Přejít k hlavnímu obsahu

“Zrovna když mi bylo nejhůř, našla jsem lásku. V nemocnici,” vypráví Valentýna

Když je člověk zničený, smutný a bez energie, jen těžko vidí světlo na konci tunelu. Obvykle se ale právě v těchto chvílích stane něco, co mu ukáže, že všechno bude zase v pořádku. Někdy stačí maličkost, která vypadá zdánlivě hrozně, ale ve skutečnosti přinese něco jiného a lepšího. Stejně jako v případě paní Valentýny, která se s námi podělila o pozitivní zkušenost.

Přidejte si Svět Ženy do oblíbených na Google zprávách

Paní Valentýna (47) neměla dobré období. Začalo to tím, že se její manžel zapletl se sekretářkou, svalil vinu za rozpad vztahu na ni, protože není mladá a hezká. Rozvedl se s ní, společným kamarádům si stěžoval, že je vlastně on chudáček. Paní Valentýna se musela odstěhovat z velkého domu. Peníze z rozvodového vypořádání stačily na byt 1+1. Děti velké, byla pořád sama, smutná, ublížená a zničená. A pak se paradoxně zamilovala.

Zrovna když mi bylo nejhůř, našla jsem lásku

V loňském roce jsem chtěla vše vymazat. Celý rok. I Štědrý den. Byly to nejhorší Vánoce mého života, ale zároveň ty, které mi všechno změnily. Žila jsem tehdy sama v malém bytě 1+1. Čerstvě rozvedená, s minimem peněz a pocitem, že jsem selhala úplně ve všem. Můj exmanžel si žil spokojeně se svou sekretářkou, cestoval, plánoval budoucnost. Já počítala každou korunu a snažila se nějak přežít den po dni. Přátelé se vytratili, rodina byla daleko a děti… ty už mě vlastně nepotřebovaly.

Na Štědrý den mi děti oznámily, že letos budou s tátou. Letí na Kanáry. Prý by se v tom mém malém bytě stejně tísnily a chtějí „změnu“. Chápu to rozumem, ale srdce to tehdy vzalo jako definitivní odmítnutí.

Mohlo by se vám líbit

Jana (39 let): "Dělilo nás rovných 40 let, přesto to byla největší láska mého života. Když Josef zemřel, odešel kus mého srdce"

Když jsem Josefa potkala, nikdy by mě nenapadlo, že se stane tak důležitou součástí mého života. Bylo mezi námi rovných čtyřicet let věkového rozdílu a už to samotné by stačilo na to, aby mnozí lidé kroutili hlavou. Jenže chemie, kterou jsem pocítila už při prvním rozhovoru, byla silnější než jakékoliv předsudky. Josef byl muž, který měl nadhled, moudrost a klid, a já jsem mu přinášela energii, smích a vášeň. Dohromady jsme tvořili dvojici, která by na papíře vypadala absurdně, ale v realitě sobě vlastní fungovala s až nepochopitelnou harmonií.
svetzeny.cz

Seděla jsem doma sama, bez stromku, bez dárků, bez chuti cokoliv slavit. Byla jsem smutná, naštvaná, vyčerpaná životem a sama se sebou. A pak přišla ta ironie osudu. Špatně jsem šlápla na schodech před domem, podjelo mi to a spadla jsem. Bolest v koleni byla okamžitá a nesnesitelná. Ležela jsem tam, brečela a říkala si, že už se mi nemůže stát nic horšího. Sanitka mě odvezla do nemocnice. Na Štědrý den. Místo kapra operační sál, místo pohádek ostré světlo a chlad. Perfektní.

Láska z nemocnice

Operoval mě lékař jménem Radim. Byl klidný, klidný, mluvil se mnou jako s člověkem, ne jako s položkou v kartě. Sestřičky říkaly, že má na Vánoce službu schválně. Je pět let rozvedený a stejně by byl doma sám. Když jsem se po operaci probudila, seděl u postele a ptal se, jak se cítím. A já se poprvé po dlouhé době necítila úplně sama. Začali jsme si povídat. Nejdřív opatrně, pak víc a víc.

