Dvojčata každého věku byla v koncentračním táboře Osvětim žádaným artiklem. Toužil po nich šílený doktor Josef Mengele, protože pro něj byla ideálním nástrojem pro jeho zvrácené pokusy. Čeští bratři židovského původu Jiří a Josef Fišerovi zažili praktiky obávaného doktora na vlastní kůži. Válku ale naštěstí přežili.
Jiří a Josef Fischerovi (po válce Fišerovi) se narodili do milující rodiny 7. ledna 1936 v České Třebové. Oba rodiče byli židovského původu a měli již dceru Věru, která byla o rok a půl starší než chlapci. V době jejich narození se již schylovalo k druhé světové válce, do níž se otec dvojčat v odboji zapojil. Byl zatčen v roce 1940 a v následujícím roce zemřel v koncentračním táboře Neungamme.
Cesta do Osvětimi
Dvojčata chtěli rodiče uchránit před jejich nevyhnutelným osudem, a tak je hned po okupaci poslali k příbuzným na venkov. Ani tam však nebyli ušetřeni a v roce 1942 museli nastoupit do vlaku směřujícímu do Terezína. Na ten neměli ty nejhorší vzpomínky, protože se tam znovu setkali s matkou i sestřičkou Věrou, a i když po nich byly vyžadovány některé práce, byl i dostatek času na hry a zábavu.
Když ale s celou rodinou museli v květnu 1944 nastoupit do vlaku směr Osvětim, začalo jít do tuhého. Nic netušící chlapci si stále mysleli, že jedou na výlet vlakem, na který se i celkem těšili. Do Osvětimi dorazili po strastiplné cestě pozdě v noci, a tak ani téměř nevnímali tetování táborového čísla do paže. Bohužel už během selekce na rampě přišli o matku se sestrou, aniž by to věděli. Matka se od Věry odmítala odloučit, a tak je obě poslali rovnou do plynu.
Obávaný Anděl smrti
Během selekce si obou chlapců všiml obávaný doktor Josef Mengele, přezdívaný v Osvětimi jako Anděl smrti. Šílený doktor, jehož řádění řada dětí i dospělých nepřežila, si z vězňů v koncentračním táboře dělal pokusné králíky a testoval na nich své šílené hypotézy. Židovský život pro něj nic neznamenal, a tak si nedělal hlavu z toho, když pod jeho rukama oběti umíraly. Měl totiž k dispozici tisíce dalších vězňů. Mezi jeho oblíbené „vzorky“ patřila nemluvňata, lidé s nejrůznějšími deformacemi a postižením, a především dvojčata, u nichž pozoroval, jak reagují na nejrůznější podněty.
Jeho dalšími oběťmi se stali právě bratři Fišerovi, jimž běžně vyměňoval krev, nebo je očkoval různými látkami a čekal, jestli jejich těla zareagují stejně. „Brácha dostal silnou angínu a on ten bacil předal mně, jestli nemoc neseme stejně. Nebo nás s bratrem naočkoval stejnou látkou a čekal na následky. Buď jsme chytili horečku oba, nebo nikdo,“ vzpomínal pro Paměti národa Jiří Fišer. Několik týdnů proleželi v táboře v opravdu vysokých horečkách. „On nám naočkoval asi malárii nebo určitě nějakou horečnatou nemoc. Mysleli jsme, že máme opravdu nějakou nemoc, ale že to bylo uměle udělané, to jsme zjistili až po válce,“ vyprávěl Jiří Fišer.
Podle jeho názoru si je s bratrem Josef Mengele šetřil, až budou starší a silnější. Díky tomu se také dvojčata vyhnula těm nejzrůdnějším procesům, při nichž Mengele svým obětem amputoval končetiny, injekční stříkačkou vstřikoval barviva do očí, aby změnil odstín duhovky, nebo dvojčatům sešíval krevní oběhy a sledoval, jestli přežijí. Přesto Jiří Fišer vzpomínal, že se k nim Mengele choval docela hezky, i když je občas vyděsily jeho záchvaty vzteku: „K dětem nebyl surový, ale viděl jsem, jak ho chytil amok a v jídelně vzal židle a začal s nimi házet. To mě udivilo, protože k nám se choval celkem dobře.“
Celoživotní následky
Mengele z Osvětimi utekl v lednu 1945 a podařilo se mu dostat až do Jižní Ameriky, kde se vyhnul trestu za zločiny spáchané za druhé světové války a fungoval až do své smrti patrně v roce 1979. Chlapci Fišerovi se krátce před koncem války museli přemístit do jiného koncentračního tábora, odkud je po osvobození ruská armáda převezla do dětského domova v Košicích.
Až po několika měsících je zde objevil jejich strýc Emil, který se jich opět ujal a odvezl na své hospodářství, kde již na začátku války chlapci krátce žili. Rodina Emila Fischera byla jediná, která z příbuzných dvojčat přežila. V koncentračních táborech našlo smrt kolem šedesáti členů jejich širší rodiny. Se ztrátou svých milovaných blízkých i s válečným traumatem se bratři vyrovnávali celý život. „Člověk měl kolikrát takové blbé sny o mamince a o tom všem...,“ prozradil Jiří Fišer, který zemřel 12. října 2023, jeho bratr Josef o dvanáct let dříve.
Galerie: Děti v koncentračním táboře Osvětim
Dostávala jsem dřevákem na zadek: Herečka Zuzana Zlatohlávková otevřeně nejen o svém divokém temperamentu a tenisové kariéře
Nejčtenější články
Doporučujeme

Nakažlivá nemoc Syndrom K naháněla příslušníkům SS hrůzu: Záhadný vir zachránil desítky italských Židů před nacisty

Pařížský klub Le Monocle: Nahlédněte dovnitř prvního lesbického podniku na světě

Syn osvětimské zrůdy Josefa Mengeleho: Rolf svého otce do konce života kryl

Hitlerova továrna na děti: Program Lebensborn měl zajistit nástupce dokonalé a čisté rasy

Koncentrační tábor Bergen-Belsen: Pro mnohé byl tím nejhorším peklem na zemi

Tajné krysí stezky: Před válkou sloužily uprchlíkům, po válce je využívali nacisté k útěku před spravedlností

Lyonský řezník Klaus Barbie: Vyžíval se v brutálním mučení, zneužíval i děti, které pak poslal na smrt

Tlumočnice gestapa Herta Kašparová se stala symbolem zrady a pomsty. Poslala na smrt i své bývalé milence z Třeště, čekala ji veřejná poprava

Výchovná organizace Hitlerjugend: Navenek poslušná Hitlerova dětská armáda, uvnitř Svaz německých matrací












