“Líbí se mi manželův kamarád. Až tak moc, že nevím, jak to zastavit,” je nešťastná Jana

Paní Jana (43) žije v dlouhodobém manželství, které vnímá jako stabilní a funkční. V poslední době ale tráví více času na chalupě, kde jim s rekonstrukcí pomáhá manželův kamarád. Právě v těchto společných chvílích začala vnímat něco nového, co ji zaskočilo a vyvolalo otázky, na které zatím nemá odpověď.

Líbí se mi manželův kamarád

Nečekala jsem, že se mi tohle může stát. A zrovna mě. Myslela jsem, že se tohle děje jen ve filmech. Vždycky jsem si myslela, že podobné věci se dějí „někomu jinému“. Máme s manželem svůj rytmus, společný život, starosti i radosti, prostě úplně normální život. Nic obyčejného. A pak najednou přijde někdo, kdo do toho všeho nijak nezasahuje, ale přesto to nějak změní. On je milý, všímavý, zajímá se. Když něco uvařím, pochválí mě tak, že mám pocit, že si toho opravdu všiml. Ptá se mě, jak si chalupu představuju, co bych chtěla jinak, a poslouchá mě.

To „poslouchání“ je možná to, co mě zasáhlo nejvíc. Minule jsme seděli večer u vína a povídali si dlouho do noci. Bylo to nenucené, příjemné, jako bych na chvíli zapomněla na všechno ostatní. I na to, že jsem vdaná. Protože s ním to bylo po dlouhé době krásné. Moc krásné. Takové, jako s mým manželem…už dlouho ne. A pak se mi o něm dvakrát zdálo. Probudila jsem se a nevěděla, co si o tom myslet.

Jsem velmi zmatená

Neudělala jsem nic špatného, aspoň si to tak říkám. Ale ten pocit ve mně je. Někdy se přistihnu, že se těším, až zase přijede, že přemýšlím, co uvařím, jak to bude probíhat. A pak mě přepadne vina. Protože mám svého manžela, se kterým je mi vlastně dobře. Nechci nic bourat, nechci nic zničit. Jenže tenhle pocit jsem dlouho nezažila, takovou lehkost, jiskru, možná zvědavost. Bojím se, kam by to mohlo vést, a zároveň si říkám, jestli to není jen nějaké krátké okouzlení, které zase odezní. Snažím se držet odstup, ale v hlavě se mi to pořád vrací. Co když je to jen neškodné, a já z toho dělám něco víc? A nebo naopak podceňuju něco, co by mohlo všechno změnit? Co byste dělali na mém místě?

Ke komentáři na situaci paní Jany nás inspiruje doktor Sebastian Ocklenburg

Děkuji vám, paní Jano,

že jste tak upřímně popsala své prožívání. Ocitla jste se v situaci, kdy do stabilního vztahu vstoupil nový podnět. Třeba člověk, který ve vás probouzí pocity pozornosti, ocenění a blízkosti, které vám ve vztahu s manželem možná delší dobu chyběly. To, co prožíváte, není neobvyklé, podobná „jiskra“ se může objevit i v dlouhodobém vztahu, zvlášť když narazíme na někoho, kdo nám zrcadlí potřeby, které nejsou naplněné. Vaše zmatení i pocity viny jsou přirozenou reakcí na vnitřní konflikt mezi tím, co cítíte, a tím, jaké hodnoty chcete žít.

Důležité je teď nezaměřovat se primárně na toho druhého muže, ale spíše na to, co vám jeho přítomnost ukazuje o vašem vlastním vztahu. To, že vás zasáhlo, jak vás někdo poslouchá a vnímá, může být cennou informací, možná je to oblast, která ve vašem manželství potřebuje znovu oživit. Zároveň je dobré být k sobě upřímná v tom, že čím víc budete tento kontakt vyhledávat a rozvíjet, tím silnější ty pocity mohou být. Nastavení určitého odstupu proto není potlačení emocí, ale vědomé rozhodnutí chránit to, co je pro vás důležité.

Nemusíte hned dělat velká rozhodnutí ani se bát, že jeden pocit „všechno změní“. Spíš se zkuste zastavit a dát si prostor pochopit, co opravdu chcete – nejen teď v emocích, ale dlouhodobě. Může být užitečné otevřít některá témata i se svým manželem a zkusit společně hledat cestu zpět k větší blízkosti. To, co prožíváte, není selhání, ale signál. A vy máte plnou možnost s ním naložit vědomě a tak, aby to bylo v souladu s tím, jaký život chcete žít.

Jak má paní Jana čelit svým novým pocitům, které ji překvapily a trochu šokovaly? Má se tím zabývat, nebo naopak to má nechat být? Přečtěte si také příběh paní Renáty, která najednou zjistila, že s manželem se brali jen kvůli dětem.