„Manžel tvrdí, že si jen píše s bývalou spolužačkou, ale já mám ale pocit, že je za tím něco víc,“ svěřuje se Iveta

Iveta (50) žije se svým manželem Romanem téměř pětadvacet let. Vždy mu důvěřovala a nikdy neměla důvod pochybovat o jeho věrnosti. V posledních měsících si však začala všímat změn, které v ní vyvolaly nepříjemný pocit, že se mezi ní a jejím mužem něco mění.

Manžel tvrdí, že si jen píší

Nikdy jsem nebyla člověk, který by partnerovi kontroloval telefon nebo pátral po tom, s kým si píše. Roman mi k tomu za celé roky našeho manželství nedal jediný důvod. Právě proto mě překvapilo, když začal trávit stále více času na sociálních sítích. Seděl večer vedle mě na gauči, ale místo sledování filmu se usmíval do telefonu. Když jsem se zeptala, co je tak vtipného, jen odpověděl, že si píše s bývalými spolužáky. Neřešila jsem to.

Jenže po několika týdnech jsem si všimla, že nejde o skupinovou konverzaci, ale hlavně o jednu konkrétní osobu. Bývalou spolužačku, kterou prý neviděl od maturity. Najednou si měli pořád co říct. Psali si ráno, večer i o víkendech. Když mu přišla zpráva, reagoval téměř okamžitě. A já začala mít nepříjemný pocit, že část pozornosti, která dřív patřila našemu vztahu, směřuje někam jinam.

Prý jsem zbytečně žárlivá

Jednou jsem se ho zeptala přímo, jestli si nemyslí, že už je jejich komunikace trochu přes čáru. Neudělala jsem scénu, jen jsem chtěla vědět, jak to vidí on. Roman se na mě podíval a řekl, že přeháním. Prý je to jen jeho kamarádka a nerozumí tomu, proč z toho dělám problém. Jenže od té doby jsem si začala všímat dalších věcí. Když si psali, často odcházel do jiné místnosti. Několikrát se stalo, že se při příchodu zprávy usmál způsobem, který jsem u něj dlouho neviděla. Když jsem zmínila její jméno, okamžitě byl podrážděný.

Možná opravdu nejde o nevěru v tom klasickém slova smyslu. Ale čím dál víc přemýšlím nad tím, jestli není problém už v tom, že se na někoho jiného těší víc než na rozhovor se mnou. A právě to mě bolí nejvíc. Přeháním, nebo by vám také vadilo, kdyby si váš partner tak intenzivně psal s někým, koho kdysi dávno znal?

Mohlo by se vám líbit

“Moje žena mě zesměšňuje na internetu a mě to vadí,” píše pan Richard

K odpovědi na situaci paní Ivety nás inspirovali odborníci z Psychology Today

Děkuji, paní Iveto,

že jste se svěřila se svým příběhem. Z toho, co popisujete, je patrné, že vás netrápí jen samotná komunikace vašeho manžela s bývalou spolužačkou, ale především pocit, že se mezi vás dva vkrádá určitý odstup. Není neobvyklé, že intenzivní a pravidelný kontakt s někým mimo vztah vyvolává nejistotu, zvlášť pokud partner začíná část své pozornosti, radosti a emocí sdílet jinde než doma. Vaše pocity proto nejsou přehnané ani nepochopitelné.

Zdá se, že problém nespočívá pouze v tom, s kým si Roman píše, ale také v tom, jak reaguje na vaše obavy. Pokud jsou vaše otázky odmítány jako žárlivost, aniž by se mluvilo o tom, co skutečně prožíváte, může se mezi vámi prohlubovat nedorozumění. Zkuste s ním znovu otevřeně hovořit, tentokrát ne o jeho spolužačce, ale o svých pocitech. Mluvte o tom, že vám chybí blízkost, společná pozornost a pocit, že jste pro něj důležitou součástí každodenního života. Zaměřte se na to, co ve vztahu potřebujete, spíše než na hledání viníka.

Mohlo by se vám líbit

“To, co jsem našla u manžela v počítači, mě šokovalo. Nevím, co s tím,” píše Lily. Její skvělý manžel si píše s několika ženami. Lily to nedokáže skousnout

Je důležité si uvědomit, že důvěra v každém vztahu nevzniká jen absencí nevěry, ale také pocitem bezpečí, otevřenosti a vzájemné dostupnosti. Pokud vás dlouhodobě něco zraňuje, zaslouží si to pozornost a respekt. Naslouchejte svým pocitům, protože často upozorňují na potřeby, které zůstávají nenaplněné. Věřím, že otevřený a klidný dialog vám může pomoci lépe porozumět tomu, co se mezi vámi skutečně děje, a najít cestu zpět k větší blízkosti.

Jak má paní Iveta s touto situací naložit? Skutečně přehání tak, jak říká její manžel? Nebo je to celé jinak? Přečtěte si také příběh paní Jiřky, která je otřesená a smutná z dnešní doby.

Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Iveta B.