Poznámky o vzhledu mohou působit jako drobnost, pokud je člověk slyší jednou. Když se ale opakují při každé návštěvě, snadno začnou zasahovat do sebevědomí i vztahu s blízkým člověkem. O to složitější je situace, když okolí očekává, že mladší člověk bude všechno snášet jen kvůli věku toho staršího. Takový je teď svět mladé slečny Elišky.
Eliška (25) má svou babičku ráda a nechce s ní přerušit kontakt. Při každém setkání ale poslouchá hodnocení své postavy, oblečení nebo celkového vzhledu. Když požádala rodinu o podporu, dozvěděla se, že by měla být tolerantnější.
Babička komentuje moje tělo pokaždé, když se vidíme
U mé babičky skoro neexistuje návštěva, při které by nějak nezhodnotila, jak vypadám. Jednou mi řekne, že jsem moc hubená a měla bych víc jíst. O pár měsíců později poznamená, že jsem se nějak spravila a měla bych si dávat pozor. Když nemluví o váze, řeší oblečení a doporučuje mi, že bych měla nosit něco ženštějšího.
Dřív jsem se tomu snažila zasmát nebo změnit téma, protože jsem věděla, že takhle komentuje skoro všechny. Jenže časem mi to začalo vadit víc. Před návštěvou někdy přemýšlím, co si vezmu na sebe, aby měla co nejméně důvodů něco říkat. Pak mě naštve už jen to, že vůbec přizpůsobuju vlastní oblečení tomu, jaké poznámce se chci tentokrát vyhnout.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Mám mlčet a přejít to
Jednou jsem jí proto klidně řekla, že bych byla ráda, kdyby moje tělo a vzhled přestala hodnotit. Babička se urazila a řekla, že mi přece nic špatného neříká a jen to se mnou myslí dobře. Když jsem to později zmínila před rodinou, většina reagovala podobně. Prý ji mám znát, už je stará a nezmění se, takže bych měla být rozumnější a nebrat si všechno osobně. Právě tomu ale nerozumím.
Já po ní nechci, aby změnila celý svůj život nebo názory, jen aby respektovala jednu jednoduchou prosbu. Nechci se s ní hádat ani ji ponižovat, ale také nechci pokaždé mlčet jen proto, že je o několik desítek let starší. Začínám přemýšlet, jestli se při další poznámce prostě zvednout a odejít. Musím podobné komentáře dál snášet jen proto, že je babička starší a moje rodina tvrdí, že už se stejně nezmění?
Ke komentáři na situaci Elišky nás inspiruje terapeutka Marcella Cox
Milá Eliško,
děkuji, že jste popsala situaci, která může zvenčí působit jako pár nevinných poznámek, ale při každé návštěvě už dokáže vytvořit značné napětí. Jestli předem přemýšlíte, co si obléct, abyste se vyhnula hodnocení, je pochopitelné, že vám babiččiny komentáře přestaly připadat jako maličkost. Její věk ani dobrý úmysl přitom nemění to, že vám takové poznámky nejsou příjemné.
Svou prosbu jste už vyslovila jasně, takže ji nemusíte při každé další poznámce znovu dlouze obhajovat. Můžete ji klidně zopakovat jednou větou a pokud bude vaše babička pokračovat, změnit téma, odejít z místnosti nebo návštěvu zkrátit. Nejde o trest ani o snahu babičku převychovat, ale o to, aby vaše hranice nebyla pouze prosbou, kterou ostatní mohou bez následků ignorovat.
To, že se babička možná už nezmění, ještě neznamená, že se vy musíte přizpůsobit všemu, co říká. Můžete ji mít ráda, navštěvovat ji a zároveň odmítnout rozhovory o svém těle a vzhledu. Rodinný klid by neměl vždy vznikat tím, že jeden člověk mlčí a snáší něco, co mu vadí. Přeji vám, aby se vám podařilo svou hranici držet klidně a bez pocitu, že tím děláte něco neuctivého.
