Foto: Magnific
Rodinné vztahy bývají složité i tehdy, když navenek a z dálky působí bez problémů. Někdy se lidé snaží vycházet spolu za každou cenu, vyhýbají se otevřeným konfliktům a své skutečné pocity si nechávají pro sebe. Právě to ale může vést k nedorozuměním, která po letech bolí mnohem víc než upřímně řečená slova. V takové situaci se ocitla paní Marcela.
Marcela (50) má se svým synem Adamem velmi blízký vztah. Když si před několika lety vzal svou partnerku Kláru, byla ráda, že do rodiny přibyl další člověk, se kterým si může rozumět. Dlouho měla pocit, že jejich vztah funguje dobře. Nedávný rozhovor se synem ji však přiměl o všem pochybovat.
Myslela jsem si, že si se snachou rozumíme
Když Adam přivedl Kláru poprvé domů, měla jsem trochu obavy. Každá máma chce, aby byl její syn šťastný, a zároveň ví, že příchodem partnerky se mnoho věcí změní. Postupně jsem ale získala pocit, že si rozumíme. Zvala jsem je na obědy, občas jsem jim něco upekla a když se jim narodila první dcera, snažila jsem se pomáhat jen tolik, kolik sami chtěli.
Nikdy jsem nechtěla být tchyně, která mluví do výchovy nebo organizuje život celé rodině. O to víc mě překvapilo, když mi Adam během jednoho rozhovoru řekl, že Klára má na některé věci úplně jiný pohled. Prý si dlouhodobě stěžuje, že jsme příliš často v kontaktu, že dávám nevyžádané rady a že některé návštěvy absolvuje hlavně kvůli němu. Seděla jsem naproti svému synovi a měla pocit, jako by mluvil o někom jiném. Kdyby mi to řekl kdokoli jiný, nevěřila bych tomu a myslela si, že si dělá legraci.
Nejvíc mě bolí, že mi nic neřekla přímo
Od toho dne si v hlavě přehrávám naše poslední roky. Přemýšlím, jestli jsem opravdu udělala něco špatně, nebo jestli jsme si jen každá představovaly rodinné vztahy jinak. Co mě ale mrzí nejvíc, je skutečnost, že mi Klára nikdy nic neřekla. Seděla se mnou u jednoho stolu, povídaly jsme si o běžných věcech a já žila v přesvědčení, že mezi námi žádný problém není.
Teď si nejsem jistá, co bylo upřímné a co jen zdvořilost. Od té doby se při každém setkání hlídám, přemýšlím nad každou větou a bojím se, abych neudělala něco, co jí bude vadit. Místo přirozeného vztahu mezi námi vzniklo napětí, o kterém víme obě, ale ani jedna ho nahlas nepojmenovala. Měla bych si se svou snachou o všem otevřeně promluvit, nebo je lepší nechat věci být a nesnažit se otevírat téma, které by mohlo naši rodinu ještě více rozdělit?
Ke komentáři na situaci paní Marcely nás inspiruje terapeutka Mariella Frostrup
Děkuji, paní Marcelo,
že jste se rozhodla svěřit se se svým příběhem. Je pochopitelné, že vás synova slova zasáhla, zvlášť když jste měla pocit, že jste se vždy snažila respektovat hranice jeho rodiny a být podporující tchyní. Největší bolest zřejmě nepřináší samotná kritika, ale zjištění, že Klára své pocity sdílela s Adamem, zatímco vám nedala možnost její pohled pochopit nebo případně něco změnit. To ve vás přirozeně vyvolává nejistotu a pochybnosti o tom, jak váš vztah ve skutečnosti vnímala.
Je však možné, že nejde o otázku toho, kdo má pravdu a kdo ne, ale o rozdílné představy o blízkosti, rodinných vztazích a osobním prostoru. Někteří lidé vnímají častý kontakt jako projev lásky a zájmu, jiní jako tlak, i když není zamýšlený. Místo domněnek a dlouhodobého napětí by proto mohlo být užitečné zvolit klidný a citlivý rozhovor s Klárou, bez výčitek a obhajování. Můžete jí dát najevo, že jste se dozvěděla o jejích pocitech, že vás to překvapilo, ale že byste ráda porozuměla jejímu pohledu a našla způsob, aby se obě strany cítily dobře.
Nesnažte se nést celou odpovědnost za tuto situaci sama. To, že nyní zvažujete své chování a hledáte cestu k porozumění, svědčí o vaší otevřenosti a zájmu o dobré rodinné vztahy. Vztahy mezi tchyní a snachou bývají citlivé, ale právě upřímná komunikace často dokáže odstranit mnoho nedorozumění. Věřte, že respekt, empatie a ochota naslouchat jsou silné základy, na kterých lze vztah znovu budovat a posilovat.
Má paní Marcela opravdu ubrat a vztah se snachou nehrotit? Je něco, co dělala špatně nebo jí jen snacha nemá ráda a hledá záminky? Přečtěte si také příběh Anny, která má poměr se svým šéfem a neví, co dál.
Zdroj: theguardian.com, příběh poslala Marcela G.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme
„Po rozvodu mám vlastní peníze, ale máma mi pořád říká, co s nimi dělat,“ říká Dagmar
„Je mu šedesát a stejně se nejdřív ptá své maminky. Připadám si ve vlastním manželství až na druhém místě,“ svěřuje se Valerie
„Babička mi celý život pomáhala, ale teď mám pocit, že za její laskavosti platím vlastním životem,“ svěřuje se Veronika
„Táta mi řekl, že dům daruje sousedce, prý si ho zaslouží víc než vlastní děti,“ svěřuje se Karolína
„Tchyně se přestěhovala o dvě ulice dál, nejdřív jsem měla radost, dnes zamykám i přes den,“ svěřuje se Šárka
„Dcera se rozhodla odstěhovat do zahraničí. Mám pocit, že ztrácím kus rodiny,“ přiznává Radka
„Syn už nechce jezdit na naše nedělní obědy, tvrdí, že rodina se neměří počtem návštěv,“ trápí Lenku
„Tchyně volá mému manželovi několikrát denně a musí jí to vždycky zvednout,” je naštvaná Helena. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek
„Myslela jsem si, že jsme si se sestrou konečně našly cestu k sobě, ale ona si naše hovory upravuje podle sebe,“ je smutná Petra