O nelehkém životě, o zklamáních, o tom, jaké to je, když vás lidé, které milujete, vlastně nepotřebují. Navštěvoval mě i po službě, nosil mi čaj, smál se se mnou. Z bolesti a neštěstí se nenápadně rodilo něco, co jsem už ani nedoufala, že ještě někdy přijde.

Čtěte také: “Můj syn se ke mně vrátil a já jsem tím ztratila svůj klid,” je smutná Tereza

Návrat dospělého potomka domů je vždycky výzva. Nemusí být špatná, protože máte-li dostatek prostoru, respekt jeden ke druhému a umíte si určit hranice, může vás společné soužití znovu sblížit. Jenže když to tak není, objeví se problémy, které se musí řešit. A právě to se přihodilo paní Tereze, když se její dospělý syn znovu nastěhoval.

Dnes, o rok později, píšu tenhle příběh s úsměvem. Letos nebudu na Vánoce sama. Budu je trávit s Radimem. Bez dokonalé výzdoby, bez luxusu, ale s pocitem bezpečí, blízkosti a lásky. Naučila jsem se, že někdy je potřeba spadnout až na dno, aby se otevřely dveře, které bych jinak nikdy nenašla.

Ke komentáři na situaci paní Valentýny nás inspirovala konzultantka a poradkyně Anna Ivanova-Galitsina

Paní Valentýno,

váš příběh je silným svědectvím o tom, jak hluboké dno nemusí být konečnou stanicí, ale bodem obratu. Prošla jste ztrátou vztahu, pocitem opuštění dětmi, existenční nejistotou i fyzickou bolestí, a přesto jste nezatvrdla. To, že jste se v tak zranitelné chvíli dokázala otevřít lidskému kontaktu, není slabost, ale známka zachované schopnosti důvěry. Je důležité si uvědomit, že to, co vás s Radimem spojilo, nebyla jen náhoda, ale vaše připravenost přijmout blízkost poté, co jste si prošla bolestí a osaměním.

Mohlo by se vám líbit

"Zamilovala jsem se do muže o 30 let staršího než já. Rodiče mu nemohou přijít na jméno," píše Renata

Ne nadarmo se říká, že láska k člověku přichází ve chvíli, kdy ji nehledá, nebo kdy ji nejméně čeká. Asi to tak má být, protože primárně musíme všichni najít nejprve lásku sami v sobě, a ne se opírat o člověka, který nám má život pouze zpříjemnit nebo učinit lepším. Jenže někdy se láska dostaví tam, kde je velký věkový rozdíl. A právě s tím se potýká paní Renata (40 let).
svetzeny.cz

Zároveň bych vás chtěl jemně povzbudit k tomu, abyste si i v tomto novém štěstí zachovala tempo, které je pro vás bezpečné. Všechny vztahy, které vzniknou v krizové situaci, mohou být velmi hluboké a autentické, ale je zdravé dát jim prostor růst postupně, oddělit minulou bolest od současného partnerství. Sledujte, zda se vedle Radima cítíte sama sebou, nejen „zachráněná“. Udržujte si vlastní svět, své zájmy, přátele, vnitřní oporu. To neoslabuje lásku, naopak ji stabilizuje.

To nejcennější, co si z vašeho příběhu odnášíte, není jen nový vztah, ale zkušenost, že i po velkém selhání, jak jste ho tehdy vnímala, může přijít smysl, blízkost a radost. Noste si tuto zkušenost jako vnitřní zdroj: vědomí, že i když se život znovu zachvěje, vy už víte, že to dokážete ustát. Letos nebudou Vánoce o dokonalosti, ale o klidu a bezpečí. A to je velmi pevný základ nejen pro svátky, ale i pro další společný život.

Paní Valentýna nezažila dobré životní období a když na tom byla nejhůř, objevil se úraz. Paradoxně jí ten pomohl, aby našla lásku. Přečtěte si také příběh paní Mileny, která pečuje o svou mámu a je unavená.

“Zrovna když mi bylo nejhůř, našla jsem lásku. V nemocnici,” vypráví Valentýna
Zdroj článku
×