Možná jste se setkali s pojmem indigové nebo duhové děti, co ale pojem skleněné děti, znáte ho? Skleněné dítě je potomek, kterého jeho rodiče přehlíží, nebo dokonce mohou zanedbávat z důvodu péče o jeho sourozence se speciálními potřebami nebo chronickým onemocněním. Výraz „skleněné“ ale neznamená křehké. Je výrazem pro „dívání se přímo skrz“ takové dítě kvůli nárokům na péči o jejich druhé dítě.
Ačkoliv je výraz „skleněné dítě“ poměrně nový, pomalu se zabydluje a získává stále více pozornosti. Důvodem je, že takové dítě může kvůli přehlížení trpět. Je sice pochopitelné, že dítě se zdravotním postižením, nemocí nebo jinými obtížemi potřebuje neustálou péči, na druhou stranu dítě, které je přehlížené, za to nenese žádnou vinu ani zodpovědnost. Přehlížet nebo zanedbávat bychom jej tedy neměli.
Skleněné děti. Kdo jsou a jak s nimi zacházet
Skleněné dítě se tak může setkat s tím, že jeho potřeby nebo emoce mohou být přehlíženy nebo minimalizovány ve srovnání s potřebami a emocemi jeho sourozence. Ačkoliv tímto faktem skleněné dítě značně trpí, rodiče od něj očekávají, že bude v pořádku, nezávislé, bezproblémové a připravené podpořit je nebo odpustit sourozencům, kteří mohou jednat nebo jinak narušovat domácí „pohodovou“ atmosféru.
„Nejlepší jsem byla ve skrývání jakýchkoli citů a pocitů“
„Ze své zkušenosti dítěte bez postižení v rodině, kde má sestra byla těžce postižená, jsem vyrostla v přesvědčení, že musím a mám být “dokonalá„. Měla jsem se chovat vždycky dobře a nosit domů dobré známky. Pro ic nebyla omluva. Musela jsem si snadno hledat kamarády, neobtěžovat, protože naši byli zcela zaujati sestrou.Měla jsem mraky kroužků a aktivit a musela ve všech vynikat, aby se mnou nebyla práce navíc. Měla jsem dělat vše, co je v mých silách, abych nepřidělávala rodičům další stres,“ svěřila se Světu ženy Anežka M. (53 let), která vyrostla jako skleněné dítě v době, kdy tento pojem ještě neexistoval. „Z pohledu mých rodičů vypadalo všechno v pohodě, klidu a vyrovnaně. Proč by měli mít důvod pochybovat o tom, že se mi nedaří úplně dobře? To, co moji rodiče neviděli a jinými slovy, co nedokázali rozpoznat, se mi pak vrátilo. A mimochodem, nedávám jim stoprocentní vinu. Byla jsem OPRAVDU dobrá. Ale nejlepší jsem byla v tom, že jsem dokázala skrývat své emoce a předstírat, že je všechno v pořádku. Pomohly mi až několikaleté terapie...“
Faktory vzniku
Jak už bylo řečeno, skleněné dítě „vzniká“ nejčastěji na základě toho, že je v rodině další, navíc postižené dítě. Na to zdravé tak bohužel nezbývá čas ani chuť se mu dostatečně věnovat tak, jak si zaslouží. Pozornost, kterou by dítě mělo dostávat, se tak automaticky přesměruje k sourozenci, který je potřebuje více. Obvykle je tedy tato pozornost přesměrována na tohoto sourozence se speciálními potřebami. Zvláštní potřeby upřednostňovaného sourozence se mohou v každé rodině lišit. Mohou to být nemoci jako autismus, poruchy duševního zdraví nebo duševní onemocnění. Může se však jednat také o vývojová postižení, tělesná postižení, chronické onemocnění nebo dokonce ADHD. V některých rodinách může za vznikem skleněného dítěte stát závislost, včetně užívání alkoholu, užívání drog, propadání hazardním hrám nebo dokonce trestná činnost.

