Ekonom a bankéř Hjalmar Schacht: Zachránil Německo před kolapsem, poté podporoval Hitlera

Hjalmar Schacht patří k těm postavám 20. století, které se nedají jednoduše zařadit do škatulky dobrý nebo zlý. Byl to brilantní ekonom a bankéř, muž, který dokázal zachránit Německo před hospodářským kolapsem, ale zároveň člověk, který svými kroky pomohl upevnit režim, jenž přinesl světu hrůzy druhé světové války. Zároveň však byl důkazem toho, jak se schopný odborník může stát nástrojem politiky, kterou sám vlastně ani nepodporuje.

Zázračná finanční pomoc

Hjalmar Schacht se narodil v roce 1877 v Tinglevu v tehdejším Německém císařství. Vyrůstal v liberálně smýšlející rodině a už od mládí ho přitahovaly jazyky, filozofie a historie. Nakonec ale našel své uplatnění v ekonomii a financích, kde se projevil jeho neobyčejný talent pro analýzu a strategické myšlení. Po studiích nastoupil do bankovního sektoru a rychle stoupal po kariérním žebříčku. Do první světové války už vstupoval jako respektovaný finančník, který se pohyboval ve vyšších patrech německého hospodářského života.

Největší zkouška jeho schopností přišla v roce 1923. Německo tehdy sužovala hyperinflace, která obyčejným lidem ničila každodenní život. Peníze ztrácely hodnotu tak rychle, že lidé nosili bankovky v pytlích a výplata nestačila ani na nákup základních potravin. Právě v této zoufalé situaci byl Schacht povolán jako měnový komisař. Vymyslel nový systém a zavedl rentovou marku, což byla měna krytá půdou a průmyslovým majetkem. Tento krok dokázal hyperinflaci prakticky zastavit a vrátil německé ekonomice stabilitu. Schacht se díky tomu stal v očích veřejnosti téměř zázračným finančním odborníkem.

Podpora nacistického režimu

Krátce poté byl jmenován prezidentem Reichsbank, německé centrální banky, a stal se také zásadní postavou při vyjednávání o reparacích, které Německo muselo po první světové válce platit. Byl to muž, kterému důvěřovaly i zahraniční mocnosti, a jeho slovo mělo velkou váhu, a to i u samotného Adolfa Hitlera.

Nástup nacistů k moci v roce 1933 ho postavil do nové role. Schacht nebyl fanatickým stoupencem Hitlera, ale viděl v něm prostředek, jak překonat krizi a obnovit hospodářskou sílu země. Přijal funkci prezidenta Reichsbank a brzy poté i ministra hospodářství. Jeho jméno se spojilo s obrovskými projekty veřejných prací, snižováním nezaměstnanosti a chytrými finančními mechanismy, které umožnily financovat rozsáhlé investice. Nejznámější se staly MEFO směnky, což byl speciální finanční nástroj, díky kterému stát skrytě financoval především zbrojní výrobu. Tímto způsobem ale také pomáhal nacistickému režimu posilovat svou moc a připravovat se na válku.

Cesta k zatčení

S postupem času se však jeho vztah s Hitlerem a Göringem začal zhoršovat. Schacht byl ekonom, který chtěl mít věci pod kontrolou, a který věřil ve stabilitu a dlouhodobou udržitelnost. Naopak Hitler a jeho nejbližší spolupracovníci tlačili na rychlou militarizaci a bezohledné utrácení prostředků. Schacht sice nebyl proti tomu, aby Německo posilovalo svou armádu, ale uvědomoval si, že přílišná militarizace může vést k finančnímu kolapsu. Postupně byl odsunován na vedlejší kolej, až byl v roce 1939 zbaven funkce prezidenta Reichsbank.

Během války jeho vliv dále upadal. Nakonec se dokonce dostal do podezření, že má kontakty s lidmi z protihitlerovského odboje. Po neúspěšném atentátu 20. července 1944 byl dokonce zatčen a vězněn v koncentračních táborech, protože byl podezřelý z toho, že atentátu napomáhal. Ke konci války se tak ocitl jako vězeň nacistického režimu, který kdysi pomáhal ekonomicky posílit.

Schacht před soudem

Po porážce Německa stanul před norimberským tribunálem. Byl obžalován jako součást Hitlerova týmu, ale nakonec byl osvobozen. Nebylo totiž prokázáno, že by se přímo podílel na válečných zločinech nebo genocidě a on sám tvrdil, že o Hitlerových záměrech neměl tušení. Tento verdikt vyvolal rozporuplné reakce, někteří ho vnímali jako člověka, který se provinil už jen tím, že Hitlerovi umožnil získat prostředky na válku, jiní ho považovali za workoholika, který dělal svou práci, dokud to bylo možné.

V poválečných letech se Schacht ještě angažoval jako poradce v rozvojových zemích, psal knihy a snažil se obhajovat svůj odkaz. Později si také založil vlastní banku a pokračoval v práci v oboru, který vystudoval. Zemřel 3. června 1970 v Mnichově, ve věku třiadevadesáti let.

Zajímají vás blízcí spolupracovníci Adolfa Hitlera? Přečtěte si o Vůdcově mazánkovi Josefu Goebbelsovi.