“V manželství mi chybí intimita a doteky, tak si hledám bokovky,” přiznává Eliška

Paní Eliška (43) žije v dlouholetém manželství, které funguje po praktické stránce bez větších konfliktů. Přesto jí v něm podle jejích slov chybí blízkost, spontánnost a zájem. Když se snažila s manželem otevřeně mluvit o tom, co jí schází, setkala se spíše s odmítnutím než s pochopením.

V manželství mi chybí intimita a doteky, tak si hledám bokovky

Nikdy jsem si nemyslela, že budu žít dvojí život. Když jsme se s manželem poznali, bylo mezi námi všechno přirozené, lehké a hezké. Jenže časem se něco změnilo. Jako bychom vedle sebe začali jen fungovat. Práce, domácnost, povinnosti. Večer televize, telefon a spánek. Dlouho jsem si říkala, že je to normální, že po letech už všechny vztahy prostě nejsou plné jisker. Jenže mně začalo chybět něco mnohem obyčejnějšího, pocit, že mě někdo opravdu vnímá. Že po mně touží, že mě chce obejmout jen tak. Zkoušela jsem o tom se svým manželem mluvit, ale vždycky to skončilo stejně. Prý jsem moc náročná, prý pořád něco řeším. Přitom si myslím, že fyzický kontakt do vztahu prostě patří - doteky, objetí, pohlazení i spojení v ložnici. Jenže manžel je v tomhle ohledu jako leklá ryba. Dlouho jsem to řešila, ale pak jsem jednoho dne udělala něco, co bych dřív odsoudila.

Podvedla jsem manžela

Nešlo jen o fyzickou blízkost. Spíš o to, že se mnou někdo mluvil, poslouchal mě, díval se na mě jinak než jako na součást domácnosti. Najednou jsem se cítila živá. A postupně přišly další schůzky, další zprávy, další tajemství. Někdy mám výčitky a bojím se, že to praskne. Říkám si, do čeho jsem se to vlastně dostala, že je to špatné a nemorální. Když manžel vezme do ruky můj telefon, sevře se mi žaludek. Jenže zároveň vím, že kdybych to všechno utnula, vrátím se do života, kde se cítím sama i vedle člověka, se kterým sdílím domov. Nejhorší je, že vlastně nevím, co chci. Nechci manželství zničit, ale nechci se ani znovu cítit tak prázdná jako předtím. Přemýšlím, jestli je problém opravdu ve mně, jak mi tvrdí můj manžel, nebo jestli jen nechci celý život přežívat bez blízkosti a emocí. Dá se ještě takový vztah zachránit, nebo už jsem zašla příliš daleko? Co byste dělali na mém místě?

Ke komentáři na situaci paní Elišky nás inspiruje psycholog Moshe Ratson

Paní Eliško,

děkuji vám, že jste svůj příběh popsala tak otevřeně a upřímně. Z vašich slov je cítit dlouhodobá osamělost a nenaplněná potřeba blízkosti, pochopení a fyzického kontaktu. To, co prožíváte, není jen o nevěře samotné, ale hlavně o pocitu, že jste ve vlastním manželství přestala být viděná a vnímaná jako žena. Když člověk dlouho postrádá něhu, zájem a emoční spojení, může být velmi zranitelný vůči pozornosti někoho jiného, kdo mu znovu připomene vlastní hodnotu.

Vaše výčitky ukazují, že vám na manželství stále záleží a že nechcete nikomu vědomě ubližovat. Zároveň ale není zdravé dál přežívat ve vztahu, kde se dlouhodobě cítíte odmítaná nebo zlehčovaná. Nejdůležitější teď je, abyste si sama pro sebe ujasnila, co skutečně potřebujete a zda je váš manžel vůbec ochotný o vztahu otevřeně mluvit a něco měnit. Neptejte se jen na to, zda zachránit manželství, ale také na to, zda v něm můžete být dlouhodobě šťastná a emočně naplněná. Pomoci může partnerská terapie nebo klidný, upřímný rozhovor bez obviňování, kde popíšete své potřeby i to, jak moc vás současný stav vyčerpává.

Neznamená to, že jste špatný člověk nebo že je problém jen ve vás. Udělala jste krok, který vás samotnou znejistil, ale zároveň odhalil něco důležitého o vašem vztahu i vašich potřebách. Teď je důležité neutíkat jen od bolesti, ale pokusit se pochopit samu sebe a rozhodovat se podle toho, co vám přinese klid, úctu a opravdovou blízkost. Zasloužíte si vztah, ve kterém se nebudete cítit sama vedle člověka, kterého milujete.

Paní Eliška má občas výčitky svědomí, že podvádí svého manžela. Měla by si s ním promluvit a říct mu, co jí v jejich vztahu chybí? Přečtěte si také příběh paní Kateřiny, která splácí dluhy z podnikání, ale její rodiče ji neustále zahrnují požadavky, které neumí finančně splnit.