Praktický průvodce péčí pro vyčerpanou sendvičovou generaci. Najděte si hodinu času pro sebe a nebojte se říct si o pomoc

Největší pastí, do které lidé mezi třicítkou a padesátkou padají, je přesvědčení, že musí být dokonalí na všech frontách. Že péče o rodiče je jejich výhradní povinností, kterou musí nést na bedrech mlčky a s úsměvem. Jenže demografická křivka je neúprosná. Žijeme déle, období nesoběstačnosti se prodlužuje a do toho jsme odložili vlastní rodičovství na později. „Problematiku tzv. sendvičové generace vnímáme jako jednu ze zásadních společenských otázek dnešní doby. Jsou to lidé, kteří se kromě vlastní rodiny s dětmi starají také o své staré rodiče nebo rodiče partnera či partnerky. Často při tom chodí do zaměstnání a mají řadu dalších povinností. Zvládat dlouhodobě toto zatížení je velmi náročné a obtížné. Vzniká vysoké riziko rozvoje psychických onemocnění, zdravotních potíží, sociální exkluze anebo partnerských problémů,“ popsala pracovnice Skupinové aktivizační služby pro seniory Ivana Fraňková. Takový tlak jen tak nikdo dlouhodobě neustojí. Prvním a nejdůležitějším krokem k řešení je tedy změna myšlení. Musíte si přiznat, že vaše kapacity mají strop.

Sendvičová generace: Když přestane fungovat systém „zvládnu to sám“

„Ženy jsou stále ještě považovány do určité míry za pečovatelky. Očekává se od nich, že budou s dětmi doma a následně se postarají o vlastní rodiče nebo o rodiče partnera,“ popisuje na iDnes.cz Lenka Špaková z Centra pro rodinu a sociální péči Brno tlak, který společnost vyvíjí především na ženy. První, co bychom měli udělat je odmítnutí role superhrdiny a svolat rodinnou radu. Pokud máte sourozence, je třeba otevřít diskuzi o dělbě práce, a to i v případě, že bydlí na druhém konci republiky. Nemohou přijet osobně? Mohou se podílet finančně, vyřizovat úřady online nebo objednávat nákupy. Péče nemusí být založená jen na fyzické přítomnosti u rodiče.

Jak si uvolnit ruce

Všední den sendvičové generace často připomíná krizové řízení podniku. Je proto nutné zavést systém a aktivně vyhledat pomoc v okolí. Vypomoci mohou sousedé, širší rodina, nebo kde můžeme poohlédnout po placených službách. Mnoho lidí se zdráhá využít profesionální pomoc, protože mají pocit, že tím své blízké „odkládají“. Opak je pravdou. Pokud se uvolníte z role pečovatelky, která jen mění pleny a uklízí, zbyde vám energie na to být dcerou, která si s mámou povídá.

Právě včasné oslovení odborníků je zásadní. Nečekejte na moment, kdy padnete vyčerpáním. Terénní sociální služby, pečovatelky, které přijdou na pár hodin denně, nebo denní stacionáře, kam může senior docházet mezi vrstevníky, zatímco vy jste v práci, to vše jsou nástroje, které vám vrátí část svobody. Využít můžete i takzvanou odlehčovací péči, která slouží přesně k tomu, abyste mohli jet na dovolenou nebo si prostě jen odpočinout, zatímco o seniora je postaráno.

Kde vzít a nekrást (z rodinného rozpočtu)

Emoce jsou jedna věc, ale péče o dvě generace je zároveň velký zásah do peněženky. Výdaje na děti rostou a náklady na léky, pomůcky či bezbariérové úpravy pro rodiče šplhají do desetitisíců. „Tchyně je na seznamu zájemců do komunitního bydlení pro seniory. Čekací doba je jeden až dva roky, měsíční náklady téměř 20 000 korun,“ svěřila se nám paní Jana, která situaci aktuálně řeší. Mnoho pečujících je navíc nuceno zkrátit úvazky v práci, čímž se dostávají do finanční nejistoty.

Řešení existuje v podobě příspěvků na péči, který náleží přímo seniorovi a má sloužit k zaplacení služeb. Vyřízení příspěvků sice chvíli trvá, ale může vytrhnout trn z paty. Pozeptat se můžete i na odboru sociálních věcí v místě vašeho bydliště, kde vám poradí, na co máte od státu nárok. Česká společnost pro gerontologii pak v rámci tří informativních videospotů pro pečující s názvem Nejste na to úplně sami popisují, jakou podporu pečujícím nabízí stát, obce, praktický lékař, poskytovatelé služeb nebo organizace pro pečující a jaké existují weby a telefonní linky zdarma pro seniory a pečující.

Nezapomínejte, kdo jsou

Při vší té logistice a shánění razítek se často zapomíná na to nejdůležitější, na samotného seniora. Někdy máme tendenci s nimi jednat jako s dětmi, rozhodovat o nich bez nich. To ale vede jen ke konfliktům a zhoršení psychického stavu obou stran.Udržení důstojné komunikace a respektování přání rodiče, pokud je to jen trochu možné, výrazně snižuje napětí v rodině. Mluvte s nimi o tom, co chtějí, jak si představují pomoc, a vysvětlujte jim své možnosti. Otevřenost je lepší než jim pak něco vyčítat.

Kyslíkovou masku nasaďte nejprve sobě

Měli byste myslet i na to, že pokud se zhroutíte vy, zhroutí se celý ten křehký domeček z karet. I přes značnou vytíženost byste si měli najít čas pro sebe, i kdyby to měla být hodina týdně, kterou strávíte na kafi s kamarádkou, na procházce nebo cvičením. Svou situaci se nebojte zmínit ani v práci. Je možné, že vás zaměstnavatel pochopí a nastaví flexibilní úvazek nebo umožní práci na home office. A hlavně, nezůstávejte se svými pocity sami. Pocity vzteku, bezmoci nebo myšlenky typu „už aby to skončilo“ vás vyčerpají. Vyhledejte podpůrné skupiny, psychoterapeuty nebo jen sdílejte své starosti s přáteli. Jak uzavírá v Deníku.cz Lenka Špaková: „Aby vše mohlo dobře fungovat, člověk se nesmí jen rozdat a zcela se v péči ztratit.“ Hrdinství sendvičové generace totiž nespočívá v tom, že se obětujete, ale v tom, že najdete rovnováhu, která umožní důstojný život všem zúčastněným.

“Máma stárne, nezvládá život v domě, ale odmítá jakoukoliv pomoc,” neví si rady Radka