Hitlerův oblíbenec Arthur Seyss-Inquart: Jeden z nejhorších nacistů měl kořeny na Vysočině, česky se učit nechtěl

Arthur Seyss-Inquart se narodil 22. července 1892 ve vesnici Stonařov, která tehdy byla součástí Markrabství moravského v Rakousko-Uhersku. Jeho rodiči byli Emil Seyss (později Seyss-Inquart), který působil jako učitel latiny, řečtiny a němčiny, a Augusta Hyrenbachová. Měl pět starších sourozenců: Hedwigu, Richarda, Irenu, Henriettu a Roberta.

Tichý student, který se červenal

Rodina žila v německy mluvící komunitě na Moravě. Stonařov byl v oblasti, kde se mluvilo německy, ale okolí bylo převážně česky hovořící. Toto prostředí národnostních rozdílů, spojené s proporcemi německého a českého obyvatelstva, patrně formovalo i Arthurovu identitu a postoje. Spolužáci ze školy na něj vzpomínali veskrze dobře. Byl prý tichým studentem, který se spíše styděl a červenal se. S kamarády vycházel dobře a neměl problém ani s židovskými spolužáky, odtud tedy jeho pozdější antisemitismus nepocházel.

V roce 1907 se rodina přestěhovala do Vídně a Arthur Seyss-Inquart později studoval práva na Univerzitě ve Vídni. Jeho studia přerušila první světová válka, do které se zapojil v srpnu 1914. Složil důstojnickou službu u jednotek Kaiserjäger, nasazen byl na východní a ruské frontě, v Rumunsku a italské části fronty. Byl několikrát zraněn a získal vyznamenání za statečnost. Studia práv nakonec dokončil během zotavování se z války, a jeho politická kariéra mohla začít. Mezitím se ale ještě stihl oženit, jeho manželka byla Gertrud Maschka, vzali se v prosinci 1916. Společně měli tři děti, Ingeborg, Richarda a Dorotheu.

Cesta k moci

Po válce se Seyss-Inquart vrátil do Vídně, kde od roku 1921 působil jako advokát. V meziválečném Rakousku se politicky profiloval jako proněmecký zastánce takzvaného velkoněmeckého myšlení, tedy sjednocení Rakouska s Německem („Anschluss“). Jeho poklidné fungování s židovským obyvatelstvem se začalo vytrácet spolu s jeho plachostí a červenáním. Změnu svého politického postoje završil v roce 1931 vstupem do NSDAP.

V únoru 1938 se stal ministrem vnitra a bezpečnosti Rakouska. Tato pozice mu dávala kontrolu nad policií a bezpečnostní složkami, což byl důležitý krok ke změně režimu. 11. března 1938 Kurt von Schuschnigg pod tlakem okolností odstoupil a Seyss-Inquart byl jmenován kancléřem. To bylo těsně před anexí Rakouska (Anschluss) Německem a v této funkci setrval pouze dva dny. Za tu dobu však zvládl povolat na pomoc vojska wehrmachtu a umožnil tak spojení s Hitlerovou Třetí říší, čímž si definitivně získal Vůdcovu náklonnost. Po Anschlussu se Rakousko stalo součástí Německa a Seyss-Inquart se stal říšským místodržitelem této nové provincie. Následně v květnu 1939 byl jmenován říšským ministrem bez portfeje.

Hitlerův oblíbenec

Seyss-Inquart si získal důvěru Adolfa Hitlera také tím, že byl loajální, poslušný a užitečný při provádění nacistických kroků, zejména pokud šlo o anšlus Rakouska a pak o správu okupovaných území. Jeho právnické vzdělání, spolehlivost, ochota spolupracovat bez většího odporu a schopnost zachovávat určitou „legální“ fasádu byly vlastnosti, které Hitler ocenil.

V květnu 1940, po německé invazi do Nizozemska, byl jmenován říšským komisařem pro okupované Nizozemsko. To znamenalo, že zastřešoval civilní správu nacistického režimu v této zemi. V této roli byl přímo zodpovědný za řadu zločinů. Organizoval deportace židovského obyvatelstva; kdy odhadované počty mluví o cca 112 000 – 140 000 Židech deportovaných z Nizozemska. Většina z nich byla později zavražděna v koncentračních táborech.

Arthur Seyss-Inquart dále zaváděl represivní opatření proti civilnímu obyvatelstvu, zhoršil životní podmínky v Nizozemsku, včetně problému zásobování potravinami, zejména ve válečných letech, kdy nacistická správa zasahovala do dopravy, infrastruktury či potravinových zdrojů. Spolupracoval s německými organizačními složkami jako SS a SD. Jeho obliba u Hitlera navíc stoupla natolik, že ho Vůdce uvedl ve své závěti, kde ho jmenoval ministrem zahraničí.

Norimberský proces

Toho se ale Seyss-Inquart nedočkal, Když válka směřovala ke konci, Německo bylo poraženo spojeneckými silami a Seyss-Inquart byl zatčen 8. května 1945 v Hamburku, přesně v den oficiálního konce druhé světové války.

Arthur Seyss-Inquart byl postaven před Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku, kde čelil obviněním ze zločinů proti míru, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a spiknutí. Byl shledán vinným zejména z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a stejně jako u mnoha dalších nacistických zločinců byl jeho konec jasný. Rozsudek smrti oběšením byl vykonán 16. října 1946 v Norimberku.

Zajímají vás osudy nacistických zločinců? Přečtěte si, jak dopadl Anděl smrti Josef Mengele.