44 Kč
Když si koupíme novou věc, hned pocítíme jistou dávku euforie, která ale často vyprchá dřív, než stihneme vyhodit krabici do tříděného odpadu. Naproti tomu balení kufrů, nebo dokonce jen pouhé plánování nadcházející dovolené, dokáže s naší psychikou doslova zázraky. Jak je to možné? To nám vysvětlí ti nejpovolanější.
Také máte někdy pocit, že se vám dny zacyklily v nekonečné smyčce povinností? Ráno si uvaříme kávu nebo čaj, běžíme do práce, večer sedneme k televizi a další den úplně to samé znovu. V takových chvílích nás rozptýlí třeba koupě nového telefonu, značkových bot nebo jiné zdánlivě nutné nezbytnosti. Jenže pocit nadšení vydrží jen velmi krátce. Psychologové nám radí, že bychom měli raději vyrazit za zážitky. Nebo si je alespoň začněte plánovat. Cestování totiž nezačíná ve chvíli, kdy sednete do letadla nebo nastartujete auto. Začíná přesně ve chvíli, kdy si dovolíte snít o tom, kam byste se mohli letos podívat.
Rozdíl mezi pořízením nějaké věci a zážitkem dlouhodobě zkoumá celá řada odborníků. Například podle jedné studie z roku 2014 už jen očekávání spojené se zážitkem, typicky právě s nadcházející cestou, zvyšuje pocit štěstí mnohem více než čekání na to, až vám kurýr přiveze balíček. Věci se totiž rychle okoukají a brzy splynou s naším každodenním životem. Naproti tomu zážitky si uchováváme v paměti a postupem času je vnímáme ještě pozitivněji, než jaké v reálu byly. A navíc, vyprávění historek z cest, ať už těch fantastických, nebo těch, které se naopak vůbec nepovedly, nás přirozeně sbližuje s ostatními. Cestovatelé prostě mají o čem mluvit a ve srovnání s majetkem je cizí kultura nebo bloudění po horách mnohem lepším námětem pro konverzaci.
Obrovskou spoustu času trávíme přemýšlením o tom, co teprve přijde. A pokud víme, že nás čeká něco příjemného, stává se z plánování zdroj čisté radosti. Jakmile o cestě začneme jen uvažovat, náš mozek ji vlastně už začíná přijímat. Představujete si, jak sedíte s přáteli na italském náměstí a jíte zmrzlinu, nebo jak se procházíte lesem. Vaše hlava v ten moment prožívá určitou zjednodušenou verzi těchto událostí. Fakt, že má každá cesta svůj jasně definovaný začátek a konec, nás podvědomě nutí si ji více vychutnat. Není to trvalý stav, je to vzácnost. Dokonce se stává, že lidé schválně odkládají odjezd na vytouženou dovolenou jen proto, aby si prodloužili tu dobu očekávání.
Plánování a uskutečnění cest mají ale pozitivní dopad i na naši celkovou pohodu. Lidé, kteří pravidelně cestují a vybírají si alespoň jednou za dva roky pořádnou dovolenou, mají podle studií znatelně nižší riziko srdečních onemocnění v porovnání s těmi, kteří volno tráví doma nebo prací. Odtržení se od pracovního procesu totiž prokazatelně snižuje celkový stres. Chronický stres negativně ovlivňuje naši paměť a schopnost soustředit se na stanovené cíle. Tím, že zcela změníte prostředí, umožníte mozku si důkladně odpočinout a oddálíte tak riziko syndromu vyhoření.
Když se vydáme na cestu do neznáma, chtě nechtě vystoupíme ze své komfortní zóny. Kontakt s cizí kulturou, cizím jazykem stimuluje naši schopnost adaptace. Tím, že uvidíte, jak žijí lidé jinde, ve vás poroste empatie. Začnete si také mnohem více vážit věcí, které máte doma a které jste dosud brali jako naprostou samozřejmost. A vůbec k tomu nepotřebujete letět na druhý konec planety. I obyčejný prodloužený víkend mimo domov dokáže udělat své, pokud tam vyrazíte s otevřenou myslí a chutí nasávat místní atmosféru.
nationalgeographic.com, heart.org, time.com, clevelandclinic.org
