Měla ráda "hříšně dobré" věci, guláš i pivo. Mučednici Marii Restitutu popravili nacisté. Po letech byla blahoslavena

Helena Kafková, známá pod řeholním jménem sestra Marie Restituta, patří k těm statečným ženám, jejichž život a smrt se staly symbolem odvahy, víry a lidskosti v temných časech nacistické diktatury. Narodila se 1. května 1894 v Husovicích u Brna do chudé rodiny obuvníka a k šesti sourozencům.

Život ve Vídni

Když však byly pouhé dva roky, přestěhovala se rodina do Vídně, konkrétně do čtvrti Brigittenau, kde žila početná česká komunita. Helena byla od dětství pracovitá, otevřená a měla cit pro spravedlnost. Rodiče jí bohužel mohli dopřát pouze základní vzdělání, a tak dívka musela velmi brzy začít pracovat. Živila se jako služka, kuchařka i trafikantka. Později se vyučila ošetřovatelkou a už jako mladá dívka začala pracovat v nemocnici, kde se její život navždy spojil s péčí o nemocné.

V roce 1914 vstoupila i přes nesouhlas rodičů do řádu františkánek od svaté Alžběty a přijala jméno Marie Restituta. Od té chvíle zasvětila svůj život službě druhým. Pracovala jako operační sestra v nemocnici v Mödlingu u Vídně, kde si brzy získala respekt i obdiv kolegů a lékařů. Byla přímá, pracovitá a neúnavná. Měla smysl pro humor, nebála se vyjádřit svůj názor a pacienti ji milovali pro její laskavost a lidskost. Byla také známá tím, že ráda dobře jedla, což bylo znát i na její korpulentní postavě. Říkalo se, že se po práci ráda zastavila ve své oblíbené hospůdce, kde si pochutnala na guláši a sklenici piva.

Konflikt s nacistickým režimem

Její víra však byla i zdrojem konfliktu s režimem, který s vírou nepočítal. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu v roce 1938 se atmosféra v zemi dramaticky změnila. Sestra Restituta se nikdy netajila svým odporem k Hitlerovi a jeho ideologii. Otevřeně říkala, že nacismus je zlem, a když úřady nařídily odstranit kříže z nemocničních pokojů, odmítla to udělat. Dokonce je po nocích znovu věšela zpět, protože věřila, že pro pacienty znamenají naději a útěchu. Tímto činem se dostala do hledáčku nacistických úřadů a netrvalo dlouho, než přišel trest. Znepřátelila si totiž i doktora Stumfohla, který byl konfidentem gestapa. 

V roce 1942 byla na udání zatčena gestapem. Obvinění byla absurdní: údajně psala a šířila básně zesměšňující Hitlera a dopouštěla se velezrady. Doktor Stumfohl dokonce tvrdil, že u ní v koši našel kopírák potvrzující její vinu. Ve skutečnosti šlo o vykonstruovaný proces, jehož cílem bylo zlomit každého, kdo si dovolil veřejně vzdorovat. Gestapo si pro Restitutu přišlo přímo do nemocnice a málem ji ani nenechalo dokončit asistenci u operace. V nemocničním oblečení byla uvržena do vězení a soud rozhodl krutě: Marie Restituta byla odsouzena k trestu smrti stětím. Rozkaz k její popravě vydal Hitlerův tajemník Martin Bormann. Nabídli jí, že pokud opustí řád, trest jí bude zmírněn. Odmítla. Věřila, že ustoupit by znamenalo zradit vše, čemu zasvětila život.

Čekání na smrt

Než však došlo k vykonání popravy, strávila Restituta za mřížemi ještě třináct měsíců. Absolvovala řadu výslechů a teror ve vězení se dramaticky podepsal na jejím zdraví. Výrazně zhubla, ale i posledních pět měsíců v cele smrti zůstala věrná svým zásadám. I mezi spoluvězeňkyněmi byla oporou, povzbuzovala je, pečovala o ně, dodávala odvahu. Svým klidem a vírou pomáhala druhým přežít dny plné hrůzy a nejistoty. V jednom z dopisů napsala, že člověk může přijít o všechno, ale nikdo mu nevezme víru a svědomí. Dne 30. března 1943, ve věku osmačtyřiceti let, byla ve vídeňské věznici Brigittenau popravena gilotinou. Její tělo bylo pohřbeno anonymně na vídeňském centrálním hřbitově.

Po válce se její příběh začal znovu vyprávět. Pro mnohé byla symbolem odporu proti tyranii, nikoli skrze zbraně, ale prostřednictvím pravdy, odvahy a pevného charakteru. Církev i veřejnost si postupně uvědomovaly význam její oběti. Papež Jan Pavel II. ji 21. června 1998 ve Vídni blahořečil a označil za mučednici víry. Od té doby je sestra Marie Restituta uctívána nejen jako svědkyně křesťanské víry, ale i jako příklad člověka, který dokázal postavit morální hodnoty nad vlastní bezpečí. V roce 2009 prohlásil při své návštěvě Brna tehdejší papež Benedikt XVI., že se vážně uvažuje o Restitutině svatořečení. Dnes její jméno nese řada míst v Rakousku i v České republice, ulice, kostel, školy či parky. V nemocnici v Mödlingu, kde léta pracovala, dodnes visí její portrét.

Zajímají vás historicky významné ženy? Přečtěte si o Joan Clarke, která pomohla prolomit kód Enigmy a vyhrát tak druhou světovou válku.