

Revoluce ve vnímání kosmetiky

Elizabeth toužila dokázat něco víc, což se jí skutečně povedlo. V roce 1912 odjela do Evropy, kde ji zajímaly hlavně módní trendy ve Francii. Tady zjistila, že Francouzky používají řasenku a oční stíny, tedy produkty, které byly pro Američanky více méně neznámé. Byly totiž spojovány především s herci, komedianty a prostitutkami. Zásobila se vzorky a okamžitě je zařadila do svého portfolia. Postupně se jí podařilo změnit v USA vnímání kosmetických produktů a hlavně líčení. Chtěla ženám dopřát, aby se cítily a vypadaly krásně, přitažlivě a byly sebevědomé. Její filozofii dokonale vystihuje její citát: „Být krásná a přirozená je přirozeným právem každé ženy.“ Krásu nepovažovala za uxus, ale něco, co má každá žena v sobě. 

To ale nebyly jediné pokroky v oblasti krásy a péče o tělo, které si Arden připsala. Například jako první vyrobila produkty v cestovním balení (1917), jako první nabídla reklamní akce v obchodech, zavedla předváděcí akce a dala světu kosmetické poradkyně – obchodní cestující, které za klientkami dojížděly do vzdálených oblastí země. Její impérium raketově rostlo a do roku 1925 dosáhla takového úspěchu, že mohla otevřít salony v New Yorku, Washingtonu, D.C., Londýně a Paříži. Vedle toho Elizabeth vyvíjela neustále nové produkty péče o pleť i líčení. V roce 1920 byla největším výrobcem kosmetiky na světě s více než tisícovkou produktů v portfoliu včetně parfémů, které Elizabeth Arden považovala za nedílnou součást kosmetiky a životního stylu. Už v roce 1922  představila vůně Arden Rose, Lilac a Italian Lilac, které si zamilovaly zástupy žen.  

Co ještě se dělo v salonech krásy Elizabeth Arden?

Salony nebyly Elizabeth Arden nebyly „jen“ o kosmetické péči. Elizabeth razila přesvědčení, že krása je výsledkem komplexní péče. V jejích salonech si mohly ženy dopřát i služby kadeřníka, masáže, manikúru, pedikúru, a protože tady trávily spoustu času, podávalo se i občerstvení v podobě dietních obědů a svačinek. Oblíbené byly také bylinkové čaje pro krásu, jejichž složením bylo obchodním tajemstvím paní majitelky. V salonech se pořádaly i různé besedy o módě, kosmetice nebo umění. Arden také věřila, že součástí režimu krásy je cvičení, což ženám nabídla v jiných projektech.

Farmy krásy

Elizabeth Arden, to nebyla jen kosmetika, to byl kompletní životní styl. Pro ty nejbohatší zákaznice otevřela slavné „farmy krásy“. Šlo o jakési lázně, kde si mohly movité klientky dopřát kompletní péči o své tělo a krásu. Arden jim nabídla nejen kosmetická ošetření, ale také dietní kúry, cvičební programy a společenské vyžití. Zpopularizovala jógu, kterou nadšeně cvičila i díky tomu, že jí pomáhala ulevit od bolestí souvisejících se zraněním kyčle v dětství.

Rtěnka jako symbol úspěšné ženy

Jedním ze symbolů značky Elizabeth Arden byla od začátku červená rtěnka. „Žena s rtěnkou na rtech má větší šanci získat zaměstnání než žena bez rtěnky,“ byla přesvědčená Arden, která vždy bojovala za práva a nezávislost žen. V roce 1912 rozdávala rtěnky na newyorské Fifth Avenue protestujícím sufražetkám bojujícím za svá volební práva, jež jim muži odpírali. V době druhé světové války uvedla na svět rudou rtěnku, která ladila s uniformami žen americké armády.

Soukromý život ve stínu byznysu

Jak byla Elizabeth Arden úspěšná ve své kariéře, jak už to bývá, v soukromém životě to tak slavné nebylo. Vdala se dvakrát. Poprvé to bylo za bankéře Thomase Jenkinse Lewise, kterého potkala, když žádala o úvěr na pořízení dalších salónů. Z počátku jí v kariéře podporoval, ale nakonec neustál fakt, že je jeho žena úspěšnější než on. Když mu přišla na nevěru a rozvedla se s ním, jako by chytila nový vítr do plachet. Energii samozřejmě využila pro rozvíjení svého impéria. Druhým manželem se stal v roce 1942 Michael Evlanoff, o 15 let mladší muž, který o sobě tvrdil, že je prominentním členem ruské šlechtické rodiny. Brzy po svatbě ale vyšlo najevo, že nejen že lhal o svém původu, ale také že je homosexuál a Elizabeth jen využil. Z dalšího rozvodu se úspěšná byznysmenka oklepala celkem rychle a s heslem „Směřuji stále kupředu, nikdy se neohlížím zpět,“ pracovala tvrdě dál.

Elizabeth Arden pracovala do poslední chvíle svého života. Přestála dvě mrtvice, tak třetí se jí stala osudnou. Zemřela v newyorské nemocnici 18. října 1966, ve svých 84 letech. Protože neměla děti, její impérium zdědili žijící sourozenci a jejich děti. Dnes je značka Elizabeth Arden součástí obřího kosmetického koncernu Revlon Inc., ale ikonické červené dveře má ve svém logu pořád.

Čtěte také: První dáma Haute Coutoure Coco Chanel: Vyrostla v sirotčinci, za války údajně kolaborovala s nacisty