
Sdílení života na internetu může někomu připadat nevinné, dokonce zábavné. Jenže hranice mezi humorem a ztrapněním je někdy velmi tenká. Pan Richard se ocitl v situaci, kdy se jeho soukromí stalo veřejnou podívanou – a on s tím nikdy nesouhlasil. Má skutečně problém s tím, že jeho žena neustále jejich život sdílí na sociálních sítích.
Pan Richard (47) žije s mladší manželkou, která si oblíbila sdílení každodenních momentů na sociálních sítích. Zatímco ona v tom vidí zábavu i možný potenciální příjem, on se stále častěji cítí nepříjemně a zesměšněně. Jejich rozdílný pohled na soukromí a hranice začíná zasahovat nejen jejich vztah, ale i jeho profesní život.
Moje žena mě zesměšňuje na internetu a mě to vadí
Nikdy jsem neměl potřebu být vidět. Jsem zvyklý na klid, na svůj prostor, na to, že když zavřu dveře domova, nikdo cizí tam nemá co dělat. Jenže poslední dobou mám pocit, že už žádné „doma“ neexistuje. Moje manželka vytahuje telefon při každé příležitosti – když něco řeknu, když se přeřeknu, když se jen tak uvolním. A pak to dá na internet. Prý je to vtipné. Prý lidi milují, když ukazuje „reálný život“.

Jenže ten „reálný život“ jsem já – unavený po práci, někdy zmatený, někdy pomalejší, než by si ona představovala. A najednou to sledují cizí lidé, smějí se, komentují. Jsem manažer, vedu tým lidí, mám nějakou autoritu. A pak přijdu do práce a vidím, jak si moji kolegové mezi sebou něco ukazují. Usmějí se na mě jinak než dřív. Jeden z nich mi dokonce řekl, že viděl „to video s rohlíky“. Já ani nevěděl, že něco takového existuje. Nejhorší na tom je, že ona to vůbec nechápe. Když se ozvu, řekne mi, že jsem přecitlivělý, že tomu nerozumím, že je to dnešní doba.
Nechci, aby mě natáčela
Snažil jsem se s ní mluvit. Klidně, bez výčitek. Řekl jsem jí, že mi vadí, když mě natáčí bez vědomí, že nechci být součástí jejího „obsahu“. Přikývla, ale za pár dní to bylo zpátky. Jako by moje hranice byly jen nějaký detail, který se dá obejít. Ne z práce, ne ze života, ale z toho neustálého napětí, že kdykoli můžu být znovu někde zveřejněný. Přestávám být přirozený i doma, hlídám si každé slovo, každý pohyb. Proč mám být ten, kdo se stává terčem vtipů, aniž by s tím souhlasil? Jak jí mám vysvětlit, že tohle není o přecitlivělosti, ale o vzájemném respektu? Kde mám nastavit hranici, aby ji konečně vzala vážně? Co byste dělali na mém místě?
Ke komentáři na situaci pana Richarda nás inspirovala terapeutka Shayla Love
Pane Richarde,
to, co popisujete, není přecitlivělost, ale velmi jasné narušení vašich osobních hranic a pocitu bezpečí. Domov má být místem, kde člověk může být sám sebou bez obav z hodnocení – a vy jste o tento prostor přišel. Vaše reakce, napětí i to, že se začínáte kontrolovat, jsou přirozené důsledky situace, kdy ztrácíte kontrolu nad tím, jak jste prezentován navenek. Navíc ve vaší práci to zasahuje i vaši profesní identitu, což celou situaci ještě zesiluje.
Klíčové teď je, aby vaše hranice zazněly znovu, ale jiným způsobem než dosud. Ne jako prosba, ale jako jasné a klidné vymezení: „Nepřeji si být natáčen ani zveřejňován. Pokud se to bude opakovat, má to pro mě konkrétní důsledky.“ Je důležité pojmenovat i ty důsledky, například omezení společných situací, kde by k natáčení mohlo dojít, nebo trvání na tom, že jakýkoli obsah s vámi musí být okamžitě stažen. Vaše manželka možná nevnímá závažnost situace, protože ji chápe jako „zábavu“ nebo normu dnešní doby, ale pro vztah je zásadní, aby respektovala, že vaše hranice jsou jiné než její.
Zároveň bych vám doporučil zvážit i párovou terapii. Ne proto, že byste „selhal“, ale proto, že se tady střetávají dva odlišné pohledy na soukromí, respekt a sdílení. Vaše žena může mít potřebu sdílet a získávat zpětnou vazbu zvenčí, zatímco vy potřebujete bezpečí a kontrolu nad svým soukromím – a bez otevřeného vedeného dialogu se tyto světy budou dál míjet. Pokud by se situace nezměnila ani po jasném vymezení, je na místě začít přemýšlet, jak chránit sám sebe – protože dlouhodobé přehlížení vlastních hranic vede k vyčerpání i ztrátě důvěry ve vztahu.
Jak má pan Richard nastavit hranice své manželce, aby ho nenatáčela a nezveřejňovala? Jde to vůbec, nebo má prostě smůlu? Přečtěte si také příběh paní Hanky, které se do života dostala manželova dcera o které roky nevěděl.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
„Syn mi řekl, že se o nás ve stáří starat nebude, prý si máme všechno zařídit sami,“ svěřuje se Marta
„Táta odešel do důchodu a každý den nám stojí přede dveřmi. Bojím se mu říct, že už je toho na mě moc,“ svěřuje se Simona
„O tátu jste se nepostarali, ale mě soudíte? Vezměte si ho na měsíc domů,” píše dětem paní Mirka. Její manžel trpí demencí
Doporučujeme

“Můj otec mě a mámu opustil. Teď škemrá, aby ho vzala zpátky. A ona chce!” Nechápe Adéla

“Manželka je mi nevěrná, ale sám mám milenku, takže ji nemůžu konfrontovat,” neví si rady David

“Můj manžel žárlí a neustále si stěžuje mé matce, která mi pak vyčítá kdeco,” je naštvaná Erika

“Vzali jsme se kvůli dětem a teď si nemáme co říct,” neví si rady Renáta

“Manžel odešel do důchodu. Je na mě až moc závislý a pořád mě kontroluje,” je nesvá Lenka

“Můj manžel se přestal mýt a já nevím, jak to mám změnit,” je zoufalá Magda

“Manžel mi kontroluje nákupy a útraty, připadám si jako ve vězení,” je smutná Jana

“Manželovy děti jsou rozmazlené. Nemůžu jim nic říct, hned si stěžují,” neví si rady Uršula

„Manžel přišel s fantastickým nápadem starat se o matku a je naštvaný, že jsem řekla ne,” nechápe Kristýna







