Foto: Magnific
Po rozvodu nebo ztrátě dlouholetého vztahu si mnoho lidí přeje ještě jednou zažít blízkost, lásku a pocit, že na život nejsou sami. Pro jejich dospělé děti ale nový partner rodiče nemusí být vždy snadno přijatelný. Někdy mají pocit, že rodič zapomněl na minulost, zradil rodinu nebo že by měl svou pozornost věnovat hlavně jim a vnoučatům. A to si myslí i dospělá dcera paní Aleny.
Alena (55) si myslela, že po rozvodu, který ji po třiceti letech manželství zlomil, už nikdy nikoho nepotká. Když ale přišel nový vztah, poprvé po dlouhé době měla pocit, že je zase šťastná. Jenže její dcera to vidí úplně jinak.
Dcera nechápe, že jsem se po rozvodu znovu zamilovala
S bývalým manželem jsme se nerozvedli kvůli jedné velké hádce nebo nevěře. Spíš jsme se během let pomalu vzdálili. Děti odešly z domu, každý jsme si žili svůj život a najednou jsme zjistili, že vedle sebe jen existujeme.
Rozvod byl těžký. Nejen kvůli mně, ale hlavně kvůli dětem. Dcera ho nesla velmi špatně. Přestože už byla dospělá a měla vlastní rodinu, měla pocit, že jsme jí vzali jistotu, kterou celý život znala. Snažila jsem se jí vysvětlit, že někdy dva lidé zůstanou spolu příliš dlouho jen ze zvyku a strachu. Trvalo dlouho, než jsme si k sobě zase našly cestu. Myslela jsem, že to nejhorší máme za sebou.
Dcera zásadně nesouhlasí
Pak jsem poznala Pavla. Nebyla to žádná bouřlivá láska jako z filmu. Měli jsme podobný humor, rádi jsme chodili na výlety a po dlouhé době jsem se zase těšila na obyčejné dny. Když jsem to řekla dceři, čekala jsem překvapení nebo možná obavy. Nečekala jsem ale, že se na mě podívá a řekne: „Tak rychle jsi zapomněla na tátu?“
Od té doby mám pocit, že Pavel v jejích očích není člověk, kterého mám ráda, ale někdo, kdo do naší rodiny nepatří. Nechce ho poznat, nechce, abychom spolu byli na rodinných oslavách, a několikrát mi řekla, že kvůli němu zanedbávám vnoučata.
Dcera nechce, abych byla šťastná
To mě bolí nejvíc. Protože celý život jsem se snažila být dobrou mámou. Když potřebovala pomoc, byla jsem tu pro ni. Když se narodily děti, pomáhala jsem, jak jen to šlo. Nikdy jsem si nemyslela, že jednou uslyším, že jsem sobecká jen proto, že nechci být sama.
Dcera mi řekla, že po rozvodu měla pocit, že přišla o rodinu. Chápu, že pro ni bylo těžké vidět rodiče od sebe. Někdy mám pocit, že kdybych zůstala sama a smutná, byla by se mnou spokojenější. Jako by moje radost znamenala, že jsem někomu ublížila. Nechci, aby dcera zapomněla na svého otce nebo aby Pavla okamžitě přijala jako součást rodiny. Jen bych chtěla, aby pochopila, že být matkou neznamená přestat být ženou. Mám právo začít znovu? Nebo musím přijmout, že některé životní změny budou moje děti vždy vnímat jako zradu?
Ke komentáři na situaci paní Aleny nás inspirují psychoterapeuti Carol R. Hughes a Bruce R. Fredenburg
Děkuji vám, paní Aleno,
že jste se podělila o svůj příběh a popsala tak citlivou část svého života. Z toho, co píšete, je patrné, že stojíte mezi dvěma silnými potřebami – touhou být milovaná a žít naplněný život a zároveň bolestí své dcery, která rozvod rodičů stále prožívá jako ztrátu původní rodiny. Pro dospělé děti bývá rozchod rodičů někdy těžký i po letech, protože v něm mohou vidět konec bezpečí a známého světa, ve kterém vyrůstaly. Její odmítání Pavla tak nemusí být jen odmítnutím jeho samotného, ale spíše výrazem nevyřešeného smutku a obav, že něco z minulosti bylo nahrazeno.