Dynamika rodiny
Mít v rodině postižené nebo jinak nemocné dítě může výrazně proměnit dynamiku rodiny. Od „zdravých dětí“ se pak poměrně automaticky očekává, že se budou nejen starat o své vlastní potřeby bez další podpory, ale také pomáhat s péči o svého sourozence. Nikdo přitom nehledí na to, že se skleněné děti často vyrovnávají s obtížnou psychickou situací, která je může celoživotně poznamenat. Skleněné děti bývají často osamocené, v některých případech mohou být dokonce zanedbané. Tento fakt může ovlivnit, v jakou osobnost vyrostou a jakými lidmi se v dospělosti nakonec stanou, jak říkají studie.
„Na dítě bez postižení je stejně důležité se zaměřit jako na dítě s postižením. Pokud jste rodičem skleněného dítěte, věnujte mu kvalitní čas o samotě. Pokud jste přítel nebo širší rodina, pozvěte skleněné dítě k sobě domů na večeři, vezměte je do kina, zeptejte se ho, jak se má, odvezte ho do poradny, buďte jeho přítelem. I to nejmenší gesto může pro tyto děti znamenat velký rozdíl. Každý z nás může být pro tyto skleněné děti tím krátkým závanem klidu. Představte si, jaký trvalý pozitivní účinek můžete mít v životě dítěte,“ říká Alison Cundyová, bývalá spolupracovnice pro angažovanost ve společnosti The Arc of Monroe. Její výrok potvrzují i četné studie.
Značné obtíže
Skleněné dítě může fakt, že se mu rodiče nevěnují, velice zasáhnout. V dospělosti může mít takový člověk strach vyjádřit své vlastní potřeby, trpět nedostatečným sebevědomím, potýkat se s psychickými problémy a dospět dříve, než by měl. V některých rodinách se dokonce očekává, že tyto skleněné děti udělají vše, co je potřeba, aby byli jejich rodiče šťastní, a to i na úkor jejich vlastních potřeb, přání nebo blaha. To může způsobit syndrom skleněného dítěte. Stav, kdy se tyto děti snaží být v každém ohledu svého života perfektní a bezproblémové a každému vyjít vstříc. Často se navíc skleněné děti v podstatě stávají dalším rodičem svého bratra nebo sestry za cenu vlastního dětství.
Slyšeli jste někdy po pojmu duhové děti? Jsou to zázračné životy, které s poselstvím duhy souvisí víc, než si myslíte. Jejich narození provází protichůdné emoce
Galerie: Skleněné děti. Kdo jsou a jak s nimi zacházet
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

“Rodiče mi pořád vyčítají krach mého manželství i to, že musím bydlet s nimi,” je naštvaná Vlaďka

“Dům mých rodičů se mění ve skladiště a já nevím, co s tím,” je zoufalá Tereza. Řešení radí psycholog Pavel Pařízek

“Nemám ráda návštěvy u rodičů, neustále mě soudí a porovnávají s okolím,” je smutná Rebeka

“Milá Marcelo, už ti nemůžu pomáhat, mám svou rodinu a svůj život,” píše smutně Markéta

“Po patnácti letech manželství se objevil můj nemanželský syn. Co mám teď dělat?” Pan Dalibor si neví rady s novou životní situací

"Přestěhoval jsem se zpět do dětského pokoje. Moje bývalá mě zničila a rodiče mě znovu postavili na nohy," píše Michal. Po 50 se stará o rodiče a je sám

“Děti čekají, že po nás budou dědit. Máme chuť dát vše charitě,” píše paní Marie. Děti si myslí, že mají zajištěnou budoucnost

„Rozhodovali jsme, zda dát tátu do domova. A rozbilo to rodinu,“ píše smutně paní Justýna. Maminka už péči nezvládala, ale vyčítá si to

“Naše matka potřebuje pomoct, ale bratr vše hází na mě. Peníze od ní ale nikdy neodmítne,” stěžuje si paní Gabriela. O matku se starat nemůže











