Člen Sonderkommanda Filip Müller: Bývalý vězeň z Osvětimi odhalil světu pravdu o hrůzách holocaustu, sám se chtěl zabít v plynové komoře

V prvním transportu ze Slovenska 25. března 1942 ze severoslovenského Popradu odvezeno v dobytčích vozech do koncentračního tábora Osvětim 999 neprovdaných židovských dívek ve věku od šestnácti do třiceti let. Z vražedného zajetí se jich vrátilo pouze šest. V období od března do října 1942 bylo ve slovenských koncentračních táborech soustředěno asi 58 tisíc slovenských Židů, především v táborech Sereď, Nováky a Vyhně. Slovenské orgány pak převezly Židy na hranice a předali je nacistům. Nebyli deportováni jen Židé, kterým byla udělena prezidentská výjimka, protože měli zásadní význam pro válečné hospodářství. Slovenský stát navíc zaplatil Německu za vyvraždění svých Židů deset milionů říšských marek.

Svědectví o dění v Osvětimi

Jedním z hlavních hybatelů deportace slovenských Židů do koncentračních táborů v Němci okupovaném Polsku byl slovenský premiér Vojtěch Tuka. Prakticky všichni deportovaní slovenští Židé byli zabiti v Osvětimi, Majdanku, Sobiboru a na dalších místech v Polsku, kde nacisté vybudovali vyhlazovací a koncentrační tábory. Pouze 300 z nich přežilo. Mezi nimi byli i Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba, kteří na jaře 1944 uprchli z Osvětimi a sestavili první podrobnou zprávu o dění v koncentračním táboře a tamních operacích, na které spolupracovali s Filipem Müllerem.

Filip Müller se narodil v Seredi, což byla tehdy součást Československa. Když začala druhá světová válka, bylo Filipovi pouhých sedmnáct let. Protože byl Filip Müller Žid, byl ve věku dvaceti let poslán jedním z prvních transportů do Osvětimi-Březinky. V květnu 1942 byl přidělrn do bloku 11, budovy, kterou nacisté používali k různým formám mučení a trestů. Byl zde mučen i samotný Müller. Poté byl přidělen k Sonnderkommandu a podílel se na výstavbě krematorií a instalaci plynových komor. Členové Sonderkommanda pak byli nacisty nuceni pracovat přímo v krematoriích. Ta byla v roce 1943 uvedena do provozu rovnou tři i s plynovými komorami.

Mohlo by se vám líbit

Nacistický šéf Osvětimi Rudolf Höss: Nechal zabít milion lidí, žil v blahobytu a skončil na šibenici

Hrůzy holocaustu na vlastní oči

Müllerova jednotka měla za úkol odvézt těla z plynových komor a roztřídit je podle velikosti a tukové tkáně, aby se usnadnila jejich likvidace v krematoriích. Všechno oblečení a šperky byly vyčištěny a předány vedení SS. Některé kousky si ale členové Sonderkommanda schovávali, aby je pak použili při směnných obchodech. Když se u nich cennosti našly, členové SS jedince polili benzínem a zapálili. Ti, kteří odmítli vykonávat práci Sonderkommanda, byli často zaživa vhozeni do hořících pecí.

Müller viděl na vlastní oči ty nejzvrácenější hrůzy holocaustu. Viděl Mengeleho, jak provádí pokusy na nevinných vězních, zažil mučení, byl denně svědkem smrti tisíců nevinných obětí, kterým musel lhát do očí a přesvědčovat je o tom, že se jim nic hrozného nestane. Na psychiku vyčerpaného mladíka to samozřejmě mělo dopad a tak se rozhodl ukončit svůj život. Spolu s ostatními jednoho dne nakráčel do plynové komory, kde chtěl zemřít, jedna Židovka mu ale jeho jednání rozmluvila. Na její popud se Müller rozhodl, že musí přežít, aby o hrůzách, které prožil, mohl jednou podat svědectví.

Mohlo by se vám líbit

Dvojčata Jiří a Josef Fišerovi přežila pokusy v Osvětimi: Mengele jim vyměňoval krev a úmyslně je vystavoval nákaze

Nositelé tajemství

Znamenalo to ale, že musel i nadále vydržet ve své pozici a dále být součástí mašinérie na vyhlazení židovské rasy. Pracoval jako vězeň Sonderkommanda až do evakuace Osvětimi v lednu 1945 a dočkal se svobody v květnu 1945 v pomocném táboře koncentračního tábora Mauthausen. Přežil téměř zázrakem, protože právě členů Sonderkommanda se jakožto „nositelů tajemství“ snažili nacisté s koncem druhé světové války zbavit.

Ačkoliv ho po zbytek života trápilo chatrné zdraví, vystoupil Müller v několika soudních procesech proti osvětimským zločincům jako svědek. Veřejnosti je znám též z Lanzmannova devítihodinového filmového dokumentu Šoa (1985). O tom, co prožil v Osvětim, navíc napsal dokumentární knihu Sonderbehandlung neboli zvláštní zacházení. V roce 1969 Filip Müller emigroval a žil v Západním Německu. I přes vleklé zdravotní a psychické problémy se dožil úctyhodného věku dvaadevadesáti let a zemřel 9. listopadu 2013.

Zajímají vás osudy přeživších holocaustu? Přečtěte si o Sallym Perelovi, který obelstil nacisty a přežil v Hitlerjugendu.

Mohlo by se vám líbit

Kruté tresty v koncentračním táboře v Osvětimi: Na denním pořádku bylo bičování nebo klaustrofobická temná komora

Galerie: Filip Müller viděl na vlastní oči hrůzy Osvětimi:

10 fotek 11 fotek