“Manžel mi uspal mého milovaného psa, nevím, jak to zvládnout,” píše Zuzana. Radí psycholog Pavel Pařízek

Paní Zuzana (46) přišla o svého psa, který byl dlouhá léta její blízký společník. O to bolestnější pro ni je, že rozhodnutí o jeho uspání učinil její manžel bez ní. Situace v ní vyvolává nejen hluboký smutek, ale i otázky ohledně jejich vztahu.

Manžel mi uspal mého milovaného psa

Pořád tomu nemůžu uvěřit. Ještě ráno jsem ho hladila, mluvila na něj, slibovala mu, že to zvládneme. Byl se mnou roky. Vypiplala jsem ho od malého štěněte, byl to můj parťák, moje jistota, když bylo nejhůř. Prostě ten nejlepší kamarád, kterého jsem mohla mít. Svěřila jsem mu všechno, co jsem prožívala, nikdy mě neodsoudil, trpělivě poslouchal. A pak manžel řekl, že ho vezme na veterinu. Měl zdravotní problém, ale nic, co by se nemohlo, podle mě vyřešit. Věřila jsem mu. Věřila jsem, že to spolu nějak vyřešíme, že se rozhodneme společně. Jenže on tam přijel… a rovnou ho nechal uspat. Bez toho, abych u toho byla. Bez toho, abych se rozloučila. Prý nebude platit drahou léčbu, škoda peněz. Takhle jednoduše to řekl. Jako by šlo o věc. Já mám ale pocit, že mi někdo vytrhl kus srdce. A že to nebyla nemoc, kdo mi ho vzal, ale vlastní manžel.

Manžel mi ublížil

Od té chvíle se na něj nemůžu ani podívat. Každé jeho slovo mi vadí, každý pohled mě dráždí a vidím ho jen jako někoho, kdo mě obral o mého milovaného psa. Mám pocit, že svého manžela vůbec neznám. Jak mohl rozhodnout o něčem tak zásadním beze mě? Jak mohl říct, že peníze jsou důležitější než život, který pro mě tolik znamenal? Možná měl pocit, že dělá správnou věc, že psa nebude dlouho trápit. Ale to rozhodnutí mělo být naše. A já jsem u toho nebyla. Nemohla jsem ho naposledy pohladit, rozloučit se, říct mu, že ho miluju. A to je něco, co mu asi nikdy nezapomenu. Přemýšlím, jestli se přes to dá přenést, jestli se dá znovu věřit takovému člověku, který takhle rozhodl za mě a hlavně beze mě. Mám chuť odejít, protože mám pocit, že se mezi námi něco nenávratně zlomilo – co byste dělali na mém místě?

Mohlo by se vám líbit

“Můj manžel žárlí a neustále si stěžuje mé matce, která mi pak vyčítá kdeco,” je naštvaná Erika

Vyjádření psychologa Pavla Pařízka

Tento příběh na první pohled vypadá jako spor o psa, ale ve skutečnosti jde o jednostranné rozhodnutí v situaci, která vyžadovala společný souhlas. Podstata nespočívá v tom, zda bylo uspání medicínsky oprávněné – to bez veterinárního nálezu nelze posoudit. Podstata spočívá v tom, že jeden z partnerů převzal kontrolu nad rozhodnutím, které se hluboce dotýkalo obou, a druhému odňal možnost být součástí procesu. Tím se z veterinární otázky stala otázka moci a respektu uvnitř partnerství. Zuzana prožívá současně dva odlišné druhy bolesti, které se vzájemně zesilují. První je ztráta blízkého tvora, který pro ni plnil roli bezpodmínečného společníka. Vztah člověka k psovi bývá tak intenzivní právě proto, že pes neklade podmínky a nesoudí. Tato ztráta je legitimní zármutek a zaslouží si být brána vážně. Druhá bolest je pocit zrady ze strany partnera, pocit vyřazení z rozhodování o něčem zásadním. A právě tato druhá rána ohrožuje samotný vztah. Manžel navíc svou volbu zdůvodnil finančně, což v emocionálně nabitém okamžiku působí jako naprosté nepochopení. Je férové dodat, že lidé v takových situacích někdy jednají z úzkosti nebo ze zjednodušující snahy problém rychle vyřešit, aniž by si uvědomovali rozsah škody. To jeho jednání neomlouvá, ale může být součástí celkového obrazu.

Otázka, zda se přes něco takového dá přenést, je oprávněná. Důvěra v partnerství stojí na předpokladu, že v zásadních věcech rozhodujeme společně. Když je tento předpoklad narušen, vztah potřebuje zásadní rekonstrukci – a ta je možná pouze tehdy, pokud druhá strana dokáže pochopit, co skutečně udělala, a projevit upřímnou lítost nad samotným způsobem, jakým jednala. Zuzana by si měla dopřát čas na truchlení, než učiní definitivní rozhodnutí o vztahu. Nyní se hněv na manžela a smutek nad psem prolínají do jednoho intenzivního celku a emoce zkreslují perspektivu. Její hněv je oprávněný, ale rozhodnutí o konci dlouholetého vztahu si zaslouží být učiněno s chladnější hlavou. Namístě je přímý rozhovor s manželem, ideálně s pomocí párového terapeuta – ne proto, aby byl hněv zmírněn, ale aby se ukázalo, zda je manžel schopen pochopit, co způsobil. Pokud ne, pokud nevidí v tom, jak postupoval, žádný problém, pak to vypovídá o vzorci, ve kterém jeden partner systematicky podceňuje emocionální svět toho druhého. Ztráta psa je bolestivá, ale zhojitelná. Ztráta důvěry v partnera se buď podaří obnovit skrze upřímnou práci obou stran, nebo se stane trvalou trhlinou. To, co Zuzana cítí, není přehnaná reakce. Je to přirozená odpověď na situaci, ve které jí bylo odejmuto právo rozhodovat o něčem, co bylo součástí jejího každodenního života.

Mohlo by se vám líbit

“V mém druhém manželství rozhoduje můj švagr.” Překvapený Martin neví, jak z toho ven. Radí psycholog pavel Pařízek

Kdo je Pavel Pařízek

Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.

Pokud potřebujete psychologickou pomoc, hledejte na webu www.terapie.cz.

Jak má paní Zuzana odpustit svému manželovi to, že rozhodl v důležité věci za ni? Nedal jí ani možnost rozloučit se s milovaným mazlíčkem. Má jejich vztah po tom všem ještě šanci? Přečtěte si také příběh paní Hanky, která bojuje s tím, zda přijme do života zpět svého otce.