„Vnuk mi k narozeninám poslal jen zprávu, možná jsem staromódní, ale zabolelo mě to,“ přiznává Věra

Věra (58) vždy považovala rodinu za nejdůležitější součást svého života. Se svou dcerou i vnukem měla dobré vztahy a těšila se z každé společné chvíle. Nedávná událost ji ale přiměla přemýšlet, jestli se pohled jednotlivých generací na rodinné vztahy nezačíná příliš vzdalovat.

Vnuk mi k narozeninám poslal jen zprávu

Když se blížily moje narozeniny, nijak zvlášť jsem je neprožívala. V mém věku už člověk nepočítá dárky ani svíčky na dortu. Přesto jsem se těšila, že se zastaví moje dcera s rodinou, dáme si kávu a chvíli si popovídáme. Vždycky jsme to tak dělali. Ráno mi přišla zpráva od několika známých a bývalých kolegyň, což mě potěšilo. Nejvíc jsem ale čekala na svého devatenáctiletého vnuka Matěje.

Kolem poledne mi pípnul telefon. Otevřela jsem zprávu a stálo tam: „Všechno nejlepší, babi. Užij si den.“ Připojil usměvavý smajlík a tím to skončilo. Chvíli jsem telefon držela v ruce a říkala si, že třeba přijde později. Nepřišel. Večer jsem si uvědomila, že jeho gratulace byla jen těch pár slov na displeji. Možná to zní malicherně, ale bylo mi z toho smutno.

Dcera tvrdí, že dnešní mladí to mají jinak

O pár dní později jsem se o tom zmínila své dceři. Nechtěla jsem si stěžovat, jen jsem řekla, že mě překvapilo, že se Matěj ani nezastavil. Čekala jsem, že mě pochopí, ale jen se usmála a řekla, že dnešní mladí komunikují jinak než naše generace. Prý je normální poslat zprávu a neznamená to, že by mě měl méně rád. Já tomu rozumím, opravdu se snažím. Jenže když jsem byla mladá, narozeniny byly příležitostí sejít se, obejmout se a věnovat druhému trochu času. Nejde mi o dárky ani velké oslavy. Chybí mi ten pocit, že si na mě někdo udělal chvíli osobně.

Od té doby přemýšlím, jestli jsem opravdu jen staromódní, nebo jestli technologie někdy nahrazují něco, co by mělo mezi lidmi zůstat skutečné a osobní. Měla bych přijmout, že se svět změnil a mladší generace projevuje náklonnost jinak, nebo je v pořádku očekávat, že si naše rodina na důležité chvíle najde čas i mimo obrazovku?

Mohlo by se vám líbit

“Dcera mi řekla, že mám pravidelně hlídat, protože potřebuje čas pro sebe. Ale co já?” Nechápe paní Miriam. Vnoučata miluje, ale je unavená

Ke komentáři na situaci paní Věry nás inspiruje psycholožka Hannah Nwoko

Paní Věro,

děkuji, že jste se svěřila se svými pocity. Je naprosto pochopitelné, že vás vnukova stručná zpráva zarmoutila. Nešlo totiž o samotnou gratulaci, ale o touhu po osobním kontaktu, blízkosti a společně strávené chvíli. Když jsme zvyklí vnímat narozeniny jako příležitost k setkání a projevení zájmu tváří v tvář, může několik slov na displeji působit chladně, i když byla myšlena upřímně.

Vaše dcera má pravdu v tom, že mladší generace často komunikuje jiným způsobem a zpráva pro ně může být běžným projevem náklonnosti. To ale neznamená, že vaše očekávání jsou špatná nebo staromódní. Každý člověk potřebuje cítit, že je pro své blízké důležitý. Místo potlačování svého zklamání by mohlo být užitečné vnukovi laskavě říct, že jste měla radost z jeho přání, ale že by vás potěšilo i krátké osobní setkání. Ne jako výčitku, ale jako sdílení toho, co je pro vás cenné.

Mohlo by se vám líbit

“Mám strach o svého vnuka, moje dcera asi pije a zanedbává péči,” strachuje se paní Jaroslava

Technologie mohou usnadnit kontakt, ale osobní blízkost zcela nenahradí. Zároveň je dobré připustit, že lidé dnes dávají lásku a zájem najevo různými způsoby. Zkuste proto hledat rovnováhu mezi přijetím změn a otevřeným sdělením vlastních potřeb. Z vašeho vyprávění je patrné, že máte svou rodinu velmi ráda a právě tato upřímná láska je pevným základem, na kterém můžete dál budovat krásné vztahy napříč generacemi.

Jak se má paní Věra s celou situací smířit? Co má udělat, aby s ní její vnuk trávil čas alespoň na její narozeniny? Nebo to opravdu přehání? Přečtěte si také příběh Niny, která se zamilovala do nejlepšího kamaráda svého otce.

Zdroj: parents.com, příběh poslala paní Věra U.