“Moje žena se změnila. Já ji vůbec nepoznávám,” nechápe Vlastimil manželku, která si našla novou kamarádku

Pan Vlastimil (53) si bral svou ženu ze skutečné lásky. Miloval ji a stále velmi miluje. Jen se mu jeho milovaná žena za poslední rok změnila před očima. Začalo to nenápadně, ale nyní se dynamika jejich domácnosti změnila. A pan Vlastimil za poslední rok svou manželku absolutně nepoznává.

Moje žena se změnila a já nevím, jestli ji ještě poznávám

Byla vždycky moje spolehlivá žena. Domácnost, rodina, večeře, starost o děti. Všechno fungovalo, tak jak jsme chtěli. Jenže před rokem nastoupila do firmy nová kolegyně a najednou je všechno jinak. Moje žena je teď někdo jiný, a já nevím, co s tím. Byla hodná, klidná, vše udržovala v pořádku. Za to jsem si ji velmi vážil. Pomáhal jsem jí, když mne požádala, pracoval jsem okolo domu. Povinnosti jsme si tak nějak přirozeně rozdělili. Vzpomínám si, jak jsme se poznali. Vždycky byla pečlivá, laskavá, upřímná. Děti milovaly její domácí večeře, já jsem měl jistotu, že všechno funguje. Nikam moc nechodila, byla doma. Všechno bylo jasné, role, pořádek, rutina. Jenže teď se zdá, že ten svět se obrátil naruby. Před rokem přišla do firmy nová kolegyně. Okamžitě si k sobě našly cestu. Obě hodně diskutují, smějí se, sdílí názory. A postupně moje žena začala měnit i svůj pohled na svět.

Nová kolegyně, nové názory. Velké kamarádky

Teď má feministické názory. Chce rovnost ve všem, odmítá tradiční role. Nevaří, nechce být jen doma. Chodí na masáže, obléká se jinak, někdy jde s kamarádkami na mejdan. Když jí řeknu: „Můžeš dneska prosím uvařit?“ ukáže na sporák a řekne: „Zapoj se.“ Když děti chtějí, aby vyprala prádlo, mávne rukou ke pračce: „Tak si to udělejte sami.“ Chci zpátky svou starou ženu. Nejde jen o domácí práce. Jde o to, že mám pocit, že zmizela žena, kterou jsem miloval. Ta, která mi vařila, starala se o rodinu, měla mě ráda takového, jaký jsem. Ta nová žena je někdo, koho nepoznávám.

Nepovídáme si večer u vína, intimně jsme spolu nežili snad ani nepamatuji. Snažil jsem se být otevřený, mluvit o jejích názorech, ale někdy mám pocit, že nechce slyšet, co cítíme my. Chce být „svobodná, nezávislá a moderní“. A já si říkám: kde je moje žena? Někdy přemýšlím, jestli je to jen fáze. Jestli se zase vrátí. Nebo jestli jsem to já, kdo se nedokáže vyrovnat s tím, že žena má svůj život a jiné názory. Cítím se zmatený, ztracený. Chci rodinu, kterou znám. Ale ona se mění před očima a já nevím, jestli ji mám podporovat, nebo jestli si prostě musím zvyknout.

K vyjádření na situaci pana Vlastimila nás inspiroval Robert Taibbi z webu Psychology Today

Podobně jako u aféry, i radikální změny v tom druhém vytvářejí pocit ztráty na dvou úrovních: Změnila se moje představa o našem vztahu. I vy jste si, pane Vlastimile, myslel, že jste se svou ženou sehraný tým a že jste na stejné vlně. Jenže ona se asi změnila nejen její představa o vašem vztahu, ale i o vás a o ní samotné. Je logické, že ani vy v tom momentálně neumíte chodit. Nedokážete si všechno spojit a pochopit a najednou vám vaše žena připadá jako cizinka. Dochází ke ztrátě důvěry. Jak váš vzájemný závazek, tak i pohled na vaši budoucnost byly do jisté míry založeny na myšlence, že jádro vás dvou v podstatě zůstane stejné. To vám dávalo dlouhodobě základ, pocit stability. Ale teď máte pocit, že tato nevyslovená smlouva byla porušena, a máte pocit, že tvaší ženě nemůžete věřit, protože vlastně vůbec neznáte toho člověka, se kterým žijete. Je to velmi těžká situace.

Jeden ze způsobů, jak se dívat na intimní vztahy, i na manželství jako takové, je vnímat je jako partnerství, kde každý kryje toho druhého záda a každý pracuje na tom, aby si ten druhý pomohl vybudovat šťastný život, jaký si přeje. Součástí tohoto procesu je uvědomění si, že se lidé v průběhu času mění, že se nejedná o zradu. Právě zde vystupují do popředí a jsou prověřovány hodnoty závazku. Právě tehdy jsou oba vyzváni k vytvoření nové, sdílené vize budoucnosti, která bude odpovídat jejich novému já. Každý z nich stojí před výzvou rozhodnout se, co je v jeho životě nejdůležitější, zda dokáží přijmout to, co je důležité pro toho druhého, zda existuje skutečně dostatek pout, která je i nadále spojují. Toto může být obtížné období přechodu. Promluvte si s vaší ženou. Řekněte jí, jak se cítíte a zeptejte se jí, co ji k této změně vedlo. Proč tolik moc dala na svou kamarádku, co se změnilo? Popište jí přesně, jak to vypadá zvenčí a jak nešťastný z toho jste. Můžete zkusit i párového terapeuta.

Jak má pan Vlastimil mluvit se svou ženou o svých pocitech? Má právo se manželka tak moc změnit? A co její pocity? Přečtěte si také příběh paní Simony, která se touží zavděčit všem, ale kde je ona sama?