Sir Nicholas Winton ožívá v novém filmu: Proč zachránce židovských dětí svůj čin 50 let tajil

Sir Nicholas Winton se narodil 19. května 1909 ve Velké Británii. Jeho rodina měla židovské kořeny, ale byla velmi zapojena do britské společnosti. Rodiče na židovské víře nelpěli a malého Nicholase dokonce nechali pokřtít. Během svého mládí projevoval Winton zájem o humanitární záležitosti a dobrovolnickou práci. Studoval bankovnictví a finančnictví a později pracoval v oblasti financí. Nicméně, osud mu připravil mimořádný zvrat.

Patřil ke střední dobře situované třídě, měl peníze, lákalo ho dobrodružství, rád se bavil a užíval si ve společnosti děvčat. V necelých třiceti letech byl ještě svobodný, takže mu nic nebránilo. V oblibě měl také cestování a sport, a právě v prosinci 1938 měl se svým kamarádem Martinem Blakem vyrazit na lyže do Švýcarska. Nečekaný telefonát od Blakea mu ale nakonec změnil život: „Zrušil jsem dovolenou, volám ti z Prahy. Zapomeň na lyže a okamžitě přijeď! Mám tu pro tebe něco mnohem zajímavějšího, než je lyžování,“ ozvalo se ve sluchátku.

Záchranná mise Nicholase Wintona

Winton v touze po dalším dobrodružství neváhal a do Prahy se vypravil. Nečekanou náhodou se dostal k tajné informaci o tom, že do osmi měsíců vypukne válka a věděl, že musí začít jednat. Jelikož obdržel zprávy o zvěrstvech páchaných Hitlerem na Židech v Německu, rozhodl se pomoci zachránit židovské děti. Díky jeho snaze a neutuchající píli, kdy se i po návratu do Anglie svému záměru věnoval současně se svým zaměstnáním, se mu podařilo ve své rodné zemi najít adoptivní rodiny pro celkem 669 převážně židovských dětí, které byly z Čech evakuovány v osmi transportech. Poslední, devátý transport už z Wilsonova nádraží v Praze bohužel neodjel.

„Na začátek září jsme zorganizovali transport 251 dětí. To znamená, že na nádraží jsme museli dopravit 251 dětí a jejich příbuzné, aby se s nimi rozloučili. V Londýně jsme zase měli 251 rodin, které se o ně měly postarat, až přijedou. Můžete si představit, jak o v Praze vypadalo? Všechna ta úzkost, strach a slzy matek, které opouštěly své děti! A nejistota dětí před cestou do neznáma i adoptivních rodin čekajících na nádraží v Londýně. Odjezd byl připraven, malí cestující už byli na svých místech, vlak se ale nerozjel. Najednou bylo všechno odvoláno. Vypukla druhá světová válka! Všechny děti musely vystoupit. O žádném z nich pak už nikdy nikdo neslyšel. Jejich životní cesta skončila někde v koncentračních táborech,“ vzpomínal v knize Mateje Mináče Loterie života Nicholase Wintona sám hrdina. Po mnoha letech sám Winton přiznal, že poslední neodbavený transport byl hlavním z důvodů, proč o svých hrdinských činech dlouhá léta mlčel. Ačkoliv zachránil dalších 669 lidských životů, pořád si vyčítal, že pro zbylé děti neudělal víc a tato myšlenka ho provázela a trápila do jeho smrti.
 

Po své devítiměsíční záchranné misi se Nicholas Winton vrátil do Velké Británie a vstoupil do řad britského letectva RAF. Po válce se opět dostal ke své profesi bankovního úředníka, oženil se a založil rodinu, později se stal finančním ředitelem továrny na zmrzlinu v Maidenheadu. O tom, co za války během devíti měsíců dokázal, s nikým nikdy nepromluvil. V charitativní činnosti ale pokračoval i nadále a mimo jiné kolem Londýna postavil několik seniorských center.

Prozrazené tajemství

Až do roku 1988 žádné ze zachráněných dětí nevědělo, komu má vlastně být vděčné za svůj život. Náhoda tomu chtěla, že Wintonova žena Grete našla na půdě jejich domu starou bednu plnou různých spisů a dokumentů týkajících se celé záchranné akce. Padesát let střežené tajemství vyplulo na povrch. Grete Winton oslovila přední britskou odbornici na problematiku holocaustu doktorku Elizabeth Maxwell a pak už události dostaly rychlý spád. První Wintonovo setkání s hrstkou zachráněných dětí proběhlo v přímém přenosu v pořadu That’s life a rozplakalo všechny přítomné. O Nicholasi Wintonovi se rázem dozvěděl celý svět a každý chtěl znát jeho životní příběh. V roce 1998 obdržel od českého prezidenta Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka, 11. března 2003 královna Alžběta pasovala Nicolase Wintona na rytíře, 28. října 2014 dostal Sir Nicholas Winton od prezidenta Miloše Zemana Řád bílého lva. Byl také třikrát navržen na Nobelovu cenu za mír a ověnčen dalšími cenami.
 

Vyznamenání pro něj ale žádnou velkou hodnotu neměla a titulu „sir“ užíval pouze v situacích, kdy chtěl dosáhnout pro nějaký ze svých charitativních projektů něco, kde by obyčejný „pan“ nestačil, jak se píše v knize Není-li to nemožné…, kterou napsala Wintonova dcera Barbara. „S medailemi nemůžete nic dělat. Můžete si je leda připnout na pyžamo a nosit je i v noci, ale jinak jsou prakticky k ničemu. Nikdy jsem žádný z řádů nenosil,“ přiznal Winton v knize . Když ale v roce 2000 vědecká skupina Jany a Miloše Tichých objevila ve hvězdárně v Kleti menší planetu, kterou po něm pojmenovala, byl vzhledem k jeho zájmu o astronomii potěšen.

Jeden život

Sir Nicholas Winton zemřel 1. července 2015 ve věku 106 let, ale jeho dědictví pokračuje. Jeho příběh připomíná sílu jednotlivce změnit svět a ukazuje, jak i v nejtěžších dobách může jedna osoba udělat rozdíl.

Příběh z pohledu jednoho z židovských dětí zpracoval v roce 1999 režisér Matěj Mináč ve filmu Všichni moji blízcí, o tři roky později pak natočil také nový dokument Síla lidskosti – Nicholas Winton. V lednu 2011 pak za přítomnosti samotného Wintona představil režisér svůj třetí film Nickyho rodina. Příběh Nicholase Wintona ale rezonuje společností i devět let po jeho smrti. Tématu se tentokrát ujal britský režisér James Hawes film natočil na motivy biografie Není-li to nemožné… Do hlavní role obsadil několikanásobného oscarového držitele Anthonyho Hopkinse. Životopisný snímek Jeden život vstupil do českých kin 1. února 2024.

Text: Marta Pušová