Foto: Freepik
Děti a rodiče jsou spolu spjati a jejich životy se, v drtivé většině případů, prolínají. Jednou potřebuje pomoc rodič, podruhé potřebuje zase pomoc dítě, ať už je malé nebo dospělé. Je to přirozené a v rodině důležitá vzájemná podpora a snaha o pospolitost. Když se však ukáže, že situaci nelze zvládat, pak je nutné přistoupit k nějakému řešení. A to může být někdy velmi bolestivé pro jednu nebo druhou stranu.
Paní Oldřiška vyrostla v rodině, která vždy pečovala o své blízké. Její maminka se starala o všechny babičky a dědečky. V domě, kde bydleli, měli vždy nějakou babičku nebo dědečka, kteří žili s nimi, když to sami přestali zvládat. Její máma chodila do práce a ještě se starala o nemohoucí tchyni a poté i svého tátu. Viděla tu lásku a péči. A bylo víc než jasné, že to takto proběhne také u jejích rodičů. Když budou potřebovat, bude tu Oldřiška pro ně. Jenže se situace změnila a paní Oldřiška neví, jak dál.
Budu jako máma
Vždycky jsem si myslela, že budu přesně taková, jako moje máma. Budu mít rodinu, dům, děti a dobrý vztah se svými rodiči. Budu se o ně starat, až přijde čas, a pak si je k sobě domů vezmu, když to bude potřeba. Hodně se toho splnilo a já jsem vděčná, že mi život dal tolik lásky, podpory a pomoci. Máme krásný vztah. S manželem jsme rodičům vždycky pomáhali, vozili jim nákupy a rádi k nim chodili na návštěvy nebo je zvali k nám. Manželovi rodiče zemřeli velmi brzy po sobě a jejich ztráta nás hodně vzala. Moje maminka zemřela před pěti lety. Náhle, bez předešlého varování.
O tátu se nemůžu starat
Tátu to hodně vzalo a z vitálního muže, který si chtěl užívat důchodu se svou láskou, se stal starý muž, který dlouho trpěl ztrátou své manželky. Čas mu pomohl, ale jeho zdravotní stav se postupně, ale nenápadně zhoršoval. Vše pak bylo v rychlém sledu, až následovala mrtvice, která způsobila ochrnutí na půl těla. Zhoršil se mu rapidně zrak, měl problémy s řečí a základními věcmi. Potřeboval neustálou péči. Nastěhovala jsem si ho k nám domů připravená, že se o něj budu starat. Do půlroku jsem padla vyčerpáním a i když jsem si to dlouho nechtěla připustit, nezvládám to. Nechci ho dát do speciálního zařízení, ale vidím, jak se to na mě podepisuje. Nevím, co dál.
Nejlepší odpověď na situaci paní Oldřišky má doktorka Jane Mellany z Pečovatelského domu Matky Terezy v Kalifornii
Rozhodnutí pro vás není jednoduché, to je víc než jasné. Mnoho dospělých dětí se stále častěji musí starat o staré rodiče a rozhodnout se, jak dál. Jak fungovat, jak se zachovat v případě, že rodič potřebuje stále více péče. Zároveň hraje roli i to, co je nejlepší pro všechny. Pokud se rozhodnete hledat vhodné zařízení, je pár tipů a rad, které vám mohou pomoci.
Vybudujte si dobrý vztah s manažerem a ošetřujícími sestrami, je dobré vědět, kdo se o vašeho tatínka stará. Nebuďte přehnaně kritičtí. Pamatujte, že pečovatelé mají jen nízké mzdy a dělají práci, kterou by mnozí z nás nechtěli. Seznamte se s lékařem pečovatelského domu a buďte co nejvíce u všech důležitých momentů, pokud můžete. Někde vám mohou pomoci vybavit pokoj nebo jednotku, kde váš tatínek bude. Naplánujte si pravidelné návštěvy, ale myslete také na sebe, svou rodinu a svůj život.
Jak se má paní Oldřiška zachovat? Vybrat to nejlepší zařízení a nabídnout otci kvalitní a potřebnou péči? Nebo se stále starat sama? Jak byste situaci řešili vy? Přečtěte si také příběh paní Marie, která má problém s maminkou - nechce do domova důchodců, ale sama být také nemůže.
Galerie: Oldřiška (61 let): Nechtěla jsem, aby šel táta do domova důchodců, bohužel to nejde jinak!
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme
„Manžel přišel s fantastickým nápadem starat se o matku a je naštvaný, že jsem řekla ne,” nechápe Kristýna
“Moje dcera se o mě nechce starat, prý to není její povinnost,” je rozčilená i smutná Emílie
“Máma potřebuje péči a já se o ní starat nechci a nemůžu,” je bezradná Andrea
“Bydlím s mámou a starám se o ni, ale brzo se zblázním,” je unavená Marta
“Maminka už potřebuje stálou péči. Mám ji dát do domova, nebo si ji vzít k sobě?” Paní Erika si neví rady
“Milá dcero, doufala jsem, že mě neopustíš. Ale vidím, že jak jsem stará, jsem pro tebe přítěží,” píše dopis paní Jaroslava
“Musel jsem mámu přesvědčit, že už nesmí za volant. Nebylo to lehké, ale šlo o životy,” popisuje Tomáš. Maminka stárne, ale nepřipouští si to
„Rozhodovali jsme, zda dát tátu do domova. A rozbilo to rodinu,“ píše smutně paní Justýna. Maminka už péči nezvládala, ale vyčítá si to
“Občas nesnáším péči o stárnoucí mámu. Stydím se to přiznat nahlas,” píše smutně Viktorie. Odborník radí, co s tím. Jak si ulehčit?
