Foto: Magnific
Sociální sítě se staly běžnou součástí života mnoha lidí bez ohledu na věk. Zatímco pro někoho jsou jen místem, kde sdílí radostné okamžiky s rodinou a přáteli, jiní upozorňují na rizika spojená se zveřejňováním fotografií dětí. Právě rozdílný pohled na soukromí může mezi generacemi vyvolat nečekané konflikty, které se netýkají jen internetu, ale především vzájemného respektu.
Jitka (60) si vždycky zakládala na tom, že rodina drží při sobě. Když se jí narodila první vnučka a o dva roky později vnuk, měla pocit, že přišla ta nejkrásnější etapa života. Nikdy by ji ale nenapadlo, že právě kvůli nim se dostane do sporu se svou jedinou dcerou.
Dcera mi zakázala dávat fotky vnoučat na internet
Nikdy jsem nebyla člověk, který by na sociálních sítích trávil celé dny. Mám Facebook hlavně proto, že tam vidím bývalé spolužačky, sestřenice nebo kamarádky, které bydlí daleko. Občas přidám fotku z výletu, z rozkvetlé zahrady nebo z pečení cukroví. Když se narodila moje vnučka, měla jsem obrovskou radost a stejně jako ostatní babičky jsem se chtěla pochlubit. Přidala jsem jednu fotku z porodnice a napsala, že jsem nejšťastnější babička na světě.
Za pár minut mi volala dcera. Nejdřív klidně, pak už dost rozčileně. Řekla mi, ať fotografii okamžitě smažu, protože si nepřeje, aby byly děti na internetu. Byla jsem v šoku. Fotku jsem smazala, ale vůbec jsem nechápala proč. Mám na Facebooku jen lidi, které znám. Žádné cizí osoby. Říkala jsem si, že je to asi jen období. Jenže nebylo.
Od té doby se situace opakovala několikrát. Jednou jsem dala společnou fotografii z narozenin, podruhé z výletu do zoo. Pokaždé mi během chvíle přišla zpráva, že si moje dcera nepřeje, aby tam děti byly. Začala jsem mít pocit, že cokoli udělám, je špatně.
Dcera nevěří mému úsudku
Dnes už si dávám velký pozor. Když jsme spolu, automaticky telefon ani nevytahuji. Jenže přiznávám, že mě to mrzí. Když vidím své kamarádky, jak sdílejí fotografie s vnoučaty z dovolených nebo z besídek, říkám si, proč zrovna já nesmím ukázat, jaké mám krásné vnuky. Dcera mi vysvětluje, že dnešní doba je jiná. Že fotografie dětí mohou zneužít cizí lidé, že děti jednou třeba nebudou chtít, aby jejich fotky kolovaly po internetu, a že jako rodiče mají právo rozhodnout, co se bude zveřejňovat.
Já tomu rozumím. Jen mě někdy zamrzí způsob, jakým mi to dává najevo. Mám pocit, jako by mi nevěřila. Jako bych byla nezodpovědná jen proto, že jsem vyrůstala v jiné době. Snažím najít své místo babičky, která nechce překračovat hranice, ale zároveň nechce mít pocit, že o nich už nemůže rozhodnout vůbec v ničem.
Ke komentáři na situaci paní Jitky nás inspiruje konzultant v oblasti bezpečí Christopher Burgess
Milá paní Jitko,
děkuji že jste se podělila o svůj příběh. Je z něj cítit, jak velkou radost vám přinášejí vnoučata i jak bolestivé pro vás je, když máte pocit, že dcera zpochybňuje váš úsudek. Ve skutečnosti ale nejde o to, že by vám nevěřila jako babičce – spíše se snaží chránit soukromí svých dětí podle pravidel, která ona jako rodič považuje za správná. Je pochopitelné, že se vaše pohledy liší, protože každá generace vyrůstala v jiných podmínkách.
Zkuste se na celou situaci podívat jako na hledání společné cesty, nikoli jako na spor o to, kdo má pravdu. Otevřeně dceři řekněte, že respektujete její přání, ale zároveň ji požádejte, aby vám vysvětlila své obavy klidně a s respektem, protože vás mrzí především způsob, jakým spolu o tom někdy mluvíte. Můžete také společně hledat způsoby, jak si uchovávat vzpomínky, aniž by byly veřejně sdílené – například prostřednictvím rodinných alb nebo soukromých skupin, pokud s tím bude souhlasit.
Buďte k sobě laskavá a nenechte si vzít radost z role babičky jen proto, že se změnila pravidla sdílení fotografií. Vaše láska k vnoučatům se neměří počtem zveřejněných snímků, ale vztahem, který s nimi budujete. Právě ochota respektovat hranice a zároveň si zachovat otevřenou komunikaci je tím, co může váš vztah s dcerou i celou rodinou do budoucna ještě posílit.
Má dcera paní Jitky pravdu a měla by chránit soukromí svých dětí? Nebo má paní Jitka právo své vnoučata hrdě ukazovat světu? Přečtěte si také příběh Martina, který má pocit že ho jeho manželka podvádí.
Zdroj: huffpost.com, příběh poslala Jitka Z.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme
„Dcera se rozhodla odstěhovat do zahraničí. Mám pocit, že ztrácím kus rodiny,“ přiznává Radka
„Syn už nechce jezdit na naše nedělní obědy, tvrdí, že rodina se neměří počtem návštěv,“ trápí Lenku
„Moje máma odešla do soukromého domova důchodců, přitom jsem jí slíbila, že se postarám,” je zdrcená Jitka
„Na Den otců dostanu víno, ale děti si na mě neudělají hodinu čas,” je smutný Daniel
„Tchyně volá mému manželovi několikrát denně a musí jí to vždycky zvednout,” je naštvaná Helena. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek
„Těšil jsem se, že budeme v důchodu konečně víc spolu s manželkou, místo toho si připadám zbytečný,“ přiznává Milan
„Vnuk mi k narozeninám poslal jen zprávu, možná jsem staromódní, ale zabolelo mě to,“ přiznává Věra
„Nevím si rady se svou matkou, nesprchuje se a nepříjemně zapáchá,” má starost Julie
„Dcera mi říká, že děti vychovávám špatně. Přitom jsem stejně vychovala i ji,“ nechápe Věra
