Pomoc od blízkých lidí bývá neocenitelná. Někdy se ale může stát, že se z podpory postupně stane způsob, jak druhý člověk získá vliv nad našimi rozhodnutími.
Veronika (34) měla se svou babičkou vždy krásný vztah. Milovala ji a nikdy nezapomněla na to, kolikrát jí v životě pomohla. Poslední roky ale začala mít pocit, že babička už nechce být jen oporou, ale také člověkem, který určuje, jak má žít.
Babička mi celý život pomáhala
S babičkou Milenou jsme si byly vždy velmi blízké. Když jsem byla mladší, mohla jsem za ní přijít s jakýmkoliv problémem. Pomohla mi po škole, později mi hlídala dceru a já jí za to byla nesmírně vděčná. Postupně jsem ale začala mít pocit, že každá její pomoc s sebou přináší i očekávání, že budu dělat věci podle ní. Komentovala moje rozhodnutí, výchovu dcery i práci.
Nejvíc mě zasáhla věta, kterou mi řekla během jedné hádky: „Po tom všem, co jsem pro tebe udělala, bych čekala, že si necháš poradit.“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že se necítím jako dospělá žena, ale jako dítě, které musí poslouchat. Dlouho jsem mlčela, protože jsem se bála, že budu nevděčná. Vždyť moje babička mi opravdu pomohla. Jenže vděčnost přece neznamená, že se musím vzdát práva rozhodovat o vlastním životě.
Foto: Pexels
Babička to vidí jinak
Nakonec jsem jí řekla, že si vážím všeho, co pro mě udělala, ale potřebuji dělat vlastní chyby a rozhodovat sama za sebe. Babička se urazila a několik dní se mi neozvala. Bylo mi to líto, protože o ni nechci přijít. Zároveň jsem ale poprvé cítila, že jsem udělala něco důležitého pro sebe. Uvědomila jsem si, že i lidé, kteří nás milují, někdy musí přijmout, že už nejsme děti.
Dnes se snažím hledat rovnováhu. Chci si zachovat blízký vztah s babičkou, ale zároveň potřebuji, aby respektovala, že můj život patří mně. Myslíte si, že má člověk právo nastavit hranice i vůči někomu, kdo mu v minulosti velmi pomohl? Nebo bych měla být vděčnější a více přijímat její rady? Co byste na mém místě udělali vy?
Ke komentáři na situaci paní Veroniky nás inspiruje rodinná terapeutka Kimberly Panganiban
Děkuji, paní Veroniko,
že jste sdílela svůj příběh. Je z něj cítit, že si své babičky velmi vážíte a nezpochybňujete všechnu pomoc, kterou vám v životě dala. Zároveň ale popisujete důležitý problém – pomoc a láska by neměly znamenat, že druhý člověk ztrácí právo rozhodovat sám za sebe.
Ve vašem vztahu se pravděpodobně střetávají dvě potřeby: babiččina potřeba cítit, že její zkušenosti mají hodnotu, a vaše potřeba být vnímána jako dospělá žena. Zkuste jí vysvětlit, že její rady slyšíte a vážíte si jich, ale že konečná rozhodnutí o vašem životě, výchově a práci musí zůstat na vás. Hranice nejsou projevem nevděku, ale způsobem, jak udržet vztah zdravý.
Paní Veroniko, není nutné si vybírat mezi láskou k babičce a respektem k sobě. Můžete být vděčná za to, co pro vás udělala, a zároveň si stát za svou vlastní cestou. Dejte jí čas přijmout, že už nejste dítě, které potřebuje vedení, ale dospělá žena, se kterou může mít rovnocenný vztah. Přeji vám, aby se mezi vámi podařilo znovu najít blízkost založenou na respektu a vzájemném pochopení.
