Malý hrdina Joseph Schleifstein: Čtyřletý židovský chlapec přežil holocaust a svědčil proti nacistům. Jeho příběhem se inspiroval oscarový film

Joseph Schleifstein se narodil v roce 1941 v židovské rodině v Polsku. Jeho dětství, stejně jako dětství milionů dalších, bylo krutě poznamenáno druhou světovou válkou a perzekucí Židů. Jelikož se narodil v židovském ghettu v Sandoměři, snažili se ho jeho rodiče skrývat, aby unikl pozornosti nacistů, kteří by ho pravděpodobně poslali na smrt. Maličký Joseph tak trávil spoustu času ve sklepích a temných místnostech, aby nepřišel nikomu na oči. Ačkoliv byl velmi malý, odnesl si z tohoto skrývání celoživotní traumata a panický strach ze tmy.

Dětství poznamenané válkou

Válka postupovala nenávist proti Židům rostla, a tak byla rodina byla postupně transportována nejdříve do dalšího ghetta v Čenstochové a později do několika koncentračních táborů. Zatímco maminka Ester putovala do Bergen-Belsenu, Josephův otec se ze všech sil snažil ochránit svého syna Josepha před jistou smrtí na cestě do Buchenwaldu. Zde při selekci byly děti zpravidla posílány rovnou do plynu, protože nemohly mít pro nacisty žádný přínos. Otec proto Josepha schoval do velkého pytle s pracovním náčiním, které si do koncentračního tábora přivezl. Zázrakem se mu podařilo synka přesvědčit, aby vydržel v klidu, a tak ho do tábora skutečně propašoval.

S pomocí ostatních vězňů se mu dařilo přítomnost chlapce nějakou dobu tajit, nakonec se ale nacističtí velitelé o Josephovi stejně dozvěděli. Za „normálních“ okolností by pravděpodobně šel okamžitě do plynu jak malý Joseph, tak i jeho otec. Ten však byl v podmínkách tábora váženým vězněm, jelikož byl velmi manuálně zručný na výrobu kožených sedel a dalších předmětů. To oběma pomohlo vyhnout se hrozící smrti. Joseph se rychle stal oblíbencem velitelů, kteří si z něj udělali jakéhosi maskota. Dokonce mu nechali ušít dětskou vězeňskou uniformu a nutili ho účastnit se ranních apelů a salutovat. Ovšem jen díky tomu mohl chlapec přežít a být jedním z pouhých několika stovek dětí, které byly po válce v Buchenwaldu nalezeny živé. V době osvobození vážil sotva osmnáct kilogramů a byl na pokraji sil. Spolu s ním přežil i stejně starý Stefan Jerzy Zweig.

Svědectví proti nacistům

Po osvobození se Joseph se svým otcem setkali i s maminkou Ester, jíž se jako zázrakem podařilo přežít hrůzný tábor Bergen-Belsen. Chvíli žili v německém Dachau a v roce 1947 byl Josef ještě jednou vystaven svým trýznitelům, aby ve svých sedmi letech svědčil proti nacistickým válečným zločincům v dachauském procesu. Jeho svědectví bylo nesmírně důležité, protože dokázal identifikovat bývalé dozorce a další lidi spojené s koncentračním táborem Buchenwald. Stal se tak jedním z nejmladších svědků v historii soudních procesů s nacisty. Z jednatřiceti obžalovaných bylo dvaadvacet odsouzeno k smrti, zbytek k vězení. Joseph byl sice v procesu velmi nápomocný, trauma z války si však nesl celý život a odmítal o tomto tématu později mluvit i se svojí rodinou. V roce 1948 nakonec rodina emigrovala do USA, aby unikla trýznivým a bolestivým vzpomínkám.

Příběhy Josefa a jeho vrstevníka Stefana Jerzyho Zweiga a jejich svědectví nezůstaly bez povšimnutí. Staly se inspirací pro román německého spisovatele Bruna Apitze Nahý mezi vlky, který byl později zpracován do několika filmů. Nejznámější je pravděpodobně stejnojmenný východoněmecký film z roku 1963, ale až americký snímek The Hiding Place z roku 1975, který získal Zlatý globus. Josefovým příběhem se pak inspiroval snímek italský film Život je krásný, jenž získal tři Oscary. Sám Joseph žil po válce v Brooklynu a pětadvacet let pracoval pro telekomunikační společnost. Dožil se poměrně vysokého věku a zemřel v roce 2024 ve dvaaosmdesáti letech.

Zajímají vás příběhy dětí během druhé světové války? Přečtěte si o Petrovi Ginzovi, talentovaném chlapci, který obohacoval život vězňů v Terezíně.