Děti překročily všechny hranice: František (84) nechápe, co si dovolily udělat v jeho vlastním bytě

Františkovi (84) lékaři doporučili výrazně omezit alkohol kvůli zdravotním potížím. Jeho děti proto z domu odstranily všechny lahve a začaly kontrolovat, co si kupuje. František jejich obavy chápe, ale vadí mu, že o něm začaly rozhodovat bez něj.

Rodina mi zakázala alkohol. Ve svém věku si chci rozhodovat sám

Nikdy jsem nebyl člověk, který by celý den seděl s lahví. Dal jsem si sklenku vína k večeři nebo panáka při návštěvě a bral jsem to jako jednu z obyčejných radostí. Po posledních zdravotních problémech mi lékař řekl, že bych měl alkohol výrazně omezit. Rozumím tomu a neberu jeho slova na lehkou váhu. Jenže moje děti to vzaly do vlastních rukou. Když jsem byl pár dní pryč, odnesly z bytu všechny lahve a potom mi oznámily, že je to pro moje dobro. Moje dcera se mě teď někdy ptá, co jsem koupil, a syn poznamená, že by bylo lepší, kdybych si už nedal vůbec nic. Připadám si, jako bych najednou přestal být dospělý člověk a stal se někým, koho je potřeba hlídat.

Rozhodnu se sám

Když jim řeknu, že rozhodnutí je pořád na mně, odpovídají, že by si nikdy neodpustily, kdyby se mi něco stalo. Chápu jejich strach. Vím také, že ve čtyřiaosmdesáti už moje tělo reaguje jinak než dřív a že některé věci prostě nejsou rozumné. Jenže mám pocit, že se kolem mého zdraví začíná rozhodovat způsobem, který se mnou vůbec nepočítá. Nejde mi ani tak o samotný alkohol. Vadí mi spíš myšlenka, že pokud udělám něco, co moje děti považují za nezdravé, získají tím právo mi to zakázat. Celý život jsem rozhodoval o sobě sám a teď se bojím, že čím budu starší, tím méně se mě někdo bude ptát. Chci jejich pomoc přijímat, ale nechci, aby péče znamenala, že už nemám poslední slovo. Má člověk právo dělat i rozhodnutí, která mu mohou škodit, pokud chápe jejich rizika a je schopný o sobě rozhodovat?

Mohlo by se vám líbit

„Dcera mi zakázala chodit samotné ven. Připadám si jako ve vězení,“ říká Anička

Ke komentáři k situaci pana Františka nás inspiruje psycholožka Cynthia Baum-Baicker

Dobrý den, Františku,

pokud člověk rozumí tomu, jaká rizika jeho rozhodnutí nesou, samotný vyšší věk ještě neznamená, že by měl přestat rozhodovat o vlastním životě. Vaše děti mohou mít skutečný strach a mohou vám říct, že s vaším rozhodnutím nesouhlasí. Něco jiného je ale obava blízkých a něco jiného převzít bez vašeho souhlasu kontrolu nad tím, co doma máte a co smíte dělat.

Možná by pomohlo vrátit celé téma od alkoholu k tomu, co vám vadí nejvíc: že se o vás začíná rozhodovat bez vás. Můžete s dětmi i lékařem probrat konkrétně, co pro vás znamená „výrazně omezit“, jaká jsou rizika a jak chcete doporučení dodržovat. Pak můžete dětem jasně říct, že jejich zájem vítáte, ale kontrolování nákupů nebo odnášení věcí z vašeho bytu bez domluvy už za pomoc nepovažujete.

Mohlo by se vám líbit

„Manžel pije každý večer, ale problém nevidí. Já už se bojím cokoliv říct,“ říká Martina

Stárnutí někdy přirozeně přináší větší závislost na druhých, ale nemělo by automaticky znamenat ztrátu hlasu ve vlastních záležitostech. Pokud jednou nastane situace, kdy bude vaše schopnost rozhodovat skutečně zpochybněná, bude to jiný rozhovor. Dokud ale svým rozhodnutím rozumíte a dokážete nést jejich důsledky, péče vašich dětí by měla stát hlavně na respektu a domluvě, ne na tom, že za vás začnou rozhodovat „pro vaše dobro“.

Kde končí oprávněná starost rodiny o zdraví staršího člověka a začíná omezování jeho samostatnosti? A jak mohou děti Františka chránit, aniž by z něj udělaly člověka, kterému už není dovoleno rozhodovat o sobě? Přečtěte si také příběh Radoslavy, která zjistila, že její zeť je po smrti své ženy znovu zamilovaný. Radoslava to neumí překousnout.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslal František U.