Byl profesorem anatomie, uznávaným akademikem a člověkem, od něhož byste čekali péči, nikoli smrt. Přesto se Johann Paul Kremer zapsal do dějin jako jeden z nejděsivějších lékařů nacistického režimu. V koncentračním táboře Osvětim vraždil nejen s chladnou věcností vědce, ale své zločiny si pečlivě zaznamenával do deníku s odstupem, ale i s jakýmsi zvráceným obdivem k biologickému materiálu, jímž pro něj lidé byli. I přes své prokazatelné hrůzné činy byl nakonec omilostněn a dožil na svobodě.
Johann Paul Kremer se narodil 26. prosince 1883 ve Stellbergu v Německu. Pocházel z rodiny mlynáře, který se později stal zemědělcem. Studoval medicínu, biologii a filozofii na univerzitách v Heidelbergu, Štrasburku a Berlíně. V roce 1914 získal doktorát z filozofie a v roce 1919 doktorát z medicíny. Působil na různých lékařských pracovištích, včetně nemocnice Charité v Berlíně a anatomických ústavů v Bonnu a Münsteru. V roce 1929 se stal docentem anatomie na univerzitě v Münsteru a v roce 1936 byl jmenován profesorem. Jeho akademická kariéra byla zaměřena na anatomii a genetiku člověka.
Lékařské experimenty a účast na vraždách
I přesto, že byl Kremer velmi vzdělaný člověk s několika tituly, zlákala ho nacistická ideologie, nad kterou rozum zůstává stát. A on sám patřil k jedněm z nejhrůznějších vykonavatelů zločinů proti lidskosti v pekle holocaustu. Kremer vstoupil do Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) 30. června 1932 a do SS v roce 1934. Vzhledem ke svému věku se vyhnul nasazení na frontu a místo toho byl v roce 1942 přidělen jako lékař SS do koncentračního tábora Osvětim, kde působil od 30. srpna do 18. listopadu 1942.
V Osvětimi se Kremer zaměřil na výzkum účinků hladovění na lidské tělo, zejména na tzv. hnědou atrofii jater. Vybíral vězně, kteří byli v pokročilém stádiu vyhladovění, a nechával je usmrtit injekcí fenolu, aby mohl zkoumat jejich orgány. Před smrtí od nich získával osobní údaje, fotografoval je a poté prováděl pitvy. Kremer se také účastnil selekcí nově příchozích vězňů, rozhodoval o jejich zařazení do práce nebo odeslání do plynových komor, případně je sám vraždil injekcemi fenolu. Byl přítomen při nejméně čtrnácti hromadných popravách a několika veřejných exekucích.
Během svého působení v Osvětimi si Kremer vedl deník, který se stal jediným dochovaným deníkem člena SS z tohoto tábora. Zaznamenával v něm nejen každodenní události, ale i detaily o selekcích, popravách a svých experimentech. Například 2. září 1942 si poznamenal: „Poprvé, ve 3:00 ráno, jsem se zúčastnil zvláštní akce. Danteho peklo mi připadá jako komedie ve srovnání s tímto.“ Ačkoliv si dle svých zápisků hrůzy holocaustu uvědomoval, dál zůstával součástí této vraždící mašinérie.
Z historického hlediska má Kremerův deník mimořádný význam. Jde o jediný dochovaný osobní deník člena SS z prostředí Osvětimi, který detailně zachycuje každodenní praxi vyhlazovacího koncentračního tábora z pohledu pachatele. Není to výpověď oběti ani historika, je to surové svědectví muže, který se přímo podílel na systému genocidy a považoval to za součást své odborné práce.
Po válce byl Kremer zatčen britskými jednotkami a v roce 1947 vydán do Polska, kde byl v rámci osvětimského procesu odsouzen k trestu smrti. Tento trest byl později zmírněn na doživotí a v roce 1958 byl Kremer propuštěn z vězení. V roce 1960 byl v Německu znovu souzen a odsouzen k deseti letům vězení, přičemž mu byly odebrány všechny akademické tituly. Soud však započítal již odpykaný trest a Kremer byl omilostněn. Později svědčil u druhého osvětimského procesu. Zemřel 8. ledna 1965 v Münsteru.