Důležité je nesnažit se dceru přesvědčit, aby vašeho partnera okamžitě přijala nebo aby byla z vašeho nového života nadšená. Dejte jí prostor říct, co ji skutečně bolí, a zkuste její pocity nejprve přijmout, aniž byste se hned obhajovala. Zároveň ale potřebujete laskavě a pevně nastavit hranici, že vaše štěstí není útokem na ni ani na jejího otce. Můžete jí ukázat, že na společnou minulost nezapomínáte, že si vážíte rodiny, kterou jste vytvořili, a zároveň že máte právo vytvořit si nový vztah. Pomoci může i to, když budete s dcerou udržovat váš vlastní čas spolu, nezávisle na Pavlovi, aby cítila, že o vás jako o matku nepřišla.
Paní Aleno, být matkou neznamená vzdát se své ženskosti, potřeb ani práva na blízkost a radost. Je možné milovat své děti a zároveň chtít žít svůj vlastní život. Přijetí nové reality může být pro vaši dceru pomalý proces, který nelze vynutit, ale můžete mu pomoci trpělivostí, otevřeností a respektem k jejím pocitům. Přeji vám, abyste našla rovnováhu mezi láskou k dceři a láskou k sobě samotné, protože i vaše spokojenost má v rodině své důležité místo.
Jak má paní Alena dceři vysvětlit, že i ona má právo na svůj život? Chce být po rozvodu také šťastná, ale dcera má jiný názor. Přečtěte si také příběh Radky, která se chce o maminku postaral, ale její máma to nechce.
Zdroj: psychologytoday.com, příběh poslala Alena G.
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
„Táta odešel do důchodu a každý den nám stojí přede dveřmi. Bojím se mu říct, že už je toho na mě moc,“ svěřuje se Simona
„Tchyně se přestěhovala o dvě ulice dál, nejdřív jsem měla radost, dnes zamykám i přes den,“ svěřuje se Šárka
Ani do zvonu, ani upnuté a už vůbec ne balony. Letošním trendem jsou úplně jiné džíny, ideální pro ženy 50 plus
Doporučujeme
„Táta mi řekl, že dům daruje sousedce, prý si ho zaslouží víc než vlastní děti,“ svěřuje se Karolína
„Tchyně má klíče od bytu, ale moje máma je mít nemůže, nechápu to,” je rozhozená Greta. Radí psycholog Pavel Pařízek
„Maminka mi řekla, že nechce, abych se o ni jednou starala, prý mi nechce vzít život,“ svěřuje se Radka
„Dcera mi oznámila, že se nechce vdávat ani mít děti a manžel to dodnes nepřijal,“ svěřuje se Bohumila
„Dcera se rozhodla odstěhovat do zahraničí. Mám pocit, že ztrácím kus rodiny,“ přiznává Radka
„Syn už nechce jezdit na naše nedělní obědy, tvrdí, že rodina se neměří počtem návštěv,“ trápí Lenku
„Dcera odmítla stabilní a dobře placenou práci, tvrdí, že svoboda je pro ni důležitější než jistota,“ nechápe Alena
„Myslela jsem si, že si se snachou rozumíme, ale pak jsem zjistila, co o mně říká za mými zády,“ je smutná Marcela
„Myslela jsem si, že jsme si se sestrou konečně našly cestu k sobě, ale ona si naše hovory upravuje podle sebe,“ je smutná Petra
„Tchyně mě nemá ráda, tvrdí, že manžel si najde lepší ženu, než jsem já,” popisuje Silvie. Co dělat, radí psycholog Pavel Pařízek
