44 Kč
Říkalo se jí „dívka s rudými vlasy“ a její jméno bylo postrachem německých vojáků v okupovaném Nizozemsku. Hannie Schaft nebyla voják ani špion s výcvikem, ale studentka práv. Přesto se stala jednou z nejodvážnějších odbojářek druhé světové války. Její odhodlání, chladná odvaha a nenávist k nacismu ji dovedly až k činům, které ji stály život, a to na osobní rozkaz samotného Adolfa Hitlera.
V holandském odboji proti nacistické okupaci se jméno Hannie Schaft stalo legendou. Tato mladá zrzavá studentka se z řadové aktivistky proměnila v neohroženou odbojářku, která se nebála vzít do ruky zbraň a podílet se na vraždění kolaborantů i německých vojáků. Její odvaha byla tak velká, že se o ní vědělo i v samotném Berlíně. Nakonec ji nechal popravit sám Adolf Hitler, pouhé tři týdny před koncem války.
Johanna Schaft, známá pod přezdívkou Hannie, se narodila v roce 1920 v Haarlemu. Její sestra v dětství zemřela na záškrt, a tak Hannie vyrůstala jako jedináček. Její otec byl učitel a matka pacifistka, oba silně levicově zaměření, což silně ovlivnilo její smýšlení. Během studií na Amsterdamské univerzitě navázala přátelství s židovskými studentkami, což ji přivedlo k odporu proti nacistické ideologii. V roce 1943 se odmítla podepsat pod prohlášení o loajalitě k nacistickému režimu, načež byla ze školy vyloučena a vrátila se zpátky do rodného Haarlemu.
Její neochota se podvolit ji přivedla do řad odbojové skupiny Raad van Verzet (Rada odboje), která měla silnou vazbu na nizozemskou komunistickou stranu, odtud pocházela i další přezdívka Rudá partyzánka. Zpočátku se věnovala spíše podpůrným úkolům, jako například roznášení letáků a ukrývání uprchlíků. Také kradla na veřejných koupalištích doklady, které později pomohly zachránit řadu Židů před transporty do koncentračních táborů. Hannie to ale nestačilo, a tak požádala o zbraň, aby mohla s nacisty bojovat se vším všudy. Nějakou dobu pracovala po boku Jana Bonekampa, ten byl ale po čase dopaden a po dlouhém mučení prozradil totožnost Hannie. Ta se tak na příkaz Vůdce dostala na seznam nejhledanějších osob.
Hannie Schaft a její skupina se zaměřovaly na prominentní nacistické představitele, jejich pomocníky a nizozemské zrádce. Často se do nebezpečných situací dostávala kvůli svému nápadnému vzhledu mladé dívky. Zrzavé vlasy, které jí v dětství často vadily, se staly jejím poznávacím znamením a také zdrojem její přezdívky „dívka s rudými vlasy“.
V roce 1944 byla Hannie zatčena, ale podařilo se jí uprchnout. O několik měsíců později už znovu vraždila. Její činy nenechávaly nacisty chladnými a stala se pro ně nepřítelem číslo jedna. Aby své pronásledovatele zmátla, obarvila si své rudé vlasy na černo, ani to ji však nakonec nezachránilo. V lednu 1945 ji nakonec dopadli, když si všimli odrůstajících černých vlasů, pod nimiž prosvítaly červené kořínky. Hannie byla přemístěna do internačního tábora. I přes mučení a výslechové techniky Hannie neprozradila žádné informace, které by nacistům pomohly dopadnout její kolegy z odboje.
Pár týdnů před koncem druhé světové války, konkrétně 17. dubna 1945, se konala poprava Hannie Schaft. Němci sice nabídli dohodu, že přestanou popravovat ženy z odboje výměnou za to, že partyzáni nebudou vraždit německé vojáky, ale dohoda padla. A tehdy padlo i jméno Hannie Schaftové. O tom, že se o ní vědělo až v Berlíně, svědčí i fakt, že rozkaz k její popravě vydal sám Adolf Hitler. Hannie byla zastřelena v dunách u Bloemendaalu. Během její popravy ji první výstřel pouze zranil. Na to Hannie se slovy "Jsem lepší střelec než ty," vyzvala vraha, aby se trefil lépe. Popravčí následně na popud svého nadřízeného vypálil druhý, tentokrát smrtelný výstřel.
Po válce byla Hannie Schaft za své hrdinství oceněna posmrtně. Její ostatky byly nalezeny mezi 422 dalšími těly, kde byla Hannie jediná žena, a znovu pohřbeny v roce 1945 s nejvyššími vojenskými poctami. Stala se tak symbolem nizozemského odboje a odvahy v boji proti nacismu. V anketě Největší Nizozemec z roku 2004 obsadila 19. místo.
www.nytimes.com, www.dutchreview.com, www.stream.cz
