Krásná Ruth Hildner: Železnou tyč nepustila z ruky, na pochodu smrti pohřbila ženy zaživa. Ve 27 letech ji pověsili

Ruth Elfriede Hildner, jedna z méně známých, ale o to krutějších dozorkyň nacistických koncentračních táborů, se narodila 1. listopadu 1919 v Norimberku v Německu. Nechala nesmazatelnou stopu v historii především kvůli mimořádné brutalitě, kterou projevovala při zacházení s vězeňkyněmi, a kvůli účasti na zločinech během pochodů smrti na konci druhé světové války. Ačkoli nebyla součástí nacistické elity ani nepatřila mezi vysoce postavené důstojnice SS, krutě ovlivnila životy mnoha nevinných lidí.

Krutá svobodná matka

Ruth Hildner vyrůstala v období hospodářské krize a po první světové válce v prostředí, kde sílila nacistická ideologie. Byla vychovávána v Německu, které se po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 postupně měnilo v totalitní stát. Ruth Hildner nebyla nijak zvlášť vzdělaná, pracovala v běžných profesích a vedla nenápadný život. Upozorňovala na sebe pouze pohlednou tváří.

Byla svobodná matka, měla nemanželského syna, jehož otec byl neznámý. Aby si Ruth mohla jít za svým cílem, svěřila nakonec dítě do péče své matky. Není jisté, zda se k rozhodnutí stát se dozorkyní koncentračního tábora dostala z přesvědčení, z ideologické oddanosti, nebo kvůli ekonomické jistotě, kterou služba v SS nabízela. Faktem je, že se k této práci přihlásila dobrovolně.

Mohlo by se vám líbit

Působila v Osvětimi i v Bergen-Belsenu: Šílená dozorkyně Elisabeth Volkenrath se vyžívala v alkoholu a ubližování. Vězenkyně z ní měly hrůzu

Výcvik v Ravensbrücku

V červenci roku 1944, v době, kdy už se válka začínala obracet proti Německu, vstoupila Ruth do výcvikového programu pro ženské dozorkyně v koncentračním táboře Ravensbrück. Tento tábor, určený výhradně pro ženy, byl centrem, kde se nové dozorkyně školily nejen ve správě vězeňkyň, ale i v bezcitnosti a disciplíně, kterou systém SS vyžadoval. Zdejší prostředí systematicky potlačovalo jakékoli projevy empatie a z lidí dělalo nástroje nacistického násilí. Po ukončení výcviku byla Ruth Hildner převelena do několika pobočných táborů, mimo jiné do Hennigsdorfu, Haselhorstu, Dachau a nakonec do tábora Helmbrechts, který byl pobočkou koncentračního tábora Flossenbürg.

Právě v Helmbrechtsu se Hildner stala nechvalně známou pro svou brutalitu. Svědectví přeživších po válce odhalila, že se často chovala mimořádně krutě i vůči těm, kdo již byli fyzicky zničení nebo těžce nemocní. Byla to doba, kdy se vězeňkyně ocitly v nelidských podmínkách, v hladu, zimě a vyčerpání. Hildner nejenže bez milosti trestala sebemenší prohřešky, ale mnohdy ženy bila, mučila nebo ponižovala z čiré zlosti či sadismu. Jejími oblíbenými mučícími nástroji byly železná tyč a gumový obušek, kterými vězenkyně dokázala zbít do bezvědomí.

Mohlo by se vám líbit

Kobyla z Majdanku Hermine Braunsteiner: Sadistická dozorkyně dokázala ukopat ženy k smrti. Byla první nacistkou vydanou z USA

Nejodpornější činy na pochodech smrti

Na jaře roku 1945, když se blížil konec války a spojenecká vojska postupovala na německé území, se nacisté rozhodli evakuovat vězně z táborů před příchodem osvoboditelů. Tisíce žen byly vyhnány na takzvané pochody smrti, což byly nekonečné trasy pěšího přesunu, během nichž velká spousta z nich zemřela vyčerpáním, hladem nebo byla zastřelena. Ruth Hildner byla součástí dozoru nad jedním z těchto pochodů, který vedl z Helmbrechtsu přes území dnešního Německa a Česka až k šumavské Kvildě. Právě zde došlo k nejodpornějším činům, které jsou s jejím jménem spojeny.

Podle svědectví přeživších se Hildner účastnila vraždění žen, které už nemohly jít dál. Ty, které padly vyčerpáním, byly často na jejím příkaz pohřbívány zaživa nebo zastřeleny na místě. Existují i zprávy o dvou ženách, které byly ještě živé, když Hildner nařídila, aby byly zahrabány do jámy. Tyto brutální scény dokládají nejen nelidskost systému, ale i osobní podíl Hildner na vraždách a týrání bezbranných lidí.

Mohlo by se vám líbit

Půvabná osvětimská hyena Irma Grese, jedna z nejkrutějších dozorkyň koncentračního tábora. Vztek si vybíjela na krásných vězeňkyních

Snaha o útěk

Po skončení války se Ruth Hildner pokusila zmizet. Ukryla se mezi uprchlíky a snažila se vyhnout spravedlnosti, jak to tehdy udělala řada bývalých dozorkyň. Ještě na konci května 1945 byla rozpoznána, zajata a odvedena do internačního tábora v jejím rodném Bavorsku, kde strávila necelé dva roky. Následovalo její předání mimořádnému lidovému soudu v Písku. Proces proběhl 2. května 1947 a vzhledem k jasným důkazům i množství svědectví trval jen krátce.

Během soudu byla Hildner obviněna z válečných zločinů, konkrétně z účasti na vraždách a týrání vězeňkyň během pochodu smrti. Svědkyně, které přežily, vypovídaly o jejím sadismu a o případech, kdy osobně rozhodovala o životě a smrti vězňů. Sama Hildner se během výslechu pokoušela některé činy popřít nebo omlouvat tím, že jednala na příkaz nadřízených, nicméně soud její obhajobu odmítl. Téhož dne, 2. května 1947, byla Ruth Elfriede Hildner odsouzena k trestu smrti a rozsudek byl vykonán ještě tentýž den oběšením. Bylo jí teprve sedmadvacet let.

Zajímají vás nacistické ženy? Přečtěte si, popravě které dozorkyně lidé tleskali.

Galerie: Podívejte se, jak to vypadalo v koncentračních táborech během druhé světové války:

21 fotek 22 fotek