“Doma je neuvěřitelný nepořádek, moje žena už rezignovala na všechno,” neví si rady Boris

Pan Boris (54) pracuje na dvanáctihodinové směny, ranní i noční. Poslední rok a půl se ale po návratu domů nevrací do místa odpočinku, nýbrž do chaosu a apatie. Jeho manželka přestala uklízet, vařit i starat se o sebe a on má pocit, že ztrácí nejen pořádek v domácnosti, ale hlavně ji. Neví, jestli je manželka soustavně v depresi, nebo už na všechno a všechny rezignovala.

Doma je neskutečný bordel, moje žena rezignovala na všechno

Žijeme v bordelu. Nikdy bych nevěřil, že tohle jednou řeknu o našem bytě. Dřív tady bylo čisto, navařeno, bylo tu teplo. Nejsem ten typ manžela, který by nepomáhal, zapojoval jsem se, jenže v zájmu rodiny a financí jsem přešel v práci na jiné směny. Dvanáct hodin v práci, volné víkendy a občas volno v týdnu. Šlo to, měli jsme možnost si koupit bydlení a brzo doplatíme hypotéku. Jenže náš domov, kde to vždycky vonělo a všude byly svíčky, polštářky a různé dekorace, podle toho, co zrovna bylo za období, je nyní neuklizený, všude to smrdí.

Teď přijdu po dvanácti hodinách z práce a místo toho, aby si člověk sedl, kouká na hromady nádobí a prádla. Když mám volno, snažím se to pofackovat, uvařit si něco k jídlu, dát aspoň základ do pořádku. Nejhorší ale není ten nepořádek. Nejhorší je pohled na moji ženu. Sedí, dívá se před sebe, jako by tu ani nebyla. Nezajímá ji, co se kolem děje. A já nevím, jak se k ní dostat.

Jako by všechno vzdala

Zkoušel jsem ji vzít do restaurace, jen aby přišla mezi lidi. Nechce. Nabídl jsem, že zaplatím paní na úklid, aby jí pomohla. Taky ne. Snažil jsem se ptát, nabízet pomoc terapeutky, psycholožky, ale ona říká, že to nemá cenu. Dřív se o sebe starala, teď jako by jí bylo jedno, jak vypadá i kde žije. Trvá to rok a půl a já už jsem vyčerpaný. Nechci si stěžovat, nechci ji tlačit, ale mám pocit, že nám to celé protéká mezi prsty. Mám o svou manželku strach. Velký. Byt se dá uklidit, vyvětrat, ale co ona? Nevím, co se stalo, kde se takhle změnila, ale mám strach. Mám ji nutit vyhledat pomoc, nebo mám být trpělivý a čekat, až se sama probere? Netuším, co dál a jsem zoufalý.

Ke komentáři na situaci pana Borise nás inspiruje psychoterapeutka Annalisa Barbieri

Pane Borisi,

z vašeho popisu je velmi cítit vyčerpání, ale i obrovská starost o manželku. To, co popisujete, dlouhodobá ztráta energie, rezignace, nezájem o okolí, zanedbávání domácnosti i sebe sama, odmítání pomoci, velmi připomíná depresivní stav. Tady už nejde o „lenost“ ani o nedostatek snahy, ale pravděpodobně o nemoc, která člověku vezme sílu i naději, že něco může být jinak. Je pochopitelné, že se bojíte. A je dobře, že to neignorujete. Zároveň je důležité vědět, že čekání rok a půl bez odborné pomoci je dlouhá doba, a u deprese platí, že čím déle trvá bez léčby, tím hůře se z ní člověk dostává.

Zkuste změnit způsob, jak s ní o pomoci mluvíte. Ne jako o řešení nepořádku nebo „nápravě situace“, ale jako o péči o ni samotnou. Místo přesvědčování zkuste klidně a konkrétně říct něco ve smyslu: „Mám o tebe strach. Vidím, že se trápíš, a bojím se, že na to zůstáváš sama. Nejde o byt. Jde o tebe.“ Pokud odmítá terapii, může být prvním krokem praktický lékař – vyšetření, vyloučení fyzických příčin, případně doporučení psychiatra. Někdy je potřeba být v tomto směru jemně důsledný. Ne nutit agresivně, ale opakovaně a pevně vyjadřovat, že vyhledání pomoci je důležité. Pokud byste měl jakékoli podezření na sebevražedné myšlenky, je na místě jednat rychle a vyhledat akutní pomoc.

A stejně důležité je myslet na sebe. Dvanáctihodinové směny, domácnost na vašich bedrech a k tomu dlouhodobé emoční napětí. To je obrovská zátěž. I vy potřebujete podporu, ať už ve formě vlastního terapeuta, nebo alespoň někoho, komu se můžete otevřeně svěřit. Nejste slabý, že už nemůžete. Jste člověk, který dlouho drží situaci nad vodou. Byt se opravdu dá uklidit. Ale pokud chcete zachránit vztah i sebe, nemůžete to nést sám. Deprese je nemoc páru, ne jen jednotlivce, a řešení musí zahrnovat péči o vás oba.

Jak má pan Boris postupovat? Co dělat? Jak svou ženu opět přimět k životu, když všechnu pomoc odmítá? Přečtěte si také příběh paní Romany, která je v důchodu a její dcera ji bere jako chůvu zdarma.