Rozvod nezasahuje jen dva partnery, ale často i širší rodinu. Rodiče mohou mít na konec manželství dospělého dítěte vlastní názor a někdy se snaží vztah zachránit i proti jeho vůli. Problém nastává ve chvíli, kdy jejich pomoc začne překračovat hranice soukromí. Paní Dana má pocit, že její rodiče straní jejímu exmanželovi.
Dana (44) se po dvaceti letech rozhodla ukončit manželství, ve kterém už dlouho nebyla spokojená. Místo podpory od matky ale poslouchá, že dělá chybu. Ještě horší pro ni je, že matka zůstává v pravidelném kontaktu s jejím bývalým mužem.
Máma stojí při mém bývalém manželovi
Rozhodnutí odejít jsem neudělala ze dne na den. Dlouho jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že se naše manželství ještě může změnit, ale nakonec jsem pochopila, že už v něm nechci pokračovat. Čekala jsem, že máma bude mít obavy, jenže její reakce mě překvapila. Začala mi vysvětlovat, že v každém vztahu jsou problémy a že po dvaceti letech se přece rodina jen tak neopouští.
Několikrát mi řekla, že ve čtyřiačtyřiceti už možná nikoho lepšího nenajdu a jednou budu litovat, že jsem nezůstala. Zkoušela jsem jí vysvětlit, že neodcházím proto, abych si okamžitě našla jiného muže. Chci hlavně přestat žít způsobem, ve kterém jsem dlouho nebyla šťastná. Ona ale pořád mluví, jako bych jen procházela krizí a potřebovala dostat rozum.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Mámě raději nic neříkám
Největší problém vznikl, když jsem zjistila, že máma mému bývalému manželovi pravidelně telefonuje. Nešlo jen o zdvořilý kontakt po letech v rodině. Říkala mu, kde jsem byla, co plánuju a dokonce i věci, které jsem jí řekla mezi čtyřma očima. Když jsem se proti tomu ohradila, tvrdila, že se jen snaží, abychom se k sobě vrátili, protože nechce přihlížet tomu, jak ničím rodinu.
Od té doby jí raději skoro nic osobního neříkám. Vadí mi to, protože jsme spolu dřív mluvily otevřeně, ale už nevím, co zůstane mezi námi. Nechci po ní, aby mého bývalého nenáviděla nebo s ním nikdy nepromluvila. Potřebuji ale, aby pochopila, že můj rozvod není její rozhodnutí a že informace o mém životě nemůže používat k tomu, aby nás dávala znovu dohromady. Jak mám matce nastavit hranice, když je přesvědčená, že jejich překračováním ve skutečnosti zachraňuje naši rodinu?
Ke komentáři na situaci paní Dany nás inspiruje klinická psycholožka Arlin Cuncic
Milá Dano,
děkuji za důvěru, se kterou jste popsala situaci, v níž vedle náročného rozvodu řešíte ještě tlak od člověka, od kterého byste nejspíš čekala spíš oporu. Vaše máma může být přesvědčená, že chrání rodinu a že jedná ve vašem zájmu, tím se ale nemění skutečnost, že předává bývalému manželovi informace, které jste jí svěřila soukromě. Je pochopitelné, že jste kvůli tomu začala přemýšlet, co jí vůbec ještě můžete bezpečně říct.
Hranici bych proto nastavila velmi konkrétně a bez dalšího přesvědčování o správnosti vašeho rozvodu. Můžete jí říct, že respektujete její právo mít na vaše rozhodnutí vlastní názor, ale informace o vašem soukromí nesmí bez vašeho souhlasu předávat bývalému manželovi. Pokud v tom bude pokračovat, je naprosto pochopitelné, že jí budete sdělovat méně – ne jako trest, ale jako důsledek toho, že mezi vámi momentálně není potřebná důvěra.
Nemusíte dosáhnout toho, aby máma váš rozvod schválila nebo mu úplně porozuměla. Potřebujete ale, aby přijala, že po dvaceti letech manželství jste to vy, kdo rozhoduje, zda v něm bude pokračovat, a že ona tuto volbu nemůže napravovat za vašimi zády. Možná bude nějakou dobu protestovat nebo mít pocit, že jí berete možnost „pomáhat“, ale právě důslednost může postupně ukázat, že tahle hranice není předmětem dalšího vyjednávání. Přeji vám, aby se vám podařilo znovu získat pocit, že svůj další život můžete stavět podle sebe, aniž byste přitom musela bojovat ještě o právo na vlastní rozhodnutí.
