Psychologie dárků: Proč dáváme víc, než chceme, vysvětlují odborníci. Možná cítíme vinu nebo sociální tlak

Psychologové upozorňují, že vztah k dávání dárků o nás prozrazuje mnohem víc, než si myslíme. Nejde jen o to, co darujeme, ale proč to děláme. Dar může být symbolem lásky, uznání, ale i prostředkem k udržení rovnováhy nebo moci ve vztahu. Mnozí lidé cítí při obdarovávání tlak, ne od druhých, ale sami od sebe. Chtějí být vnímáni jako pozorní, laskaví, úspěšní. A právě to je často důvod, proč dáváme víc, než bychom opravdu chtěli.

Proč dáváme víc, než chceme

V moderní společnosti, kde se dárky často stávají měřítkem náklonnosti, není divu, že nás pohání vnitřní potřeba „nezůstat pozadu“. Sociální sítě, reklamy a komerční tlak vytvářejí obraz ideálního Vánoc nebo dokonalé oslavy, kde se vše třpytí a všichni se usmívají. Jenže realita bývá jiná. Dávání se pak stává povinností, ne potěšením, a za krásně zabaleným balíčkem se může skrývat únava, frustrace i vina.

Pocit viny

Jedním z důvodů, proč dáváme víc, než chceme, je právě pocit viny. Může se týkat minulosti, vztahů nebo věcí, které jsme neřekli či neudělali. Dar se pak stává způsobem, jak tuto vinu zmírnit. Například rodič, který má málo času pro své dítě, může kompenzovat absenci drahými dárky. Partner se zase může snažit „vykoupit“ z hádky luxusním překvapením. Podle americké psycholožky Susan Krauss Whitbourne je tento mechanismus velmi častý a krátkodobě opravdu přináší úlevu, ale dlouhodobě prohlubuje nerovnováhu.

Snaha o kontrolu nebo potvrzení vlastní hodnoty

Dalším důvodem může být snaha o kontrolu nebo potvrzení vlastní hodnoty. Darování totiž není vždy jen o druhém člověku. Někdy jde spíše o to, jak chceme působit my sami. Luxusní dárek může být vnímán jako symbol úspěchu nebo důkaz, že na druhém nešetříme. Jenže tím se dávání mění v prostředek sebeprezentace. Psychoterapeutka Esther Perel upozorňuje, že „pokud dáváme proto, abychom byli obdivováni, ne proto, že chceme potěšit, vytváříme vztahy postavené na výkonu, ne na blízkosti“.

Důkaz štědrosti

Zajímavé je i to, že čím víc máme, tím víc se často snažíme dávat. Lidé s vyšším příjmem nebo společenským postavením se někdy cítí povinni dokazovat svou štědrost. Paradoxně právě oni však mívají největší problém přijímat. Psychologie dávání tedy není jen o penězích, ale i o emocích, které nás k činu vedou. Řešením nemusí být přestat dávat, ale začít dávat vědomě.

Řešení? Dávejte vědomě

Zkusit si položit otázku: proč tento dárek kupuji? Dělám to, protože chci potěšit, nebo protože se bojím odmítnutí, viny, či srovnávání? Autentičnost dávání spočívá v rovnováze mezi tím, co chceme dát, a tím, co skutečně můžeme. Pokud se naučíme vnímat dar ne jako povinnost, ale jako upřímné gesto, vrátí se do našich vztahů lehkost. I malý, ručně vyrobený dárek má mnohem větší sílu než ten nejdražší předmět bez emocí. Dávání by mělo vycházet z radosti, ne ze strachu. A právě tehdy, když přestaneme chtít zapůsobit a začneme dávat ze srdce, zjistíme, že největší hodnotu nemá samotný dar, ale pocit blízkosti, který v nás vyvolá.

Znamení zvěrokruhu, která vám koupí dárek jako pro sebe sama: Býci vybírají super věci