
Žijeme v době, ve které bychom na kvalitní a fungující vztahy často potřebovali manuál, aby fungovaly, jak mají. Anebo abychom s jistotou věděli, jak na ně. Bohužel pro nás si v podobných situacích musíme často vystačit sami, protože příručka na spokojený vztah neexistuje. Život nám totiž nedává, co chceme, ale co potřebujeme pro svůj osobní růst.
Život nás neustále vystavuje mnohým úskalím a pokaždé, když jedno překonáme a myslíme, že teď nastane ten tolik očekávaný klid, přijde další zkouška, kterou chtě nechtě musíme zdolat. Poprat se svépomocí se vším, co pro nás život připravil, a nakonec se i sami rozhodnout, jaký bude další směr naší životní cesty. Podobné úskalí řeší i naše čtenářka Aneta (42), která se se svým příběhem rozhodla svěřit Světu ženy.
Láska jako trám
Martina jsem potkala rok zpátky a všechno bylo sluncem zalité. Jestli si dokážete představit romanci z toho nejsladšího amerického filmu, pak v ní jednoznačně musíme hrát my dva. Byli jsme zamilovaní snad po 10 minutách naší první společné konverzace a trvalo to téměř celý rok. Konečně a vlastně vůbec poprvé v životě jsem měla pocit, že jsem opravdu šťastná, a že Martin je tím, s kým chci prožít zbytek svého života. Po půl roce jsme se vzali, a i když mě ostatní zrazovali, že šest měsíců je málo na to, abych si tím byla jistá, když mě požádal o ruku, neváhala jsem ani vteřinu. Svatba byla krásná, plná lásky a nádherných okamžiků. Víc nadšená a naplněná láskou jsem snad být nemohla.
Měla jsem pocit, že mám neskutečné štěstí
Následovalo společné bydlení, protože do svatby jsme se scházeli buď u mě nebo u Martina, podle toho, kam jsme se zrovna chystali a jaké byly naše plány. Pak už bylo zbytečné držet si dva byty a muset se starat o oba naráz. Můj jsme pronajali a já se nastěhovala k Martinovi. Všechno šlo doslova jako po másle. Martin nikdy nebyl typ, který by se okatě díval po jiných ženách a já nejsem žárlivá, takže jsme si rozuměli i v tomto směru. Je pravda, že občas, když jsem se ráno líčila u zrcadla, jsem se na sebe jen tak zadívala a v hlavě mi znělo „Holka, ty máš skutečné štěstí, protože tohle není běžné.“ Jenže víte, jak to v životě chodí. Něco prožíváme a nikdy nevíme, kdy to skončí nebo se stane něco neočekávaného.
Byl to šok!
Jednoho večera jsme šli ven. Nejprve do dobré restaurace, a pak do klubu. Bylo nás asi šest a Renata, moje nejlepší kamarádka, šla také. Dost jsme pili a i když se celý večer vyvíjel hezky, nakonec se stalo něco, co by mě ani v tom nejhorším snu nenapadlo. Přistihla jsem Martina s Renatou, jak se líbají a pochybuji, že to nezašlo nikam dál. V tu chvíli se ten domeček, postavený z těch nejdokonalejších karet, celý sesypal. Podvedl mě....
V maminčině náručí
Utekla jsem z klubu a odjela k mámě. Tam jsem asi týden jen ležela na gauči a dívala se do prázdna. Každý den jsem měla od Martina snad sto nepřijatých hovorů i zpráv o tom, jak moc ho to mrzí, že všichni moc pili a on udělal osudovou chybu. Udělal. Přesně tak. Samozřejmě, že se mnou chce být. Neustále se ohání slovy, že mě miluje a tohle se už nikdy nebude opakovat. Jenže jak tomu mám věřit. Nechová se opilý člověk podle toho, jaká je jeho skutečná podstata? Ranil mě. Nejvíc, jak mohl a vzalo mi to, pokud jde o nás, všechny iluze.
Názor odborníka, sexuální a vztahové terapeutky Tammy Nelsonové, PhD.:
„Nevěra je pro vztah skutečně zásadním zlomem, který se ne vždy podaří překonat. Je nutné nevěrníkovi odpustit, to ale ne vždy znamená chuť ve vztahu pokračovat. Pokud vás někdo podvedl, nesmíte na sebe spěchat. Dejte si tolik času, kolik je potřeba, než učiníte rozhodnutí, co dál. Pokud vás ten, kdo vás podvedl, skutečně miluje, počká a pokud nepočká, pak vás nikdy skutečně nemiloval.“
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

"Zamilovala jsem se do muže o 30 let staršího než já. Rodiče mu nemohou přijít na jméno," píše Renata

"Miluji je oba, ale opustit nedokážu ani jednoho," svěřila nám boj s láskou Ivana

"Zamilovala jsem se do bratra svého přítele. Marka to úplně zničilo," píše nám smutně Lucie

"Rozešla jsem se s mužem, kterého miluji. Důvodem byl strach, že by to konečně mohlo vyjít," napsala paní Simona

“Mám pocit, že mě manžel podvádí, ale syn mi tvrdí, že přeháním,” nechápe Jana

„Matka mě nenávidí, přebrala jsem jí milence. Bojím se, že se to nikdy nezmění," stěžuje si Monika

“Mám poměr se šéfem, ale netuším, co bude dál a bojím se,” je vyděšená Anna

„Manžel tvrdí, že si jen píše s bývalou spolužačkou, ale já mám ale pocit, že je za tím něco víc,“ svěřuje se Iveta

„Těšil jsem se, že budeme v důchodu konečně víc spolu s manželkou, místo toho si připadám zbytečný,“ přiznává Milan









