„Maminka pořád otevírá dveře cizím lidem, už několikrát naletěla podomním prodejcům, ale stále tvrdí, že přece pozná, komu může věřit,“ svěřuje se Simona
Mnoho dospělých dětí má obavy o své stárnoucí rodiče. Nejde jen o jejich zdraví, ale také o to, že se mohou stát snadným terčem podvodníků. Zatímco děti chtějí své rodiče chránit, senioři často odmítají připustit, že by je někdo mohl oklamat.
Přesně takovou situaci dnes řeší Simona (45). Její maminka celý život věřila lidem a byla zvyklá každému pomoci. Právě její důvěřivost ale dnes dceři nahání strach. Má pocit, že je jen otázkou času, kdy někdo její maminku připraví o peníze.
Maminka stále věří prvnímu dojmu. Cizí lidi proto pouští domů
Mamince je sedmasedmdesát let a bydlí sama. Je společenská, ráda si povídá a nikdy nebyla tím typem člověka, který by se někomu otočil zády. Jenže poslední dobou mám nepříjemný pocit, že právě to se jí může vymstít. Před rokem si objednala předražené hrnce od podomního prodejce. O pár měsíců později pustila domů muže, který se vydával za kontrolora energií. Naštěstí jí nic neukradl. Přesto jsem jí několikrát vysvětlovala, že nemá otevírat dveře lidem, které nezná.
Vždycky přikývne. A za pár týdnů udělá to samé znovu. Nedávno mi její sousedka volala, že maminka sedí v kuchyni s cizím mužem. Prý prodával masážní přístroje. Okamžitě jsem tam jela. Naštěstí jsem přijela dřív, než něco podepsala. Když jsem se jí ptala, proč ho pustila dovnitř, jen pokrčila rameny. Řekla, že vypadal slušně a že nechtěla být nezdvořilá. Právě tahle věta mě vyděsila nejvíc. Maminka je přesvědčená, že člověka pozná podle prvního dojmu.
Foto: Zuzana Žáková/ChatGPT pro Svět ženy
Pozná dobrého člověka
Jenže dnešní podvodníci přesně na to spoléhají. Přemýšlela jsem, že jí nechám namontovat videotelefon nebo bezpečnostní řetízek. Dokonce jsem uvažovala, že jí na dveře nalepím cedulku, aby nikomu neotvírala. Jenže moje maminka všechno odmítá. Říká, že nechce žít ve strachu a dělat z každého člověka zloděje. Možná má pravdu. Jenže já se bojím, že jednou nebude nejhorší to, že přijde o peníze.
Bojím se, aby jí někdo neublížil. Nevím, jestli mám její rozhodnutí respektovat, nebo jestli bych měla být důslednější, i kdyby se na mě zlobila. Myslíte si, že bych měla maminku dál přesvědčovat, aby byla opatrnější, nebo už přeháním? Jak byste řešili situaci, kdy se stárnoucí rodič stále chová důvěřivě, přestože už několikrát naletěl cizím lidem?
Ke komentáři na situaci paní Simony nás inspiruje psychiatrička Karen Reimers z webu Psychology Today
Paní Simono,
děkuji, že jste tak otevřeně popsala obavy, které o maminku máte. Z toho, co píšete, není problém v její laskavosti nebo společenskosti, ale v tom, že opakovaně podceňuje riziko a spoléhá na svůj odhad cizích lidí. Vaše obava proto není přehnaná – zvlášť když už několikrát pustila neznámého člověka domů, nebo byla blízko nevýhodnému nákupu.
Zkuste se svou maminkou nemluvit obecně o tom, že „nesmí věřit lidem“, protože to může vnímat jako útok na svou samostatnost. Mnohem účinnější může být domluvit si několik jednoduchých pravidel: cizího člověka nepouštět za dveře, nic nepodepisovat bez rozmyšlení a při nečekané nabídce nejdřív zavolat vám, nebo někomu blízkému. Videotelefon či bezpečnostní řetízek jí můžete představit nikoli jako ochranu „protože už je stará“, ale jako běžné bezpečnostní opatření, které jí umožní dál žít samostatně.
Pokud se podobné situace opakují navzdory vašim rozhovorům, bylo by dobré všímat si také toho, zda se nemění její paměť, úsudek nebo schopnost vyhodnocovat riziko, a případně to citlivě probrat s lékařem. Paní Simono, cílem není mamince vzít důvěru v lidi ani rozhodování o vlastním životě, ale pomoci jí zachovat obojí bezpečněji. Vaše starost je v této situaci projevem péče, jen bude důležité spojit ji s respektem k její důstojnosti a samostatnosti.
