Ve dne ošetřovala raněné, v noci plánovala útěky přes hranice tří zemí a horské hřebeny Pyrenejí. Belgická zdravotní sestra Andrée de Jongh vybudovala a osobně vedla jednu z nejrozsáhlejších únikových sítí druhé světové války. Přes desítky konspiračních bytů dostala do bezpečí stovky spojeneckých letců a vojáků. Když ji nakonec dopadlo gestapo, řekla vyšetřovatelům čistou pravdu.
Andrée de Jongh přišla na svět 30. listopadu 1916 v bruselské čtvrti Schaerbeek, v době, kdy Belgii svírala německá okupace z první světové války. Rok před jejím narozením popravili Němci britskou ošetřovatelku Edith Cavellovou, která pomáhala spojeneckým vojákům utíkat z Belgie do neutrálního Nizozemska. Příběh statečné sestry mladou Andrée později natolik zaujal, že si ho vzala za vzor.
Když Německo v květnu 1940 znovu obsadilo Belgii, pracovala de Jongh jako komerční výtvarnice. Po kapitulaci země práci ze dne na den opustila, přestěhovala se do Bruselu a stala se zdravotní sestrou Červeného kříže. Starala se o zajaté a raněné spojenecké vojáky, pomáhala jim posílat domů dopisy a postupně si u nich získávala důvěru.
Právě tady, mezi nemocničními lůžky, se zrodil nápad, který ji nakonec přivedl do čela jedné z nejodvážnějších odbojových organizací v okupované Evropě. Spolubojovníci z odboje jí přezdívali Malý hurikán, protože si dokázala poradit s jakoukoli překážkou na cestě k cíli. Říkalo se jí také Dédée, tedy něco jako „maminka“.
Neúspěšný začátek, druhý pokus
Kolem Bruselu brzy vznikla síť bezpečných domů, kde se sestřelení letci a uprchlí vojáci mohli na čas ukrýt, než se vydali na tajnou trasu přes Francii a Pyreneje do Španělska. První skupinu jedenácti mužů poslala de Jongh pěšky přes hory. Ve Španělsku je ale zatkli a do Anglie se dostali jen dva z nich. Mladá žena se plánu nevzdala a v srpnu 1941 dovedla další skupinu, skotského důstojníka Jamese Cromara a dva belgické vojáky, osobně až na britský konzulát v Bilbau. Tahle cesta se vydařila a stala se zlomovým bodem celé operace.
Britská rozvědka byla zpočátku nedůvěřivá, mladou Belgičanku dlouho podezírala, že může být německou agentkou. Následující úspěchy sítě, která dostala krycí jméno Comet Line (francouzsky Réseau Comète), ale pochybnosti rozptýlily, a organizace nakonec získala finanční i logistickou podporu od britské tajné služby. Jedna jediná pašerácká akce totiž stála v přepočtu na dnešní hodnotu přes 2000 dolarů a peníze musela odněkud čerpat.
Za tři roky existence pomohla Comet Line na svobodu zhruba osmi stům lidí, na jejím chodu se přitom ze 75 až 80 procent podílely ženy. Hlavní trasa vedla z Bruselu či francouzského Lille přes Paříž, Bordeaux a Bayonne přes Pyreneje do San Sebastiánu, další pokračovaly do Madridu a Gibraltaru.
Zatčení na hranici
Síť postupně slábla pod tlakem zatýkání a udání. K zatčení došlo 15. ledna 1943: německé komando toho dne zadrželo de Jongh a další tři lidi v domě na jihu Francie, během její 33. cesty do Španělska. Následovaly výslechy. Devatenáctkrát ji vyslýchala Abwehr, dvakrát přímo gestapo. De Jongh přiznala, že síť vede sama, jenže jí nevěřili. Představa, že za tak rozsáhlou organizací stojí drobná mladá žena, se vyšetřovatelům zdála nemožná. Než si uvědomili, že mluvila pravdu, ztratila se jim mezi ostatními vězeňkyněmi. Zatčen a v červnu 1943 popraven byl i její otec Frédéric, který síti roky pomáhal.
V táboře Ravensbrück ji zachránila nemoc a vyčerpání, gestapo, které ji chtělo znovu vypátrat, ji v davu vyhublých vězeňkyň už nedokázalo rozeznat. Tábor osvobodila 30. dubna 1945 postupující Rudá armáda. Po válce se vrátila k ošetřovatelství, tentokrát v leprosáriích v Belgickém Kongu a po jeho osamostatnění v Etiopii. Za odbojovou činnost obdržela americkou Medaili svobody, britskou Medaili Jiřího a hodnost rytířky francouzského Řádu čestné legie, belgický král ji navíc jmenoval hraběnkou. Zemřela v Bruselu 13. října 2007 ve věku devadesáti let.
