“Zdálo se mi o mrtvém tatínkovi, chtěl mě vzít s sebou, ale já jsem nechtěla,” pláče Dana

Paní Dana (53) prožívala těžké období, když byl její manžel hospitalizovaný po infarktu. Přesto věřila, že se jeho stav zlepší a vrátí se domů. Jedna noc ale přišel sen, který v ní zanechal hluboký otřes – a který se ráno propojil s realitou způsobem, jenž ji dodnes zneklidňuje.

Tatínek mě chtěl vzít s sebou, ale já jsem nechtěla

Tu noc jsem skoro nespala. Pořád jsem myslela na manžela v nemocnici, na to, jak tam asi leží, jestli spí, jestli ho něco nebolí. Měla jsem v plánu za ním další den jít a přinést mu jeho oblíbený polštář. Když jsem konečně usnula, ocitla jsem se najednou někde jinde. Stál tam můj tatínek, který je už roky po smrti. Díval se na mě zvláštně klidně a řekl mi, že už je čas, že mám jít za ním. Natáhl ke mě ruku a čekal, že ho za ni chytím.

Ten okamžik ve mně vyvolal strašný strach. Začala jsem ho prosit, ať to nedělá, že nemůžu odejít, že máme nejmladšího syna, že mu je teprve osmnáct, že ho potřebuje. Byla jsem zoufalá, skoro jsem křičela. V tom snu jsem cítila, jak moc chci zůstat, jak moc mám ještě co dát. Probudila jsem se s bušícím srdcem a pocitem, že se stalo něco špatně, ale nedokázala jsem si to vysvětlit.

Vzal si mého manžela

Ráno v osm mi zazvonil telefon. Ten zvuk si pamatuju úplně přesně. Už v tu chvíli jsem měla zvláštní pocit, že to nebude dobrá zpráva. A nebyla. Řekli mi, že můj manžel v noci zemřel. V tu chvíli se mi všechno spojilo – ten sen, tatínkův hlas, jeho slova. Od té doby se k tomu pořád vracím. Snažím se být silná kvůli skoro dospělému synovi, řešit věci, které je potřeba zvládnout, ale někde uvnitř mě to nepouští. Pořád si kladu otázku, jestli to byla jen náhoda, nebo jestli ten sen měl nějaký hlubší význam. Někdy mě napadne i myšlenka, která mě samotnou děsí – jestli si mě tatínek „nechtěl vzít“ a místo mě neodešel můj manžel. Vím, že to zní zvláštně, možná i nesmyslně, ale ten pocit tam pořád je a já ho neumím utišit. Může se člověk takhle mýlit, nebo může mít takový sen nějaké skutečné poselství?

Pořád si kladu otázku, jestli to byla jen náhoda, nebo jestli ten sen měl nějaký hlubší význam. Někdy mě napadne i myšlenka, která mě samotnou děsí – jestli si mě tatínek „nechtěl vzít“ a místo mě neodešel můj manžel. Vím, že to zní zvláštně, možná i nesmyslně, ale ten pocit tam pořád je a já ho neumím utišit. Může se člověk takhle mýlit, nebo může mít takový sen nějaké skutečné poselství?

K odpovědi na situaci paní Dany jsme využili názor terapeuta Philla Lanea

Paní Dano,

děkuji vám za důvěru, s jakou sdílíte tak bolestnou a silnou zkušenost. Prožila jste náhlou ztrátu vašeho manžela, navíc těsně propojenou s velmi živým snem, což může působit až znepokojivě reálně. Není divu, že se k tomu vracíte a snažíte se tomu porozumět, zvlášť když se v tom objevuje i váš tatínek a pocit, že se „něco mělo stát jinak“. Tyto myšlenky, i když vás děsí, jsou v kontextu šoku a truchlení překvapivě časté.

Z psychologického hlediska sny v období silného stresu a obav často odrážejí naše nejhlubší strachy a potřebu mít věci pod kontrolou. Váš sen mohl vycházet z napětí, které jste cítila kvůli manželovu stavu, mysl si vytvořila obraz „odchodu“, který pak realita bolestně potvrdila. To ale neznamená, že jste něco mohla ovlivnit nebo že došlo k nějaké „výměně“. Myšlenka, že někdo měl odejít místo někoho jiného, bývá projevem viny a bezmoci, ne skutečného dění. Je to způsob, jak se psychika snaží dát smysl něčemu, co je ve své podstatě nesmírně těžké přijmout.

Může vám pomoci o těchto pocitech mluvit, případně je sdílet i v bezpečném terapeutickém prostoru, kde se s nimi dá postupně pracovat bez posuzování. Zkuste k sobě přistupovat s laskavostí – neodsuzovat své myšlenky, ale chápat je jako součást truchlení. To, co se stalo, nebylo ve vaší moci, a vaše reakce není slabost, ale přirozená odpověď na ztrátu. I když je to teď velmi těžké, postupně se může ten vnitřní tlak zmírnit. Nejste na to sama a máte právo hledat klid vlastním tempem.

Paní Daně se zdál zvláštní sen, který si propojila s nepříjemnou a smutnou realitou, jež se jí stala. Má pravdu? Nebo je to jen náhoda? Přečtěte si také příběh paní Katky, která se trápí, protože její manžel nemá rád její matku.