Mužatka z Majdanku: Alice Orlowski zabíjela v koncentračním táboře holýma rukama. Její metody byly příšerné

Alice Orlowski se narodila v roce 1903 v Berlíně do německé rodiny. Než vstoupila do služeb SS, pracovala jako kosmetička. V roce 1941, ve věku osmatřiceti let, vstoupila do řad SS-Helferinnen, tedy pomocného ženského personálu nacistických koncentračních táborů. Mnoho žen, které se tehdy staly dozorkyněmi, tak učinilo z přesvědčení, jiné pro pocit moci či slušné peníze, ale Orlowski mezi nimi rychle vynikla svou brutalitou a nelítostností. V roce 1942 byla přidělena do vyhlazovacího tábora Majdanek poblíž polského Lublinu. Právě tam se odehrály nejstrašnější kapitoly jejího života.

Místo smrti a sadismu

Koncentrační a vyhlazovací tábor Majdanek patřil mezi největší a nejděsivější nacistické komplexy. V letech 1941 až 1944 zde zahynulo podle odhadů 78 000 až 130 000 lidí, z nichž většinu tvořili Židé. Dozorci zde měli téměř neomezenou moc nad vězni, a ta jim často stoupla do hlavy. A právě dozorkyně Orlowski se svou nově nabytou mocí doslova opájela.

Alice Orlowski se stala jednou z hlavních dozorkyň v ženské části tábora. Vězňové na ni vzpomínali jako na ženu mužského vzhledu, silné postavy, s drsnými rysy a zcela bez emocí.Vězni ji nazývali přezdívkami jako Bestie z Majdanku nebo Mužatka, a to nejen kvůli jejímu vzhledu, ale zejména kvůli tomu, jak sadisticky se chovala. Násilí si podle svědků zjevně užívala, stejně jako moc nad životem a smrtí ostatních. Byla známá tím, že se nebála osobně fyzicky napadat vězně včetně dětí. Vyžívala se v týrání hned při selekci u transportů, kdy vězně naschvál bičovala přes oči, aby nebyli schopni práce a ona je mohla poslat na smrt.

Změna chování

Svědectví přeživších hovoří o tom, že často prý novorozence doslova trhala matkám z náručí a holýma rukama je usmrtila, udeřením o stěnu, škrcením nebo prostým udušením. Nebo osobně odnášela malé děti do plynových komor, přičemž jim tvrdila, že „jdou za maminkou“. Ve skutečnosti tím chtěla efektivně využít prostor plynových komor, kdy děti pokládala do prostoru nad ženami připravenými v místnostech ke zplynování.

Nečekaná změna u ní nastala až na samém sklonku války. Tehdy byla jako dozorkyně přiřazena k pochodu smrti, který směřoval do Osvětimi. Ačkoliv ji vězni znali jako krutou a bezcitnou ženu, na pochodu smrti najednou ukázala zcela jinou tvář. O zesláblé vězně se starala, snažila se jim sehnat jídlo a pití a dokonce je utěšovala. Důvodem bylo pravděpodobně to, že cítila blížící se konec války a dostala strach, že bude za své činy muset pykat.

Vězení a znovu na svobodě

Po válce byla Alice Orlowski zatčena a postavena před soud v rámci prvního Ravensbrückého procesu v roce 1947. Právě v Ravensbrücku, kam se z Osvětimi ještě jednou vrátila, byla totiž s koncem války dopadena. Spolu s dalšími dozorkyněmi byla obviněna z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Byla odsouzena k patnácti letům vězení, nicméně již v roce 1957, tedy po deseti letech, byla předčasně propuštěna na svobodu. Přestože se jí podařilo několik let prožít v západním Německu v relativním klidu a anonymitě, její případ byl v roce 197G znovu otevřen. Tentokrát šlo o takzvaný Majdanský proces v Düsseldorfu, který měl postihnout ty, kdož se podíleli na vraždách tisíců lidí v tomto vyhlazovacím táboře.

Orlowski před soudem působila jako křehká starší žena, trpící artritidou, s holí v ruce. Snažila se vyvolat dojem, že si nic nepamatuje, že byla jen „malým kolečkem v obrovském soukolí“ a neměla jinou volbu. Svědectví přeživších ale mluvila jasně, Alice Orlowski byla brutální sadistkou, která se ve své roli nejen našla, ale aktivně ji vyhledávala. Rozsudku za své válečné činy se však Alice Orlowski nikdy nedočkala. Zemřela pravděpodobně v roce 1976 nebo krátce poté ve věku třiasedmdesáti let. Přesné datum její smrti není známo.

Zajímají vás dozorkyně v koncentračních táborech? Přečtěte si o osvětimské hyeně Irmě Grese.