Zatímco její muž Martin Bormann byl jedním z nejmocnějších mužů nacistického režimu, Gerda Bormann se na první pohled zdála být jen jeho oddanou manželkou. Ve skutečnosti ale byla fanatickou vyznavačkou nacistické ideologie, oddaně věřící ve "vyšší rasu". A byla tqaké matkou deseti dětí, které považovala za svůj přínos budoucnosti Třetí říše. Díky tomu byla i velkou oblíbenkyní Adolfa Hitlera.
Gerda Buch se narodila 23. října 1909 v německém městě Konstanz. Její otec Walter Buch byl vojenským soudcem a později se stal jedním z nejvyšších představitelů nacistické strany, kde působil jako předseda NSDAP soudní komise. Tím pádem vyrůstala Gerda v prostředí, v němž se staly ideje o rasové nadřazenosti a loajalitě k Vůdci každodenní realitou. Bylo proto samozřejmé, že se už v mladém věku aktivně zapojila do ženské organizace nacistické strany NS-Frauenschaft a byla silně ovlivněna myšlenkou, že úlohou ženy je především rodit děti a podporovat muže v jeho práci pro Říši. Vzdělání pro ni bylo druhořadé, důležitější byla ideologická loajalita.
Láska k hnědé eminenci
S Martinem Bormannem se Gerda seznámila skrze svého otce, kterého donutila, aby Bormanna pozval na večeři. Bormann tehdy pracoval jako tajemník Rudolfa Hesse a později se stal Hitlerovým osobním tajemníkem, a tím pádem jedním z nejmocnějších mužů nacistického Německa. Narodil se 17. června 1900 v německém Halberstadtu a do nacistické strany vstoupil už v roce 1927. Rychle stoupal po stranickém žebříčku a od roku 1941 zastával funkci Hitlerova osobního tajemníka. Měl takřka neomezený přístup k Vůdci a využíval svého postavení k tomu, aby manipuloval tokem informací a získával stále větší moc. Přestože nebyl příliš viditelnou postavou ve veřejnosti, stal se klíčovým organizátorem nacistického aparátu a měl zásadní vliv na chod Třetí říše. Mezi ostatními vysoce postavenými nacisty rozhodně nebyl oblíbený kvůli své hrubosti, bezohlednosti i promiskuitnímu životu, a přezdívalo se mu Hnědá eminence„.
Gerda se za něj provdala v roce 1929 a jejich svatby se zúčastnil i samotný Adolf Hitler. Měla tehdy dvacet let a byla přesvědčena, že její poslání je jasné: stát po boku manžela a rodit árijské děti. Jejich manželství bylo v mnoha směrech spíš ideologickým partnerstvím než romantickým vztahem. Oba byli fanatickými stoupenci nacismu a sdíleli přesvědčení, že jejich rodina je modelovým příkladem správného německého života. Gerda skutečně porodila deset dětí, které byly vychovávány v duchu bezmezné loajality k nacistické ideologii. Hned první dítě pojmenovali Adolf, aby vzdali hold Vůdci Říše. Děti měly dokonce vlastní uniformy a byly vedeny k tomu, aby jednou sloužily Říši stejně jako jejich rodiče.
Gerda Bormann nebyla jen domácí hospodyní a matkou. Díky svému postavení a přátelství s dalšími manželkami nacistických činitelů měla přístup i k samotnému Adolfu Hitlerovi. Ten ji údajně velice respektoval jako dobrou německou matku a symbol nacistických hodnot a často jejich rodinu zval k sobě na večeře. V Hitlerově okruhu byla známa svou oddaností a přísným morálním kodexem, ovšem podle velmi pokřivených měřítek.
Zvláštní roli sehrála Gerda v propagaci takzvané „německé polygamie“. Věděla, že mnoho mužů z SS a nacistické elity padlo nebo padne ve válce, a proto aktivně podporovala myšlenku, že by ženy měly rodit děti i s jinými „rasově čistými“ muži, než je jejich manžel a to pro dobro budoucnosti Říše, protože bylo potřeba, aby se rodilo co nejvíce árijských dětí. Sex však v tomto plánu hrál čistě rozmnožovací roli, o potěšení nešlo. Sama se netajila tím, že by tuto praxi považovala za vlasteneckou povinnost. A co víc, Bormannovi jeho milenky vyloženě schvalovala. Když udržoval poměr s krásnou herečkou Manjou Behrens, vyloženě jejich románku fandila a s herečkou se dokonce spřátelila natolik, že navrhovala, aby se v plození dětí s Bormannem vždy po roce střídaly, aby tak měl Hitlerův tajemník po ruce pořád čilou ženu.
S koncem války přišel i konec světa, který si Gerda Bormann tak pečlivě budovala. Martin Bormann zmizel ze scény po Hitlerově sebevraždě při útěku z Berlína v květnu 1945, jeho smrt však byla oficiálně potvrzena až v 70. letech, když byly nalezeny jeho ostatky. Pro svoji rodinu původně plánoval smrt stejně, jako to udělal Joseph Goebbels, který zavraždil své děti i manželku.
Gerda si změnila jméno na Bergmann a s dětmi se snažila uprchnout do severní Itálie. V té době ale již byla vážně nemocná, trpěla pokročilým stádiem rakoviny. Nakonec byla zajata americkými vojáky, ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu nebyla nikdy postavena před soud. Zemřela v srpnu 1946 ve věku pouhých šestatřiceti let v bavorském Meranu, v péči řádových sester.
Její děti dostal do opatrování nejdřív katolický kněz, později se dostaly k pěstounské rodině. Až v dospělosti se některé z nich pokusily veřejně vyrovnat s minulostí svých rodičů. Nejznámější z nich Adolf Bormann se stal římskokatolickým knězem a aktivně vystupoval proti nacismu.
