Ernst Robert Grawitz stál v čele Německého červeného kříže, organizoval lékařské experimenty v koncentračních táborech a podílel se na vraždách tisíců nevinných pod záštitou vědy“ Patřil k Hitlerovým důvěrníkům a do poslední chvíle sloužil Třetí říši s oddaností sově vlastní. Před příchodem spojeneckých vojsk se ale projevil jako zbabělec a ze světa se sprovodil sám.
Ernst Robert Grawitz se narodil 8. června 1899 v Charlottenburgu, tehdy samostatném městě u Berlína. Pocházel z vážené lékařské rodiny, jeho otec Ernst Grawitz byl uznávaným hematologem a profesorem medicíny, což zásadně ovlivnilo i synovu životní dráhu. Už od dětství vyrůstal v prostředí medicíny, akademické autority a německého nacionalismu. Jako dospívající zažil první světovou válku, do níž narukoval jako mladý voják. Po válce se rozhodl pokračovat v otcových šlépějích a začal studovat medicínu na berlínské univerzitě.
Z Červeného kříže vytvořil zrůdnou organizaci
Grawitzův vývoj byl výrazně formován dobovou atmosférou poválečného Německa, rozkladem monarchie, hospodářskou krizí i nárůstem nacionalistických a antidemokratických nálad. Už v mládí se zapojil do různých pravicových a polovojenských skupin, včetně Freikorpsu, který potlačoval levicové povstání. Jeho rané politické postoje byly silně konzervativní a protižidovské, což později přerostlo v plnou oddanost nacistické ideologii. Tento hodnotový základ, spojený s ambicemi v medicíně a touhou po moci, ho nakonec přivedl až do nejvyšších pater nacistického režimu mezi největší nacistické vůdce.
Již od počátku 30. let byl aktivním členem NSDAP a rychle stoupal v hierarchii SS jako lékař s fanatickým přesvědčením o „rasové hygieně“. Funkce předsedy Červeného kříže, která byla dříve spojována s neutralitou a humanismem, se pod jeho vedením stala nástrojem nacistické politiky. Grawitz reorganizoval organizaci tak, aby sloužila zájmům SS a nacistického státu, místo pomoci obětem války spolupracoval Červený kříž na eutanaziích, transportech vězňů do koncentračních táborů i propagandě.
Vytvořil program na likvidaci psychicky a fyzicky postižených
Grawitz přetvořil medicínu v nástroj systematického mučení a vraždění. Byl ústřední postavou nechvalně známé Akce T4, neboli programu na likvidaci psychicky a fyzicky postižených. Spolupracoval na výběru obětí a metodách zabíjení, často prostřednictvím otravy plynem nebo smrtící injekce. Mnohé děti skončily jako pokusné objekty jeho „výzkumů“.
Grawitz měl přímý vliv na experimenty v koncentračních táborech. V Ravensbrücku nařídil testování antibiotik na vězeňkyních, jejichž rány byly uměle infikovány, aby se záměrně vytvořily těžké infekce. V Sachsenhausenu zas vězňům záměrně přenášeli hepatitidu, aby sledovali průběh onemocnění. Žádosti o „testovací materiál“ běžně posílal Himmlerovi, vždy s vědomím, že žádní pacienti nepřežijí. Himmler Grawitzovi vždy vyhověl a poskytoval mu neomezené množství „vzorků“, čili vězňů z koncentračních táborů.
Jeho zvrácený zájem se týkal i sexuality. V Buchenwaldu podporoval pokusy na homosexuálních vězních, kteří byli kastrováni nebo podrobeni chemickému „léčení“. Vězni byli redukováni na čísla, nástroje pro výzkum, který neměl s vědou nic společného. Grawitz se nijak netajil tím, že v Židech, postižených či homosexuálech neviděl lidi, ale materiál k likvidaci.
Hitlerův oblíbenec
Grawitz patřil mezi nejloajálnější lékaře Třetí říše a byl považován za jednoho z Hitlerových důvěryhodných medicínských poradců. Hitler si ho oblíbil i díky jeho „ideální“ rodině. Grawitz se oženil s Ilse Taubert, dcerou vysoce postaveného nacisty Siegfrieda Tauberta, což posílilo jeho postavení v rámci SS a otevřelo mu cestu k dalším funkcím. S manželkou měl několik dětí a navenek působili jako ukázková rodina oddaná nacistickým ideálům, loajální, disciplinovaná, s důrazem na řád a službu Třetí říši. Grawitz si svou rodinu chránil a bral ji jako součást svého postavení.
Přestože nebyl Hitlerovým osobním lékařem v nejužším slova smyslu, Grawitz měl přístup do Vůdcova blízkého kruhu. Jeho názory byly brány vážně a Grawitz se netajil tím, že slepě slouží režimu. Ke konci války působil s Hitlerem v jeho bunkru a stal se i jeho osobním lékařem. V té době ale již tušil, že se válka chýlí ke konci a on z ní nevyvázne bez následků. Požádal proto Vůdce, aby mohl s rodinou opustit zemi, Hitler však jeho žádosti nevyhověl.
Grawitz si tedy poradil po svém. Kdyby neuposlechl Hitlerova rozkazu, byla by to velezrada a té se Grwitz stále zaslepen nacistickou ideologií nechtěl dopustit. Proto mu jako jediný logický krok vyšla sebevražda. Když se tedy vrátil do své vily, rozhodl se odpálit ruční granát, přičemž s sebou vzal i manželku a své děti. Ernst Robert Grawitz se tak nikdy nedostal před soud a nepykal za své zvrácené zločiny.
Zajímají vás nacističtí lékaři? Přečtěte si o doktorovi, kterého nechal popravit samotný Hitler.
Galerie: Nacistický šéf Červeného kříže Ernst Robert Grawitz:
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

Statečný Eugeniusz Łazowski: Lékař oklamal Hitlera falešnou epidemií tyfu a zachránil tak tisíce lidí

Elsa Ehrich: Nacistická dozorkyně před matkami bila a zabíjela jejich vlastní děti

Písařka Traudl Junge: Oblíbená sekretářka Adolfa Hitlera o zvěrstvech nacistů nevěděla, Vůdce obdivovala

Hitlerův oblíbenec Arthur Seyss-Inquart: Jeden z nejhorších nacistů měl kořeny na Vysočině, česky se učit nechtěl

Hilterův švagr Hermann Fegelein: Himmlerův zlatý hoch okradl Evu Braunovou a měl zemřít rukou samotného Vůdce

Nacista Kurt Gerstein se snažil zabránit hrůzám holocaustu, jeho zprávám nikdo nevěřil. Po válce se oběsil

Gerda Bormann: Manželka Hitlerova tajemníka propagovala polygamii, aby se zachovala árijská rasa. Porodila 10 dětí

Emmy Göring: Manželka předního nacisty Hermanna Göringa plnila funkci Hitlerovy první dámy, tajně pomáhala Židům. Po válce žila bez vody a elektřiny

Nacistická zámecká paní Henriette von Schirach se tulila k Hitlerovi, po válce čistila vězeňské záchody












