Výchova dětí se s každou generací mění a to, co bylo dříve považováno za běžné, může dnes vyvolávat spory. Mnoho prarodičů má pocit, že jejich zkušenosti nejsou dostatečně respektovány, zatímco rodiče se snaží prosazovat vlastní pravidla. Právě rozdílný pohled na výchovu bývá častým zdrojem napětí v rodinách. Tím právě prochází i paní Věra.
Věra (67) je aktivní důchodkyně, která se těší z času stráveného se svými dvěma vnoučaty. Se svou dcerou Lenkou měla vždy blízký vztah, ale od chvíle, kdy se z ní stala babička, mezi nimi začaly vznikat neshody. To, co Věra považuje za projev lásky a péče, vidí její dcera často jako porušování pravidel.
Dcera mi říká, že děti vychovávám špatně
Když si vezmu svá vnoučata na víkend, snažím se jim udělat radost. Upeču jim bábovku, dovolím jim pohádku navíc a občas jim koupím něco sladkého. Připadá mi to normální. Vždyť právě na to se děti k babičce těší. Jenže moje dcera Lenka to vidí úplně jinak. Když si přijede pro děti, často slyším poznámky o tom, že měly moc cukru nebo že šly pozdě spát.
Nedávno mi dokonce vytkla, že jsem vnukovi dovolila hrát si na tabletu skoro hodinu. Přitom venku celý den pršelo a my už jsme měli přečtené snad všechny knížky v bytě. Začínám mít pocit, že ať udělám cokoli, je to špatně. Nejvíc mě bolí, že se mnou moje dcera mluví, jako bych nevěděla, jak se děti vychovávají. Přitom jsem vychovala ji i jejího bratra a nikdy si nestěžovali, že by měli špatné dětství.
Foto: Magnific
Jsem pod drobnohledem
Poslední dobou mám dokonce pocit, že mi dcera přestává důvěřovat. Když jí řeknu, že vezmu děti na hřiště, chce vědět kam. Když plánujeme výlet, připomíná mi, co mají jíst a kdy mají být doma. Nedávno mi poslala dlouhou zprávu se seznamem pravidel, která bych měla dodržovat. Seděla jsem nad telefonem a cítila se spíš jako nějaká placená chůva než jako jejich babička.
Chápu, že dnešní rodiče mají jiné názory a že chtějí pro své děti to nejlepší. Jenže mě mrzí, že se nikdo neptá na můj pohled. Místo toho mám pocit, že každá moje snaha skončí kritikou. Vnoučata miluji a ráda s nimi trávím čas, ale někdy si říkám, jestli si dcera vůbec uvědomuje, jak moc mě její slova zraňují. Jak mám dceři vysvětlit, že být babičkou neznamená být dokonalá podle moderních pravidel, ale hlavně dávat dětem lásku a pocit, že jsou vítané?
Ke komentáři na situaci paní Věry nás inspirují odborníci z portálu Verywell Mind
Paní Věro,
děkuji vám, že jste se podělila o svůj příběh a své pocity. Z vašeho vyprávění vnímám, jak moc svá vnoučata milujete a jak vás mrzí, že vaše snaha jim vytvořit hezké vzpomínky bývá přijímána spíše kritikou než oceněním. Ocitla jste se v situaci, kdy se střetávají dva pohledy na péči o děti – ten váš, založený na zkušenostech a blízkosti, a pohled vaší dcery, která jako matka nastavuje pravidla podle svých představ a hodnot.
Kdybych byl na vašem místě, nesnažil bych se dceři dokazovat, že jeden přístup je správnější než druhý. Místo toho bych jí otevřeně řekl, jak na mě její poznámky působí. Mohla byste například říct: „Rozumím, že chceš pro děti to nejlepší, ale když dostávám jen seznam toho, co dělám špatně, cítím se nedoceněná a zraněná.“ Zároveň je dobré respektovat, že konečná rozhodnutí o výchově patří rodičům, ale stejně důležité je, aby dcera respektovala vaši roli babičky a důvěřovala vám v běžných situacích.
Ráda bych vás povzbudil v tom, abyste nezapomínala na hodnotu, kterou vnoučatům předáváte. Děti si většinou nepamatují, kolik minut byly na tabletu nebo zda šly výjimečně později spát, ale velmi dobře si pamatují pocit přijetí, bezpečí a lásky. Právě to jim dáváte. Věřím, že klidný a upřímný rozhovor může vaší dceři pomoci pochopit, že zavašimi činy nestojí snaha obcházet její pravidla, ale láska k rodině a radost z času stráveného s vnoučaty.
