136. výročí narození Adolfa Hitlera: Bezcitný diktátor žil na ulici a skončil ve vězení. Vůdce Třetí říše vyvraždil 6 milionů Židů, přitom chtěl jen malovat

Adolf Hitler se narodil 20. dubna 1889 v rakouském Braunau am Inn. Jeho otec Alois byl přísný celní úředník, který očekával, že syn půjde v jeho šlépějích. Adolf však toužil stát se umělcem, což vedlo k častým konfliktům mezi nimi. Po otcově smrti v roce 1903 se jeho školní výkony zhoršily a v roce 1905 školu opustil bez maturity a bez jasného plánu na budoucnost. V letech 1907 a 1908 se dvakrát neúspěšně pokusil o přijetí na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Následně žil v chudobě, přespával v útulcích a živil se malováním pohlednic. Během pobytu ve Vídni se setkal s antisemitismem a nacionalistickými ideologiemi, které později ovlivnily jeho politické názory.

Pokus o převrat a Hitlerova cesta k moci

V roce 1913 se přestěhoval do Mnichova a po vypuknutí první světové války vstoupil do německé armády. Během války byl dvakrát vyznamenán za statečnost. Po porážce Německa a podpisu Versailleské smlouvy cítil hluboké ponížení a hledal viníky, což ho přivedlo k antisemitismu a nacionalismu.​ V roce 1919 se připojil k Německé dělnické straně, která se později přejmenovala na Národně socialistickou německou dělnickou stranu (NSDAP). Díky svým řečnickým schopnostem rychle stoupal v hierarchii a v roce 1921 se stal jejím vůdcem.

V listopadu 1923 se Hitler pokusil o státní převrat v Mnichově, známý jako pivní puč. Puč selhal a Hitler byl odsouzen k pěti letům vězení, z nichž si odpykal devět měsíců. Během pobytu ve vězení napsal knihu Mein Kampf, kde představil své ideologické názory, včetně antisemitismu a potřeby získání "životního prostoru" pro Němce. Po propuštění se rozhodl získat moc legální cestou. Využil hospodářské krize a nespokojenosti obyvatelstva k posílení podpory NSDAP. V roce 1932 se strana stala nejsilnější v parlamentu a 30. ledna 1933 byl Hitler jmenován říšským kancléřem.

Druhá světová válka

Po jmenování kancléřem rychle upevnil svou moc. Po požáru Říšského sněmu v únoru 1933 prosadil Zmocňovací zákon, který mu umožnil vládnout bez parlamentu. Následovala likvidace opozice, zákaz ostatních politických stran a vytvoření totalitního státu. Hitler zavedl rasové zákony, které diskriminovaly Židy a další menšiny. V roce 1938 došlo k pogromu známému jako Křišťálová noc, během něhož byly zničeny židovské obchody, synagogy a mnoho Židů bylo zatčeno a uvrženo do židovských ghett, kde museli žít v nelidských podmínkách.

V roce 1939 napadl Polsko, čímž rozpoutal druhou světovou válku. Během války nacisté systematicky vyvražďovali Židy, Romy, homosexuály, politické odpůrce a další skupiny. Celkem bylo zavražděno přibližně šest milionů Židů a miliony dalších. Hitlerova agresivní expanzivní politika vedla k okupaci velké části Evropy. Jeho rozhodnutí a vojenské strategie měly katastrofální důsledky pro celý svět. Adolf Hitler nebyl jen diktátorem a válečným agresorem, byl organizátorem jedné z největších a nejorganizovanějších genocid v moderních dějinách. Jeho posedlost rasovou čistotou, víra v nadřazenost árijské rasy a hluboce zakořeněný antisemitismus vedly k hrůzným činům, které dodnes otřásají svědomím lidstva.

Hrůzy holocaustu

Nejtemnější kapitolou jeho vlády byl bezpochyby holocaust, systematické vyvražďování evropských Židů. Již v roce 1935 přijal nacistický režim tzv. Norimberské zákony, které Židům odebraly občanská práva, zakazovaly sňatky s Němci a degradovaly je na podlidi. To byl první krok na cestě k masovému vyhlazování. Po vypuknutí války se režim přestal skrývat. V roce 1941 Hitler schválil plán známý jako „konečné řešení židovské otázky“, plán fyzické likvidace všech Židů na území ovládaném Němci. Vznikly koncentrační a vyhlazovací tábory, mezi nejznámější patří Osvětim, Treblinka, Sobibór či Majdanek, kde byly miliony lidí systematicky vražděny v plynových komorách, popravami, týráním, hladem, nemocemi, nebo nelidskými experimenty.

Celkově přišlo během holocaustu o život přibližně šest milionů Židů, ale nacistická nenávist se netýkala jen Židů. Hitlerův režim rovněž pronásledoval a vraždil Romy, osoby s postižením, homosexuály, politické odpůrce, svědky Jehovovy, Slovany (zejména Poláky a Rusy) a další skupiny, které byly označeny za „nepřátele říše“ nebo „nežádoucí“.

Hrůznou kapitolou jsou i lékařské experimenty, které probíhaly pod vedením nacistických lékařů jako byl Josef Mengele v Osvětimi. Vězni byli zneužíváni k pokusům bez jakékoli anestezie – například sterilizace, pokusy se siamskými dvojčaty, testování mrazivých podmínek, nebo injekce s jedy. Tyto zločiny byly nejen nehumánní, ale postrádaly i jakoukoli vědeckou hodnotu. Hitler navíc osobně nařídil program T4, v jehož rámci bylo mezi lety 1939–1941 zavražděno na 70 000 lidí s mentálním nebo tělesným postižením.

Manželství s Německem

Hitler pečlivě skrýval svůj osobní život před veřejností. Jeho vztah s Evou Braunovou byl tajemstvím, protože věřil, že by veřejnost nepřijala, kdyby měl partnerku. Tvrdil, že je "ženatý s Německem", což mělo sloužit jeho kultu osobnosti. S Evou Braunovou se oženil až 29. dubna 1945, v podzemním bunkru v Berlíně, jen den před jejich společnou sebevraždou.

Navzdory jeho veřejné image nekompromisního vůdce, byl v soukromí náladový, výbušný a často se uzavíral do sebe. Byl vegetarián, vyhýbal se alkoholu, ale trpěl řadou zdravotních potíží včetně problémů s trávením a údajně i Parkinsonovou chorobou. Pracoval posedle, ale chaoticky, sám sebe viděl jako vyvoleného, který má změnit běh dějin. Jeho jednání bylo často iracionální a obklopoval se lidmi, kteří mu nikdy neodporovali.

Na konci války, když už bylo jasné, že Třetí říše se hroutí, se Hitler stáhl do bunkru pod říšským kancléřstvím. Sovětská armáda se rychle blížila k Berlínu. Hitler odmítal realitu porážky a ve svých posledních dnech rozdával nesplnitelné rozkazy. Dne 30. dubna 1945 spáchal spolu s Evou Braunovou sebevraždu, on střelnou zbraní, ona pomocí kyanidu. Jejich těla byla následně spálena podle Hitlerova přání. Po jeho smrti Německo kapitulovalo. Svět si začal plně uvědomovat rozsah zvěrstev, kterých se nacistický režim dopustil. V následných norimberských procesech byli souzeni představitelé režimu, ale hlavní viník už spravedlnosti unikl, alespoň té lidské.

Orientujete se v problematice druhé světové války a holocaustu? Otestujte se v našem kvízu.