Oslava Vánoc v koncentračních táborech za druhé světové války byla oslavou lidskosti. Jako dárky se dávaly kostky cukru, ale také mrtvoly

Ačkoliv je zvykem, že se k sobě o Vánocích lidé chovají s větším respektem, láskou a ohleduplností, v koncentračních táborech toto nepsané pravidlo neplatilo. Pro dozorce a velitele byli vězni pouhá čísla, která bylo potřeba připravit o poslední špetku důstojnosti. Podle toho také vánoční období v táborech vypadalo.

Vánoce jako důkaz lidskosti

Ačkoliv by si člověk pomyslel, že v naprosto příšerných a nelidských podmínkách, v jakých žili vězni v koncentračních táborech, nebude mít nikdo na oslavy Vánoc ani pomyšlen, opak byl pravdou. Právě svátky a Vánoce byly pro mnohé spojením s normálním životem a utvrzovaly je v tom, že jsou stále ještě lidé. Vězni se proto za každou cenu snažili Vánoce slavit, i když neměli žádné dárky, slavnostní večeři nebo výzdobu.

„Vánoce byly spojením s normálním životem. V Dachau si například vězni zorganizovali tajnou štědrovečerní večeři, na které si rozdávali i dárky: třeba kostku cukru. V Buchenwaldu zase premonstrát Heřman Tyl sloužil tajnou bohoslužbu. Věděl, že kdyby to esesáci zjistili, na místě ho zastřelí, přesto to udělal,“ popisuje se podle webu Lidovky.cz v knize Sto let českých Vánoc – Nejkrásnější svátky v roce na pozadí „velkých“ dějin, kterou napsali Pavlína a Petr Kourovi.

Češi v koncentračních táborech

„Žila jsem ze dne na den. Jediné, co mne zajímalo bylo, co budu dnes jíst, maximálně, jestli už zítra nepřijde balíček. Nesledovala jsem, jaký je den či měsíc. Nebyl důvod, stejně jsme nevěděly, kdy tomu všemu bude konec. A tak ani Vánoce nebyly jiné. Jen před plotem kantýny pro SS stál ozdobený stromeček. Nebyl pro nás vězenkyně. Moc blízko k plotu ani k stromku se nemohlo. Po večerním apelu na Štědrý den jsme se s maminkou a Mílou aspoň na chvilku zpovzdálí dívaly a říkaly: Tatínku, my na tebe myslíme,“ vzpomínala pro Seznam.cz Jaroslava Skleničková, poslední přeživší vyhlazení Lidic, která prošla i koncentračním táborem Ravensbrück.

V roce 1944 se slavily Vánoce i v pracovním táboře ve Svitavě na Sokolovsku. Jedna z vězenkyň zde vytvořila velmi provizorní Betlém s Josefem, Marií a jezulátkem, který vytvořila z obyčejného kartonu a papíru z balíčku, jež nacisté předtím vykradli. Na něj bílou pastelkou nakreslila vánoční výjev a mohla si tak spolu s ostatními vězenkyněmi alespoň vzdáleně připomenout jindy nejkrásnější svátky roku. Vánoční zážitky z tohoto tábora se ale lišily. „Vzpomínám si velice dobře na Vánoce 1944. Celý den jsme musely pracovat a potom jsme stály až do tří hodin do rána na apelplace.“ svěřila se pro iDnes.cz bývalá vězenkyně svitavského tábora Pavla Břenková.

Vánoce v Osvětimi

V německém koncentračním táboře Osvětim na území Polska probíhaly první Vánoce v roce 1940 a mnozí přeživší vězni vzpomínky na ně pravděpodobně do konce života nedokázali vymazat. Podle jejich svědectví nechali dozorci na apelplatze postavit vánoční strom s elektrickými světýlky a pod ně přikázali umístit těla mrtvých vězňů, kteří umrzli nebo zemřeli při práci. Esesáci tehdy vězňům řekli, že to jsou dárky pro živé. Ani o rok později nebyla situace pro vězně příznivější. Nacističtí dozorci je totiž hned po večeři vyhnali na nástup na mráz, kde museli poslouchat štědrovečerní poselství. Během této noci umrzlo dvaačtyřicet vězňů. V roce 1942 se vězni v Osvětimi snažili alespoň o tajné oslavy, potichu zpívali koledy a polské vězenkyně zapalovaly svíčky na jedlových větvích, které potají přinesly.

V roce 1943 byly sice některým vězňům povoleny vánoční balíčky od rodin, a ti se pak podělili i s ostatními včetně Židů, atmosféra ale nebyla o nic lepší. „Prosinec a leden 1943 byly hrozné ještě v jiném ohledu. Ty hory mrtvol, protože nedokázali držet krok se spalováním těl, byly až po střechu baráků. Na Štědrý den nařídili postavit vánoční strom a při této scenérii hrál orchestr. Na tohle nikdy nezapomenu. Tenhle vánoční strom, orchestr a ty hromady mrtvol až po střechu bloku. Bylo to něco strašného, na ty Vánoc nikdy nezapomenu,“ popsala Vánoce podle webu Seznam.cz 1943 v Osvětimi přeživší Maria Mazurkiewiczová.

Poslední Vánoce se v koncentračním táboře Osvětim odehrály v roce 1944, pouhý měsíc před osvobozením. V té době již bylo jasné, že se válka blíží ke konci, a to se odrazilo i na vánoční atmosféře. Vězni mohli mít malou mši, ženy šily drobné hračky pro děti, jako dárek se rozdával cukr a polské vězeňkyně měly dokonce malý vánoční stromeček. O měsíc později, 27. ledna 1945, byl koncentrační tábor v Osvětimi osvobozen.