Mauthausen a Gusen patřily mezi nejkrutější koncentrační tábory nacistického režimu. Vězňové zde čelili nelidským podmínkám, těžké práci, hladu, nemocem i systematickému zabíjení. Lékaři v těchto táborech se dopouštěli děsivých experimentů, jejichž krutost neměla obdoby. Jedním z nejhorších byl Eduard Krebsbach, muž, který se zapsal do dějin jako symbol nacistické brutality a naprosté ztráty lidskosti.
Koncentrační tábory Mauthausen a Gusen patřily mezi nejkrutější místa nacistického teroru. Vězni zde čelili neuvěřitelné brutalitě, systematickému týrání a lékařským experimentům, které se zcela vymykaly jakékoliv lidskosti. Tábory Mauthausen a Gusen byly považovány za jedny z nejtvrdších nacistických zařízení. Podmínky, které zde panovaly, byly nelidské a úmrtnost mezi vězni patřila k nejvyšším v celém systému. Těžce nemocní nebo ti, kteří byli považováni za „neužitečné“, žili v neustálém strachu. Přes polovinu zde internovaných osob zahynula, buď byli přímo zavražděni, nebo podlehli nemocem, podvýživě či naprostému vyčerpání.
Němečtí lékaři, působící v táboře, využívali vězně jako pokusné objekty. Pod záminkou „vědeckého výzkumu“ zkoušeli testosteronové hladiny, léky proti tuberkulóze i přípravky na odvšivení. Táborový lékař Hermann Richter prováděl bizarní operace, při kterých vězňům chirurgicky odstraňoval životně důležité orgány jako játra, žaludek či ledviny, aby zjistil, jak dlouho tělo bez nich přežije. Jeho kolega Aribert Heim známý pod přezdívkou Doktor Smrt, vstřikoval různorodé chemikálie přímo do srdcí židovských vězňů a sledoval, co je zabije rychleji. Heim rovněž operoval bez jakéhokoliv umrtvení.
Další nechvalně proslulou postavou byl Eduard Krebsbach, který měl na starost zavádění masových poprav vězňů. Ti, kteří nebyli schopni práce nebo byli označeni za „neperspektivní“, byli systematicky likvidováni smrtícími injekcemi fenolu přímo do srdce. Tímto způsobem Krebsbach zabil, nebo dohlížel na vraždu, minimálně 900 ruských, polských a českých vězňů, což mu vyneslo přezdívku Doktor Injekce. Hrůznost situace dokreslují i případy, kdy špatně aplikované injekce nevedly k okamžité smrti, někteří vězni se probrali až v místnosti určené pro skladování paliva ke kremacím. Vzápětí byli dozorci bez milosti zastřeleni.
Krebsbach často obcházel vězeňské bloky, zapisoval si čísla nemocných vězňů a tvrdil, že je čeká přesun do lepšího tábora Dachau. Mnozí se skutečně radovali, protože Dachau mělo v očích vězňů o něco mírnější reputaci. Ve skutečnosti však byli tito lidé posláni přímo na smrt, buď pomocí benzínových injekcí, nebo v nově vybudovaných plynových komorách. Právě Krebsbach byl odpovědný za vybudování plynových komor v Mauthausenu v roce 1941. Spolu s dalšími lékaři sledoval agónii obětí přes malé okénko a s potěšením pozoroval, jak na ně působí plyn Cyklon B, jenž jim způsoboval křeče, bolesti a srdeční zástavu.
V květnu 1943 Krebsbach zastřelil mladého německého vojáka na dovolené, který ho nešťastnou náhodou vzbudil. Tento čin vedl k jeho přeložení do tábora Kaiserwald v Lotyšsku, kde pokračoval ve své kruté činnosti. Na jaře 1944 se zapojil do takzvané „dětské akce“, při které byly systematicky vybírány a vražděny všechny děti mladší čtrnácti let. V Kaiserwaldu rovněž prováděl výběr vězňů určených k likvidaci, nutil je k fyzickým výkonům, a ty nejslabší posílal na smrt. Jedním z nejhrůznějších momentů byla „Krebsbachova akce“ z 28. července 1944, kdy vězni byli donuceni běhat před dozorci a kdo nebyl dost rychlý, byl bez milosti zastřelen. Tisíc lidí přišlo ten den o život.
Po uzavření tábora pokračoval Krebsbach jako epidemiolog pro pobaltské státy, poté sloužil v pravidelné armádě a ke konci války se vrátil do civilní praxe. Po osvobození se mnoho dozorců z Mauthausenu pokusilo uprchnout, někteří však padli do rukou rozezlených vězňů a byli krutě zabiti. Přeživší dozorci a velitelé SS, kteří zůstali, byli nuceni pracovat v kamenolomech pod dohledem těch, které kdysi sami týrali.
Eduard Krebsbach byl po válce zatčen a souzen během procesu s vedením táborů Mauthausen-Gusen. Při výpovědi přiznal, že zabíjel lidi neschopné práce nebo nevyléčitelně nemocné. Tvrdil, že jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. „Lidé jsou jako zvířata. Zvířata, která se narodí zdeformovaná nebo neschopná života, jsou po narození utracena. I u lidí by se to tak z humanitárních důvodů mělo dělat. Předešlo by se tak mnoha utrpením a neštěstím,“ uvedl u soudu. Dne 13. května 1946 byl Eduard Krebsbach americkým vojenským tribunálem v Dachau odsouzen k trestu smrti oběšením. V okamžiku popravy mu bylo dvaapadesát let. Až do samotného konce zůstal fanatickým zastáncem nacistické ideologie.
www.stream.cz, www.lidovky.cz, autorský text
